Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Zapovězené chytání ryb

(autor neznámý)

Sedmého dne bůh odpočíval, a tak tomu chtěl i u lidí, ale vždy se našel někdo, kdo tento zákaz překročil. O jednom takovém vypráví í následující pověst:

Jednou žil na nejodlehlejším konci poloostrova Butjadingen jeden rybář, který jednoho nedělního rána vypudil z mysli všechny náboženské povinnosti a vyšel si na lov kambal. Když ale vystoupal na hráz, rozezněl se menší langwardenský kostelní zvon a sice tak jasně, jakoby visel rovnou nad halou nedělního rybáře. Ten se polekal a pomyslil si: ?Měl jsi raději asi zůstat doma!? Když ale dosáhnul koruny hráze, podíval se přes mělčinu směrem k moři a tam stál nějaký muž v zářivě červené čepici, který se neustále shýbal a do vědra házel nasbírané kambaly. Tu si rybář pomyslil: ?Když se jemu nic nestalo, pak se tobě také nic stát nemůže. Na kuráž si zavdal hlt pálenky, sešel dolů z hráze a kráčel odlivovou mělčinou na místo, kde byl ten druhý, a kousek za ním se jal z vody vytahovat kambaly. Svatý Petr při něm stál, a tak tahal z vody jednu rybu za druhou. Cizinec se ubíral stále dál a dál směrem k otevřenému moři a ten rybář ho následoval.

Tu se přes hráz převalil hlahol větší langwardenského kostelního zvonu a opat tak jasně a čistě, jako by visel nad rybářovou hlavou. Nyní ho zamrazilo, jako by ho zachvátila horečka, ale cizinec mu pokynul, že může jít klidně dál za ním. Tak si rybář zavdal ještě hlt pálenky a sbíral kambaly, kráčejíc stále dál a dál za cizincem k širému moři. Kolem nich vládlo hrobové ticho.

Tu za hrází a širokou mělčinou zazněly oba langwardenské zvony, a sice tak jasně, jako by jeden zvon visel u jednoho rybářova ucha a druhý u druhého. Toho opět obešla hrůza, ale cizinec mu dával znamení, že může jít klidně dál. Rybář si tedy do třetice dal doušek pálenky, ale tentokráte to nic nepomohlo, ta hrůza nechtěla ustoupit, dopil tedy celý zbytek v lahvi, ale i to bylo marné. Byl tak schlíplý, jako by někoho zabil a nyní za to měl pykat. Hodil si vědro s kambalami na záda a utíkal odtud, co mu síly stačily.

Tu se za ním zcela znenadání přihnal příliv a běžel s rybářem o závod. Když se ohlédl, byly vlny těsně za ním, otloukaly se mu o paty a brzy měl vodu po kotníky. Krátce na to mu voda sahala až k lýtkům, potom po kolena a zdálo se mu, jako by sice utíkal, ale z místa se ani nehnul. Nyní mu příliv vystoupal až k bedrům ? tu odhodil vědro s kambalami, vystrčil ruce a jal se plavat, dokud nebyl na mělčině a mohl zase utíkat.

Konečně měl pod nohama pevnou zem, ale upaloval dál, dokud nedospěl na suchou zem a v promáčeném oděvu nestál zase na hrázi. Když se sotva dechu popadaje ohlédnul, ten cizince zmizel. ?Nyní je mi jasné, ty ďábelský pokušiteli, kdo jsi byl!? řekl si rybář pro sebe. ?Od nynějška už nikdy v životě nepůjdu na lov kambal v neděli.?