Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Stromeček, který hrál a zpíval

(autor neznámý)

Za devíti horami a za devátým rozcestím žil byl král. Neměl syny, jenom jedinou dceru Gabrielu. Matka jí brzy umřela a Gabriela se měla stát jednou sama královnou.

Z dalekých zemí jezdili do královského zámku kupci a vozili vzácné látky. drahé oleje, zlato a stříbro. Když je někdo cestou potkal a zeptal se jich, kam vezou tolik zboží, říkávali:

?Všechno, co vezeme, objednal král pro princeznu Gabrielu.?

Gabriela měla, nač si pomyslela. Nejlepší mudrci ji odmalička učili, aby věděla všechno, čeho je k vladaření třeba. A princezna zpyšněla. myslela si: Jsem krásná, jsem chytrá a učená, mám všechno, co chci ..... kdo je na světě lepší než já?

Přemýšlela a přemýšlela, co by si ještě mohla přát, a vymýšlela si nejpodivnější přání.

?Tatínku,? povídala králi, ?podívej se na slunce, květiny vadnou, když na ně dlouho svítí. I mně se zdá, že uvadnu a ztratím svou krásu, když na mě bude slunce svítit. Postav mi, tatínku, zámek, ale celý pod zemí, aby za mnou slunce nemohlo. Tam chci bydlet.?

Sotva král přání uslyšel, zavolal řemeslníky a hned museli začít pod zemí vrtat, hrabat, stavět a nesměli dříve přestat, dokud nestál pod zemí zámek jako malovaný. Aby v zámku nebyla tma, hořelo v každém pokoji tisíc křišťálových lamp. Všude samé koberce, polštáře a křesílka, samá krása a pohodlí. V podzemním zámku se princezna usadila a nevycházela vůbec ven. O nápadníky nestála, ať se jich sjíždělo sebevíc, princezna je nechtěla ani vidět. Posmívala se jim a vyháněla je. myslela si: na světě není nikdo tak krásný, tak chytrý a bohatý jako já, a když na celém světě nikdo takový není, nemůže mě nikdo požádat o ruku.

Jednou v noci se zdál princezně Gabriele zvláštní sen. Zdálo se jí, že se prochází lesem a zdálky hraje líbezná hudba. Rozběhla se k místu, odkud se nadpozemská hudba ozývala, ale žádná kapela v lese nevyhrávala a nikdo nevyzpěvoval. V trávě rostl malý stromeček, kmen měl stříbrný, větvičky zlaté a co lístek, to drahokam. Jak zavanul větřík, houpaly se větvičky, lístky se třásly a stromeček vyhrával a vyzpěvoval jako rajská kapela a nejlepší zpěváci. Princezna hezkou chvíli poslouchala, takový div jaktěživa neviděla, a bylo jí přitom hezky, že to ani vypovědět nejde. Natáhla po stromečku ruku, ale vtom stromeček zmizel a zmizela i hudba i les. Gabriela se probudila. Uprostřed noci běžela ke králi.

?Tatínku,? volala, ?přines mi stromeček, který hraje a zpívá. Bez kouzelného stromečku se utrápím.?

Král se nového přání polekal. Kdo ví, kde takový stromeček roste, a možná že projdeš celý svět, a nadarmo. Ale princezna prosila a prosila, vzdychala a zase prosila, až se dal král uprosit a slíbil, že pojede stromeček hledat.

Zrána vyjel ze zámku král s průvodem rytířů a zamířil k lesu. Princezna za nimi mávala kapesníčkem. Týdny a týdny si prosekávali rytíři cestu lesem, hledali v údolích, hledali na horách. Když králův průvod odpočíval, obcházel král tábor, nedopřával si klidu a díval se do houštin, rozhrnoval větve stromů a zkoušel, jestli nebude mít větší štěstí než jeho rytíři. Bez stromečku se nechtěl na zámek vrátit.

Jednou zase tak obcházel a dlouho hledal. Unavený se posadil pod dub. Přemýšlel, na kterou stranu se vydat. Pojednou zaslechl nadpozemskou hudbu a líbezný zpěv. Král vyskočil ze země a zaradoval se. Takhle hrát a zpívat může jen zázračný stromeček.

Nemeškal, svolal rytíře a pustil se s nimi tam, odkud hudba zaznívala. Zpěv a hudba jim samy ukazovaly cestu. Brzy se dostali na pěšinu vroubenou pestrými květinami a vydali se po ní. O půlnoci uviděli na palouku stromeček. Stříbro, zlato a drahokamy na stromečku svítily, větřík pofukoval a stromeček hrál a zpíval. Král vzal rýč a vyrýpl stromeček z trávy.

Jakmile byl poslední kořínek stromečku z hlíny venku, zatřásly se všechny stromy v lese, země zaduněla a otevřela se. Ze zemských hlubin vyskočil lev, mnohem větší než lvi bývají, tlamu dokořán a s ohnivýma očima. Králi vyklouzl stromeček strachy z rukou.

?Zlý králi,? řval lev, ?proč mi bereš můj jediný poklad??

Král se třásl a slíbil, že udělá všechno, co bude lev chtít. Lev se uklidnil a pověděl:

?Vezmi si tedy stromeček, ale první člověk, kterého na mostě do zámku potkáš, ať je muž nebo žena, panna nebo mládenec ..... patří mně. Za tři dny Tě navštívím a vezmu si ho.?

Král kýval hlavou, sliboval. Proč by nesliboval, jen když měl stromeček, který hraje a zpívá.

