Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Žabka královna

(autor neznámý)

Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl:

?Synové moji, jste už nyní dospělí; máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si každý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany. V který dům čí střela padne, v tom sobě vezme nevěstu.?

Králevicové udělali sobě po střelce, vyšli na zakázaná luka a vystřelili: nejstarší bratr v pravou stranu, prostřední v levou, a nejmladší, který se nazýval Ivan bohatýr, pustil svou střelu přímo. Potom šel každý hledat svou střelku. Nejstarší bratr našel svou střelku u ministra a prostřední u generála, i oba dva pojali za ženy jejich krásné dcery. Ale Ivan bohatýr dlouho nemohl najít střelku svou a byl velmi zarmoucen; celé dva dni chodil po lesích a po horách, a na třetí den zašel do močálu a spatřil velikou žábu, jež v hubě držela jeho střelu.

Ivan bohatýr chtěl odejít a svou nalezenou střelu tam nechat, ale žabka zavolala:

?Kva, kva, Ivane bohatýre, pojď ke mně a vezmi si svou střelku, sic nikdy z toho bahna nevyjdeš.?

Po těch slovech žabka se převrhla a v tom okamžení vyskytla se tu překrásná besídka. Ivan bohatýr vešel do besídky.

?Vím,? řekla žabka, ?žes už třetí den nic nejedl; nechceš-li něco pojíst??

Poté žabka se opět převrhla a hned se tu vyskytl stůl se všelijakým jídlem a pitím. Ivan bohatýr sedl za stůl a najedl i napil se.

?Poslouchej,? řekla mu žabka, ?Tvá střela zalétla ke mně, Ty si mě musíš vzít za ženu; pakli nevezmeš, nevyjdeš z tohoto močálu.?

Ivan bohatýr se zarmoutil a nevěděl, co dělat; potom se rozmyslel a vzal žabku s sebou i přinesl ji do zámku.

Bratři i nevěsty začali se mu vysmívat. Nastal den, v který se musel Ivan bohatýr oženit; on jel v kočáru a žabku nesli do dvorce na zlaté míse. Když nastala noc a ženich s nevěstou odešli do svých pokojů, sňala žába ze sebe žabí kůži a udělala se překrásnou pannou; a za dne opět se proměnila v žábu. Ivan bohatýr byl s ní spokojeně i šťastně živ.

Po některém čase dal si král své syny zavolat a řekl jim:

?Milé děti, nyní jste už všichni tři ženatí; rád bych, aby mi Vaše ženy a mé nevěsty udělaly každá košili.?

Poté jim dal po kusu plátna a řekl, aby ty košile byly do zítřka hotový. Starší bratři přinesli plátno svým ženám a ty hned začaly svolávat komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly košili ušít. Komorné a matičky hned přiběhly a daly se do práce: některá stříhala, některá šila. Mezitím poslaly nevěsty služku podívat se, jak bude žabka košili šít. Jak služka vstoupila k Ivanu bohatýru do pokoje, tu on právě přinesl plátno a smutně je položil na stůl.

?Což jsi tak smuten, Ivane bohatýre?? řekla žabka.

A on odpověděl:

?Kterak nemám smuten být? Otec přikázal, aby z tohoto plátna jemu do zítřka ušita byla košile.?

?Neměj žádné starosti,? řekla žabka, ?a jdi spát; ráno bývá moudřejší nežli večer ..... všecko se to udělá.?

Poté vzala nůžky a rozstříhala to celé plátno na malé kousky; potom otevřela okno a vyhodila je ven na vítr i řekla:

?Bujní větrové, rozneste ty kousky a ušijte tchánovi košili.?

Služka šla a pověděla královnám, že žabka celé plátno rozstříhala na malé kousky a vyhodila oknem. Ty smály se žabce a řekly:

?Co asi její muž zítra králi přinese!?

Na druhý den, když Ivan bohatýr se vyspal, podala mu žabka košili:

?Tu máš, milý Ivane bohatýre, dones tu košili svému otci.?

Ivan bohatýr vzal košili a donesl ji svému otci a starší bratři také své košile přinesli.

Napřed ji králi podal nejstarší bratr; král podíval se na ni a řekl:

?Ta košile je tak ušita, jak se obyčejně šijí.?

Potom se podíval na tu, kterou druhý syn přinesl, a řekl, že ta košile nic lepší ušita není. Ale když nejmladší syn jemu košili podal, nemohl se král ani dost nadivit; nebylo na ní ani jedinkého švu znát.

I řekl:

?Tu košili mi dávejte jen v největší svátky.?

Podruhé král zase povolal k sobě syny své a řekl jim:

?Milé děti, rád bych věděl, umějí-li Vaše ženy vyšívat zlatem a stříbrem; naberte sobě hedvábí, stříbra i zlata, aby mi do zítřka udělala každá po koberci.?

