Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Zakletá princezna

(autor neznámý)

Jeden mladý mlynář, jmenoval se Martin, chytil v mlýnské strouze štiku.

?Pusť mě do vody,? promluvila štika, ?jsem zakletá princezna, dcera slunečního krále.?

Martin se zasmál:

?To by mohla říci každá ryba.?

?Cožpak obyčejné ryby mluví ?? odvětila štika. ?Vysvoboď mě a uvidíš, že jsem nelhala.?

?A jak Tě mám vysvobodit?? ptal se Martin.

Štika řekla:

?Jdi do starého zámku na kopci a zkus tam tři noci přespat. Vydržíš-li to živ a zdráv, bude ze mne zase princezna a bohatě se Ti odměním.?

To je lehká věc, pomyslel si Martin a pustil štiku do vody. Štika sebou vesele zamrskala a byla ta tam.

Večer se Martin vydal do zámku. Nic nedal na to, co se o zámku povídalo, že tam straší a kdo tam vejde, nikdy už se odtamtud nevrátí. Martin byl statečný mladík, ničeho se nebál. Došel do zámku, přešel nádvoří a vstoupil do velkého sálu, a ten už neměl strop. Vedle sálu našel malou komnatu, jakžtakž celou, a natáhl se tam na zpuchřelé lůžko. Netopýři létali oknem sem a tam, Martin je začal počítat, a než jich napočetl dvacet, spal jako dudek.

Jak dlouho spal, nevěděl. Probudily ho rány, jako by se vedle proháněl hrom. Vstal a nakoukl do sálu: sál beze stropu, měsíc z nebe jako lampa svítí do všech koutů a tři obři tam hrají kuželky. Každá kuželka je velká jako urostlý chlap a koule je větší než ten měsíc, co tam svítí.

Najednou obři přestali hrát a začali se rozpočítávat:

?En ten týny enyky, dal si radit od štiky, en ten týny, en ten týny, teď spustíme naše mlýny, semeleme Martina, že nedojde do mlýna, nežli bude bílý den, honem, bratře, z kola ven.?

Obr, na kterého poslední slovo padlo, skočil po Martinovi, a už ho měli mezi sebou a hlava nehlava ho prali, až zůstal ležet jako mrtvý. V tom zakokrhal kohout a obři zmizeli.

S prvním sluníčkem vešla do sálu krásná panna a rovnou k Martinovi. Vyndala zpod zeleného závoje mast, potřela jí Martinovi čelo a spánky a Martin otevřel oči. Spatřil nad sebou dívku líček vybledlých, ale tak sličných, až se mu srdce blahem zastavilo. Bál se prudčeji vydechnout, aby ten spanilý zjev nezaplašil. Jen jedno si ošklivil: krásná dívka měla ruce a nohy pokryté rybími šupinkami.

Když viděla, že Martin přišel k sobě, naklonila se k němu a líbezným hlasem pravila: