Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Vlaštovčí dary

(autor neznámý)

V jedné dědině žili dva sousedé, Achsar a Aslan. Achsar byl pracovitý dobrák, celý den jenom dřel, nikoho neošidil, a tak zůstal chudý, měl jen tu střechu nad hlavou. Aslan byl líný, ale vychytralý, hromadil zlatník k zlatníku, až byl z celé dědiny nejbohatší.

Jednou na podzim šel Achsar do lesa na dříví, a tu uviděl na cestě vlaštovku. Seděla smutně na zemi a nemohla vzlétnout. Měla zlomené křídlo.

Achsar si povzdechl:

?Ať nemá štěstí, kdo Ti to křídlo přerazil!?

Pak vzal vlaštovku do ruky, zanesl ji domů, celou zimu ji krmil a ošetřoval a na jaře, když se do dědiny vrátily ostatní vlaštovky z teplých krajin, pustil ji mezi ně.

Přišel zase podzim a vlaštovky odlétly na jih. A znova přišlo jaro a vlaštovky se zase vrátily. Mezi nimi i ta, kterou dobrý Achsar vyléčil. Zakroužila nad jeho střechou, snesla se mu na ruku a položila na ni veliké semeno.

?Copak je to za semeno, nikdy jsem takové neviděl.? podivil se Achsar a zasadil je do země.

Hned druhý den vyrostl ze semena klíček, pak lístek, za týden už veliké, široké listy a za měsíc se mezi nimi objevila obrovská dýně, veliká jako kupka sena.

?Tak velikou dýni jsem ještě nikdy neviděl,? zase se divil Achsar a také sousedé dýni okukovali a vrtěli hlavami.

Když už byla dýně zralá, Achsar ji uřízl a hned se seběhli sousedé, aby byli při tom, až ji bude Achsar krájet.

?Musíš mi z ní dát hrst semen!? řekl Aslan. ?Chci mít taky takové dýně.?

Achsar vrazil do dýně nůž, ale ten se zlomil, jako by narazil na železo. Přinesl tedy sekeru, ale i ta se přerazila. Všichni se dívali jako vyjevení.

A vtom dýně praskla sama od sebe a vyvalilo se z ní plno zlatníků. Celou dědinu by si byl mohl Achsar koupit za to bohatství.

?Kdes přišel k té kouzelné dýni?? zvolal Aslan a Achsar po pravdě všem vyprávěl, jak se to zběhlo.

Ještě týž den zaběhl Aslan do zahrady a uviděl tam na plotě hejno vlaštovek. Vzal kámen, hodil jej mezi ně a jedné vlaštovce přerazil křidélko. Vzal ji domů, pečlivě ji ošetřoval a opravdu, na jaře byla vlaštovka zdravá. Aslan ji pustil mezi ostatní a čekal, jestli se mu taky odmění.

Čekal celé léto, čekal celou zimu a na jaře, když se vlaštovky vrátily z teplých krajin, přinesla mu ta, kterou uzdravil, taky veliké semeno.

Aslan se radoval, zasadil semeno do země a čekal, co z něho vyroste. A vyrostla z něho obrovská dýně, ještě větší než ta Achsarova.

A jak dýně uzrála, pozdě v noci, když už celá dědina spala, Aslan ji uřízl a honem zanesl do světnice, aby nikdo nevěděl. Zanedlouho dýně sama praskla. Ale nevyvalily se z ní zlatníky, jen samí hrozní hadi z ní lezli ven. Vrhli se na zděšeného Aslana a uštípali ho svými jedovatými zuby.