Ženy starších králeviců začaly svolávat komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly vyšívat koberce. Ty hned přišly a začaly vyšívat: některá stříbrem, některá zlatem. Mezitím opět poslaly služku se podívat, co bude žabka dělat. Ivan bohatýr přinesl si domů zlato, stříbro i hedvábí, a byl velmi smuten.

Žabka, sedíc na stolici, řekla:

?Kva, kva, kva, což jsi tak smuten, Ivane bohatýre??

?Kterak nemám smuten být? Otec poručil, aby tím stříbrem, zlatem a hedvábím do zítřka byl vyšitý koberec.?

?Neměj žádné starosti,? řekla žabka, ?jdi spát, ráno bývá moudřejší nežli večer.?

Poté vzala nůžky a všecko hedvábí rozstříhala, stříbro i zlato roztrhala a vyhodila oknem řkouc:

?Bujní větrové, přineste mi ten koberec, kterým můj otec zakrýval okna.?

Když to služka všecko nevěstám vyprávěla, umínily si, že také tak udělají. I čekaly dlouho, ale vidouce, že větrové jim koberce nepřinášejí, poslaly koupit stříbro, zlato i hedvábí a daly se do vyšívání koberců jako prve.

Ráno, jakmile Ivan bohatýr vstal, žabka mu koberec podala. Tu všichni tři bratři přinesli své koberce k otci.

On pak vzal koberec napřed od nejstaršího, podíval se naň a povídá:

?Ten koberec hodí se na koně, aby nezmokli.?

Podíval se druhému na koberec a řekl:

?Ten se může prostírat v předním pokoji, aby si oň utírali nohy.?

Potom vzal koberec od nejmladšího syna, divil se a řekl:

?Tímhle kobercem mi prostírejte stůl jen.?

Koberec Ivana bohatýra dal schovat a druhým synům koberce vrátil řka:

?Doneste je svým ženám a řekněte, aby si je nechaly!?

Potom potřetí řekl král synům svým:

?Nyní, milé děti, rád bych, aby mi Vaše ženy, každá sama, upekly po chlebu.?

Když o tom královny uslyšely, ihned poslaly služku se podívat, co bude dělat žabka. V tu chvíli přišel Ivan bohatýr do svých pokojů a byl velmi smuten.

?Kva, kva, kva, což jsi tak smuten?? tázala se ho.

?Jakpak nemám smuten být? Otec poručil, abys mu upekla chléb.?

?Neměj žádné starosti, všecko udělám!?

I dala přinést díž, mouku a vodu; vysypala mouku do díže, nalila vodu, udělala těsto, vylila je do studené pece a zahradila i řekla:

?Ať se upeče chléb pěkný čistý, kyprý a bílý jako sníh!?

Služka se vrátila k nevěstám a řekla:

?Nevím, proč král žabku tak chválí; vždyť nic neumí udělat!?

Když nevěsty to všecko vyzvěděly, umínily si, že taky tak udělají jako žabka; i zadělaly mouku studenou vodou a vylily do studené pece; ale vidouce, že se jim těsto rozplynulo, daly si přinést jinou mouku, zadělaly své chleby teplou vodou a vsadily je do vytopené pece. I bály se, aby se neopozdily, a pospíchaly tak, že té jedné chléb se připálil a té druhé se nedopekl; ale žabka vyndala svůj chléb z pece pěkný čistý, kyprý a bílý jako sníh.

Bratři přišli k otci a přinesli každý svůj chléb. Král vzal od nejstaršího syna chléb, podíval se naň a řekl:

?Takovýto chléb možná jen z nouze jíst!?

Potom vzal od druhého syna a povídá:

?Tenhle chléb je taky takový!?

Ale když mu nejmladší syn podal svůj chléb, řekl král, aby mu ten chléb dávali na stůl, když budou hosté u něho.

?Milé děti,? doložil král, ?vaše ženy udělaly mi všecko, co jsem poručil, a proto žádám Vás, abyste zítra se svými ženami přijeli do mého dvorce na oběd.?

Králevicové vrátili se k ženám. Ivan bohatýr byl velmi smuten a přemýšlel:

?Kterak já s sebou povezu žabku??

A žabka, sedíc na stolici, otázala se ho:

?Kva, kva, kva, proč, Ivane bohatýre, jsi tak zarmoucen??

Ivan bohatýr odpověděl:

?Kterak nemám se rmoutit? Otec poručil nám všem, abychom k němu zítra přijeli do dvorce s ženami: kterak já Tebe tam povedu??

?Neměj žádné starosti,? řekla žabka, ?ráno bývá moudřejší nežli večer; jdi spát.?

Na druhý den Ivan bohatýr sebral se a jel do dvorce; a nevěsty poslaly opět služku se podívat, v čem žabka pojede.

Tu právě žabka otevřela okno a křikla silným hlasem:

?Och, Vy bujní větrové, leťte tam do mé říše a řekněte, aby přijel nádherný kočár se vší úpravou, se služebníky, hajduky, běhouny a předjíždníky.?

Potom zavřela okno a sedla na stůl. Už se všichni sjeli do dvorce, jen ještě čekali na žabku; tu nenadále běží běhouni, skáčí předjíždníci, a za nimi jede velmi nádherný kočár.

Král si myslel, že k němu jede nějaký jiný král anebo králevic, a šel ho přivítat.

?Nechoďte, otče,? řekl Ivan bohatýr, ?jede to moje žabka ve skořápce.?

Kočár přijel a z něho vyšla Ivana bohatýra žena a byla tak krásná, že se všichni podivili. Sedli za stůl; žabka, co nedopila, to vlila do rukávu, a kosti dávala do druhého rukávu. Když to druhé nevěsty viděly, dělaly taky tak; co nedopily, vlily do rukávu, co nedojedly, dávaly do druhého. Když od stolu vstaly, začala hudba hrát a žabka šla tancovat: máchla jedním rukávem a hned tu stálo na loket vody; máchla druhým a po vodě plavaly husy a labutě, takže všichni, vidouce to, nadivit se nemohli její chytrosti; a jak přestala tancovat, zmizelo všecko: voda, husy i labutě. Potom šly tancovat druhé nevěsty; a jak máchly svými rukávy, všecky postříkaly, a kostmi div jim oči nevytloukly.

V tom Ivan bohatýr odešel domů, vzal žabinu kůži a nemeškaje spálil ji. Potom přijela jeho žena i začala hledat svou kožku, a když ji nenašla, řekla:

?Nu, Ivane bohatýre, když jsi nemohl poshovět malý čásek, tedy mne nyní hledej za třikrát devíti zeměmi ve třicátém carství, v podslunečném panství, a věz, že mi říkají přemoudrá Vasilka.?

Jak to řekla, v okamžení zmizela. Ivan bohatýr dal se do usedavého pláče a šel ji hledat: šel dlouho nedlouho, blízko neblízko; snadno se pohádka vypravuje, ale nesnadno se dílo dělá. I přišel k chaloupce, která stála na kuřích nožkách a sama se obracela.

Ivan bohatýr řekl:

?Chaloupko, chaloupko, zůstaň stát k lesu zadem a ke mně předem!?

A chaloupka na jeho slovo zůstala stát. Ivan bohatýr vešel do chaloupky a viděl v předním koutě sedět babu Jagu.

?Potud o duši ruské tu neslýcháno, ani ji vídáno; a nyníčko mi duše ruská před očima! Přicházíš-li, Ivane bohatýre, chtě, čili nechtě??

Ivan bohatýr odpověděl, že dílem chtě, dílem nechtě, a vypravoval všecko, jak bylo.

?Je mi Tebe líto,? řekla baba Jaga. ?Chceš-li, já Ti posloužím, Vasilku přemoudrou Ti ukážu: každého dne sem ke mně přilétá odpočívat. Jakmile přiletí, hleď, abys ji chytil za hlavu, a jak ji chytíš, bude se Ti proměňovat v žabku, v ropuchu, v hada i v jinou neřest a naposledy se promění v střelu. Tu střelu vezmi a zlom na dvě: a tak potom ona bude navždy Tvou. Jen dej pozor, když svou ženu chytíš, abys ji nepustil!?

Potom baba Jaga králevice schovala, a sotva ho schovala, tu přiletěla přemoudrá Vasilka. Ivan bohatýr přiloudil se k ní a chytil ji za hlavu; i začala se mu proměňovat v žábu, v ropuchu, a konečně v hada. Ivan bohatýr ulekl se a pustil ji, a Vasilka v okamžení zmizela.

A baba Jaga mu řekla:

?Když jsi ji neuměl udržet, už nikdy, nikdy víc ji zde nespatříš; ale chceš-li, jdi k mé sestře, k ní také přemoudrá Vasilka přichází odpočívat.?

Ivan bohatýr vydal se k druhé babě Jaze, ale tu také přemoudrou Vasilku neudržel; i šel ke třetí sestře.

?Jestliže i nyní přemoudrou Vasilku pustíš,? řekla, ?už nikdy ji nenajdeš.?

Když se mu Vasilka proměňovala, nepustil ji z rukou; konečně udělala se střelou a Ivan bohatýr střelu vzal a na dvé přelomil.

V tom okamžení stála před ním přemoudrá Vasilka a řekla:

?Nu, Ivane bohatýre, nyní se Ti poddávám!?

Baba Jaga darovala jim koberec samolet, a oni na tom koberci samoletu letěli do svého panství; letěli tři dni a čtvrtého dne spustil se koberec právě do dvorce. Král přivítal syna svého i nevěstu s radostí velikou; vystrojil veliké hody a naposledy udělal na místě svém Ivana bohatýra králem.