Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Stéblo trávy, uhlíčko a fazole

(Grimmové bratři)

V jedné vsi žila byla chudá stařenka, která si jednoho dne nasbírala fazole a chtěla si je uvařit k jídlu. Rozdělala v kamnech oheň; aby rychleji hořel, přidala i hrst slámy. Když sypala fazole do hrnce, jedna jí nepozorovaně spadla na podlahu rovnou vedle stébla slámy, které tam již leželo. Brzy nato tam dopadlo i žhavé uhlíčko z kamen. Tu se jalo stéblo slámy řečnit: ?Milí přátelé, kdepak jste se tu vzali?? Uhlíčko odvětilo: ?Já jsem se štěstím vyskočilo z ohně; kdybych to nedokázalo, byla by to moje smrt, neboť bych shořelo na popel.? Fazole pravila: ?Já jsem také sotva vyvázla se zdravou kůži; kdyby mne stařena přidala do hrnce, uvařila by ze mne bez slitování kaši jako z ostatních.? ?Však mně také nebyl určen lepší osud,? řeklo stéblo slámy: ?všechny moje bratříčky nechala stařena shořet v ohni, šedesát nás najednou popadla a připravila o život. Jen šťastnou náhodou jsem jí propadlo mezi prsty.? ?Co si nyní ale počneme?? zeptalo se uhlíčko. ?Já myslím,? odvětila fazole: ?že když jsme tak šťastně vyvázli, můžeme spolu držet jako dobří přátelé. Abychom se tu nedočkali nového neštěstí, vydáme se na vandr do cizích zemí.? Tento návrh se těm dvěma zalíbil, a tak se vydali na cestu.

Za nějakou chvíli přišli k potůčku, ale nebyl tam žádný můstek ani brod, takže nevěděli, jak přejdou na druhou stranu. Tu stéblo našlo dobré řešení a řeklo: ?Já se položím přes potok a vy po mě přejdete jako po mostě.? Tak se položilo z jednoho břehu na druhý a uhlíčko, které bylo od přírody horkokrevné, statečně cupitalo po tom novém mostě. Když se dostalo doprostřed a slyšelo pod sebou hukot vody, dostalo však strach, zůstalo stát a dále se neodvážilo. Stéblo na tom místě ovšem začalo hořet, rozlomilo se na dva kusy a spadlo do potoka. Uhlíčko sklouzlo, a když dopadlo do vody, zasyčelo a vypustilo duši. Fazole, která opatrně zůstala na břehu, se začala smát, a protože nemohla přestat, smála se tak, až z toho smíchu pukla.

Ale tou dobou tudy šel naštěstí krejčík, který měl slitovné srdce, vytáhnul jehlu a nit a fazoli zase sešil. Fazole mu nastotisíckrát děkovala, ale protože měl krejčík jen černou nit, mají od toho času všechny fazole na těle černý šev.