Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Tři havíři z Kutné hory

(Grimmové bratři)

V Čechách leží Kutná hora, ve které kdysi tři havíři dlouhá léta v potu tváře dobývali chléb pro sebe, své ženy a děti. Každého rána, když odcházeli do hory, bral sebou každý svou modlitební knihu, světlo se zásobou oleje na jeden den a nakonec kousek chleba, který jim vystačil také jeden den. Dříve než se pustili do práce, řádně se pomodlili, aby je Bůh v hoře ochránit ráčil, teprve potom začali směle a s chutí pilně kutat.

I stalo se jednoho dne, když pilně pracovali a pomalu se chýlilo k večeru, že tu se pojednou hora otřásla a východ ze štoly se zavalil. Havíři ihned pochopili, že jsou v podzemí pohřbeni, a hořekovali, že tu zahynou, protože chléb i světlo mají pouze na jeden den. Tak se v očekávání brzké smrti poručili Pánu, ale protože nechtěli své poslední chvíle strávit v zahálce, pokračovali v práci a při tom se modlili. A náš Pán jejich modlitby vyslyšel, neboť jejich světlo nakonec svítilo po celých sedm let a jejich chleba také neubývalo, ačkoliv každý ten den něco ujedli. Těch sedm let pro ně bylo jako jeden den, jen podle vlasů a vousů, které si nemohli střihat a které jim narostly na délku lokte, poznali, že jsou pod zemí dlouhý čas. Jejich ženy je nahoře již dávno oplakaly jako mrtvé a nevěřily, že se ještě někdy se svými muži shledají, i tu pomýšlely na nový sňatek.

Jednoho dne si ti tři v hoře navzájem říkali svá největší přání, první havíř si přál: ?Kdyby mi náš Pán dopřál ještě jednou spatřit denní světlo, pak bych se rád poručil do jeho milosti a zemřel.? Ten druhý zvolal: ?Kdyby mi náš Pán dopřál ještě jednou zasednout se svojí ženou a dětmi ke stolu a pojíst s nimi, pak bych se i já rád poručil do jeho milosti a zemřel.? Třetí havíř řekl: ?Kdyby mi náš Pán dopřál ještě jediný rok, ve kterém bych mohl se svojí ženou a dětmi žít v lásce a pokoji, pak bych se i já rád poručil do jeho milosti a zemřel.? Sotva ta přání vyslovili, tu se pojednou hora se strašlivým rachotem mocně otřásla a skála pukla. Tu první spatřil nad hlavou modrou oblohu a oslnilo ho denní světlo a padl mrtev k zemi. Zatím se hora nad jejich hlavami dále rozestupovala a trhlina ve skále se zvětšovala, tu se ti druzí dva dali do pilné práce a vysekali si schody, po kterých vystoupali nahoru na světlo Boží. Chvátali do vesnice do svých domovů, ale jejich ženy je nepoznaly, říkaly, že jejich mužové jsou již sedm let pohřbeni v hoře. Tu ten druhý havíř řekl své ženě, ať mu podá ze skříňky břitvu a kousek mýdla, a pak se oholil, umyl a učesal a ona viděla, že to je opravdu její muž. Zaradovala se, prostřela stůl a začala snášet, kde co měla doma dobrého, pak spolu a dětmi usedli za stůl a jedli a pili. Když se však havíř nasytil a spolknul poslední kousíček chleba, padnul mrtvý k zemi.

A ten třetí havíř? Ten žil se svou ženou celý rok v radosti a míru, a když nastala ta hodina, ve které před rokem se svým druhem vystoupili z hory, tu on i jeho žena ve stejném okamžiku zemřeli.

Tak Bůh těm třem pro jejich velkou zbožnost splnil jejich přání.