Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Železná pec

(autor neznámý)

Za časů, kdy byla ještě kouzla všemocná, jedna stará čarodějnice zaklela jednoho prince do velké železné pece uprostřed hlubokého lesa. Uběhlo mnoho, přemnoho let a nenašel se nikdo, kdo by ubohého prince vysvobodil. Jednoho dne do toho lesa přišla princezna, která se ztratila a nemohla najít cestu do říše svého otce. Devět dní a nocí chodila sem a tam, až nakonec stanula u železné pece. Tu se z ní ozval hlas:

?Odkud přicházíš a copak tu chceš?? a princezna odvětila:

?Já jsem se ztratila z království svého otce a netrefím zpět.? Tu hlas z železné pece pravil:

?Já Ti pomohu a zakrátko budeš zase doma, pokud se mi ovšem upíšeš, že uděláš, co Ti řeknu. Jsem mocnější princ než Ty princezna a chci se s Tebou oženit!? Princezna se polekala a pomyslela si:

?Milý Bože, co já si počnu se železnou pecí?? Ale protože by se ráda vrátila k otci, upsala se udělat, co si bude pec přát. Hlas pravil:

?Vrátíš se ke mně a přineseš si nůž, kterým pak vyškrábeš do pece díru.? Potom jí hlas dal za průvodce jednoho, který kráčel vedle ní a po celou dobu nepromluvil, ale během dvou hodin ji dovedl domů. V zámku zavládla radost, když se princezna objevila, starý král jí padl kolem krku a líbal ji. Ale ona byla smutná a řekla:

?Milý otče, to se mi to vedlo! Nikdy bych z toho hlubokého černého lesa nepřišla domů, kdybych se jednomu neupsala, že se k němu zase vrátím, vysvobodím ho a vezmu si ho za muže.? Tu se starý král polekal tak, že mu bylo k omdlévání, neboť měl jen tuto jedinou dceru. Ale nakonec se uradili, že místo princezny do lesa pošlou krásnou mlynářovu dceru.

Vyvedli ji na okraj lesa, dali jí do ruky nůž a řekli, že musí do železné pece vyškrábat díru. A ona škrábala a škrábala celých dvacet čtyři hodin, ale neuštípla ani štěpinku. Když nadešel den, ozval se z pece hlas:

?Zdá se mi, že už je den.? Tu dívka odvětila:

?Mě se také zdá, myslím, že slyším klapot mlýna svého otce.?

?Takže Ty jsi mlynářská dcerka, pak jdi pryč a pošli mi sem princeznu.? Tak dívka z lesa odešla a starému králi řekla, že ten venku ji nechce, že chce jeho dceru. Tu se starý král polekal a princezna rozplakala.

Ale měli v tom království pasáčka vepřů, který měl dceru a ta byla ještě krásnější než ta mlynářská. Nabídli jí pořádný kus zlata, pokud půjde místo princezny k železné peci. Tak se tam dívka vydala a dvacet čtyři hodin do železa škrábala, ale neodštípla ani štěpinku. Když se začalo rozednívat, ozvalo se z pece:

?Zdá se mi, že je venku už den.? Tu dívka odvětila:

?Mně také, myslím, že slyším znít roh mého otce.?

?Takže Ty jsi dcerka pasáčka vepřů, ihned jdi pryč a pošli mi sem princeznu a řekni jí, že musí splnit, co mi slíbila. Pokud nepřijde, nezůstane v celé říši kámen na kameni.?

Když to princezna slyšela, plakala a naříkala, ale bylo jí to pramálo k užitku, svůj slib musela dodržet. Tak se rozloučila s otcem, do torny si zastrčila nůž a šla do lesa k železné peci. A když tam přišla, pustila se do škrabání a hleďme! Železo se štípalo a uběhly sotva dvě hodiny a vyškrábala v něm malou dírku. Tak se podívala dovnitř a uviděla tam jinocha tak krásného, že se do něj v tu ránu zamilovala. Škrábala a dloubala ještě usilovněji, až udělala otvor tak velký, že mohl vylézt a pravil:

?Nyní jsi moje a já jsem Tvůj, jsi moje nevěsta, protože jsi mě vysvobodila.? A chtěl ji odvést s sebou do své říše, ale ona ho uprosila, aby jí dovolil rozloučit se s otcem. Princ jí to dovolil, ale měl ji ke slibu, že s otcem nepromluví více než tři slova a pak se ihned vrátí. Princezna šla domů, ale slibu se nedržela a v tom okamžiku železná pec i s princem z lesa zmizela a přenesla se daleko, předaleko, až za Skleněnou horu, za Pole ostrých mečů a Moře hlubokého hoře.

Princezna se zatím rozloučila, vzala si nějaké peníze a šla zpět do lesa a hledala železnou pec, však ta nebyla k nalezení. Devět dní a nocí bloudila tím lesem, snědla vše, co měla u sebe, a když nastal devátý večer, celá hladová si vylezla na strom, aby tam přečkala noc, protože se bála divé zvěře. Když nastala půlnoc, uviděla v dálce malé světýlko a pomyslela si, že je zachráněna. Slezla, poručila se do ochrany Pána a šla za tím světýlkem. Tu přišla k lesní chaloupce, která byla zpola zarostlá travou, zpola ukrytá pod hromadou dříví. Podívala se okýnkem dovnitř a uviděla starou tlustou ropuchu, kolem ní malé žabky a uprostřed krásně prostřený stůl, na němž bylo víno ve stříbrných pohárech a pečeně na stříbrných talířích. Tak se vzchopila a zaklepala. Na ropuší zavolání, na ropuší přikázání, přihopkala jedna malá žabka a dveře otevřela. Když princezna vešla, žáby ji srdečně přivítaly, musela se posadit a ony se jí vyptávaly:

?Odkud přicházíte a co tu chcete?? Tu jim vypověděla vše, co se jí přihodilo, že se nedržela slibu a železná pec i s princem zmizela a ona je rozhodnutá ho hledat, putovat přes hory a doly tak dlouho, dokud ho nenajde. Tu jedna žabka na ropuší zavolání, na ropuší přikázání šla a přinesla truhlici. Potom daly žáby dívce najíst i napít, zavedli ji k posteli samý samet a hedvábí, ona se do ní položila a usnula.

Když se rozednilo, vstala a stará ropucha jí dala z truhlice tři věci, které měla střežit jako oko v hlavě, totiž tři velké jehly, poplužní kolo a tři ořechy. Ty věci bude potřebovat, neboť musí přejít Skleněnou horu, překonat Pole ostrých mečů a přeplout Moře hlubokého hoře. Jen tak může opět získat svého miláčka. Princezna poděkovala, s dobrými žábami se rozžehnala a vydala se na cestu. Když přišla ke Skleněné hoře, zarazila jehly do země a stoupala po nich vzhůru, a když byla nahoře, uschovala je na místě, které si dobře pamatovala. Potom přišla k Poli ostrých mečů, vlezla si na plužní kolo a kutálela se přes pole. A když pak přeplula i Moře hlubokého hoře, přišla ke krásnému zámku.

Princezna vešla dovnitř a vydávala se za chudou děvečku, která hledá službu, protože věděla, že v tom zámku je princ, kterého vysvobodila z železné pece. Nakonec dostala přešpatně placenou práci služtičky v kuchyni. A princ? Ten měl už jinou, se kterou měl v úmyslu se oženit, neboť si myslel, že ona je dávno mrtvá. Večer, když byla hotova s prací a umytá, nahmatala v kapse ty tři oříšky, které ji dala stará ropucha. Rozlouskla jeden a chtěla jádro sníst, ale vida! Uvnitř byly nádherné královské šaty. Sotva se o tom princova nevěsta dozvěděla, přišla k ní a chtěla ty šaty koupit, neboť tohle nejsou šaty pro služebnou! Ale ta pravila, že za peníze je neprodá, ale pokud ji dovolí jednu noc spát v ložnici jejího ženicha, může je mít. Princova nevěsta nakonec souhlasila, protože ty šaty byly krásné a ona takové ještě neměla. Když byl večer, řekla svému ženichovi:

?To hloupé děvče chce spát v Tvé ložnici.?

?Nu, když Ti to udělá radost, budu i já spokojený.? řekl princ. Ale před tím, než šli spát, dala mu pohár s vínem, ve kterém byl uspávací prostředek a princ usnul tak tvrdě, že by ho nic neprobudilo. Princezna celou noc plakala a volala:

?Já Tě přece vysvobodila z černého lesa ze železné pece, hledala jsem Tě, přešla jsem Skleněnou horu, překonala Pole ostrých mečů, přeplula Moře hlubokého hoře, než jsem Tě našla a Ty mě neslyšíš!? Sloužící seděli před dveřmi komnaty a slyšeli, jak celou noc pláče, a ráno to princi vyprávěli.

Druhého večera princezna rozlouskla druhý oříšek a uvnitř byly ještě krásnější šaty. Jak je princova nevěsta viděla, hned je chtěla koupit. Ale děvečka nechtěla peníze, jen si vyprosila, že bude ještě jednou spát v ženichově ložnici. Nevěsta ale princi dala uspávací nápoj, a tak usnul zase tak tvrdě, že nic neslyšel. Kuchtička celou noc plakala a volala:

?Já Tě přece vysvobodila z černého lesa ze železné pece, hledala jsem Tě, přešla jsem Skleněnou horu, překonala Pole ostrých mečů, přeplula Moře hlubokého hoře, než jsem Tě našla a Ty mě neslyšíš!? Sloužící seděli před dveřmi komnaty a slyšeli, jak celou noc pláče, a ráno o tom svému pánu vyprávěli.

Když se princezna umyla třetího večera, rozlouskla třetí oříšek a uvnitř byly šaty ještě krásnější, celé zářily zlatem. Když je nevěsta viděla, chtěla je mít, ale děvečka jí je dala jen s podmínkou, že jí dovolí spát v ženichově ložnici. Tentokrát si ale princ dal pozor a uspávací nápoj vylil. Když dívka začala plakat a volat:

?Milovaný poklade, to já jsem Tě vysvobodila z toho strašlivého černého lesa, z té železné pece!? tu princ vyskočil a řekl:

?Ty jsi ta pravá, Ty jsi má a já jsem Tvůj.? Potom ještě v noci nasednuli do kočáru, ale předtím vzali falešné nevěstě ty šaty. Když přijeli Moři hlubokého hoře, nalodili se a přepluli je, na poplužním kole překonali Pole ostrých mečů a pomocí tří jehel sešli ze Skleněné hory.

Nakonec dorazili k lesní chaloupce, ale když vešli dovnitř, byl z ní pojednou velký zámek, ropuchy se změnily v lidi a bylo tam plno radosti. Pak slavili svatbu a zůstali na zámku, který byl větší a krásnější než zámek jejího otce. Protože ale starý král naříkal, že zůstal sám, tak ho vzali k sobě, obě královské říše spojili a žili tam v radosti a pokoji až do konce svých dní.