Princezna Gabriela čekala zatím doma na krále a zlobila se, že ještě nemá stromeček. Jednoho dne přiběhly do podzemního zámku služebné a vykládaly, že se k zámku blíží líbezná hudba, jakou ještě neslyšely. Princezna se zasmála:

?To se jistě vrací můj otec a nese mi stromeček, který hraje a zpívá.?

Vyběhla ze zámku a utíkala otci naproti. Sotva král vstoupil na zámecký most, potkal svou dceru. Na smrt se vylekal. Gabriela si toho nevšímala, vzala z jeho rukou stromeček, postavila jej v podzemním zámku na nejhezčí stůl a poslouchala, jak mile hrál a zpíval.

Král chodil po zámku jako stín a nakonec šel za princeznou Gabrielou a pověděl jí, co ji čeká. Gabriela se ani trochu nepolekala.

?Pradlena má dceru,? povídala, ?oblékněte ji do královských šatů a pošlete lvovi místo mě.?

A už se o lva nestarala, jenom poslouchala, co stromeček hraje a zpívá.

Třetího dne se objevil před zámkem obrovský lev a král mu přivedl dceru pradleny.

?Je to Tvoje dcera?? zeptal se lev.

?Je,? odpověděl král.

?Pojď se mnou,? přikázal lev dívce a vedl ji k vysoké hoře. Před horou poklekl a požádal mírně jako beránek:

?Posaď se na mě, vynesu Tě nahoru.?

Děvče se třáslo strachy, ale posadilo se na lva a dalo se vynést nahoru. Nahoře povídal lev děvčeti:

?Sestup ze mě, mám žízeň, napiju se.?

Děvče se dívalo, jak lev pije z potoka a dalo se do pláče.

?Proč pláčeš?? zeptal se lev.

?Jak nemám plakat?? odpověděla dívka, ?potůček mi připomíná mou starou matičku. Kdopak jí teď pomůže prát v potoce prádlo??

?A kdo je Tvá matka?? rozkřikl se lev.

?Pradlena,? odpověděla dívka.

Lev zařval, až se z hory sypalo kamení.

?Posaď se na mě,? vybídl dívku, ?odnesu Tě zpátky na zámek.?

Rozběhl se k zámku a rovnou ke králi.

?To není Tvoje dcera,? povídá, ?běž a přiveď mi princeznu.?

Král pospíchal k princezně Gabriele.

?Pastýř má dceru,? řekla Gabriela, ?oblékněte ji do královských šatů a pošlete lvovi místo mě.?

A už se o lva nestarala, jenom poslouchala, co stromeček hraje a zpívá.

Za chvilku vedl král lvovi pastýřovu dceru.

?Je to Tvoje dcera?? zavrčel lev.

Král přikývl a lev odnesl dívku na vysokou horu. Na hoře pověděl děvčeti.

?Sestup ze mě, mám žízeň, napiju se.?

Děvče se dívalo, jak lev pije z potoka a dalo se do pláče.

?Proč pláčeš?? zeptal se lev.

?Jak nemám plakat,? odpověděla dívka, ?právě k takovému potoku chodívaly pít ovečky mého otce. Kdopak mu teď bude pomáhat pást, co si beze mě počne??

?Kdo jsi?? rozkřikl se lev.

?Pastýřova dcera,? odpověděla dívka s pláčem.

Lev zařval až hora pukala.

?Posaď se na mě,? vybídl dívku, ?odnesu Tě zpátky do zámku.?

Před zámkem pastýřovu dceru setřásl ze hřbetu a rozběhl se do podzemních komnat. Zastavil se až před princeznou Gabrielou. Princezna zbledla, zavřela oči a omdlela. Lev ji popadl a odnesl daleka, předaleko do své jeskyně. Tráva kolem jeskyně byla jako spálená, okolo tekl černý potok plný bahna a za každým kamenem syčeli hadi a běhaly ještěrky.

Když se Gabriela v jeskyni probudila, rozkázal jí lev:

?Vstaň a pojď se mnou.?

Gabriela šla za lvem dlouhými chodbami, hned nalevo, hned napravo, ale stále potmě, až přišli do malé špinavé sluje, kam padalo stropem maličko denního světla. V sluji sedělo jedenáct postav zahalených od hlavy až k patě, jenom ruce jim bylo vidět. Měly na nich samé boláky. Vedle jedenácti postav bylo ještě jedno místo prázdné.

Lev ukázal na postavy a přikázal:

?Tyhle nemocné budeš ošetřovat tak dlouho, dokud se nevyléčí. To bude Tvoje práce.?

Potom odešel ze sluje, ale princezna pospíchala za ním.

Raději umřu, než bych se starala o ty ošklivé nemocné, myslela si. Posadila se na kámen a celý den seděla a nic nedělala. Večer se lev vrátil do jeskyně.

?Jak se daří nemocným?? zeptal se.

?Nevím,? odpověděla princezna, ?nestarám se o ně a nikdy se o ně starat nebudu.?

Lev smutně pokýval hlavou:

?Jedenáct jich tam sedí a ty, Gabrielo, budeš dvanáctá.?

K večeři dostala princezna lesní kořínky a trochu vody. Kdyby ji netrápil hlad, ani by se kořínků nedotkla. Ale nakonec snědla všechno, co jí lev přinesl, položila se na tvrdou zem a usnula.

V noci se jí zdálo o stromečku, který hraje a zpívá. Ve snu nehrál ani nezpíval, stál na stole v podzemním paláci a zlaté větvičky skláněl smutně k zemi.

?Zahraj a zazpívej,? prosila princezna Gabriela.

Místo hudby a zpěvu promluvil stromeček lidským hlasem: