Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Starý vinný sklep u Salurnu

(Grimmové bratři)

Na radnici tyrolského městyse Salurn na Ečavě ukazují dvě staré hliněné nádoby a vyprávějí o nich toto:

V roce 1688 šel za svými záležitostmi po cestě ze Svatého Michala do Salurnu Christoph Patzeber, a když dorazil ke zřícenině starého salurnského hradu, dostal chuť si trosky blíže prohlédnout. Když si prohlížel jejich horní část, tu náhodou objevil jasně osvícené podzemní schodiště. Sešel tedy dolů a ocitl se ve výstavním sklepě, kde na obou stranách ležely obrovské sudy. Sluneční paprsky prosvítaly puklinami ve zdech, a tak mohl zřetelně napočítat 18 nádob, která každá, jak se mu zdálo, pojala 20 bušelů. Jednomu sudu, co stál úplně vpředu, nechyběl ani kohout ani čep, tak jím měšťan jen tak ze zvědavosti otočil a ke svému překvapení viděl, jak z něj teče lahodné víno husté jako olej. Ochutnal a shledal je nadmíru vynikající chuti, takové víno mu ještě nikdy v životě nepřišlo na jazyk. Rád by vzal domů ženě a dětem, ale neměl s sebou žádnou nádobu. Lidové pověsti vyprávěly, jak tu občas spravedlivý člověk přišel ke štěstí, tak se rozhlížel sem a tam, ale žádný poklad neobjevil.

Patzeber pokračoval v cestě do města, splnil tam, co měl, a pak si koupil dvě velké hliněné nádoby i s trychtýřem a odebral se ještě před setměním zpět do starého zámku, kde našel vše, jak to zanechal. Bez váhání obě nádoby naplnil vínem, pojaly sotva dvacet mázů, a poté chtěl sklep opustit. Ale když se otočil a podíval na schody, byl východ zatarasen. Seděli tam za malým stolem tři staří mužové, před sebou měli položenu černou, křídou popsanou tabuli. Měšťan se velmi polekal, víno nechal vínem a počal starce horoucně prosit o odpuštění. Tu jeden z těch tří, který měl dlouhou bradu, na hlavě koženou čepici a na sobě černý kabát, pravil, aby si pro to víno přišel, jak často bude potřebovat, pro sebe i své blízké a poté všichni zmizeli.

Patzeber mohl nerušeně odejít a dorazil šťastně domů ke své ženě, které vypověděl všechno, co se mu událo. Zpočátku si žena víno ošklivila, ale když viděla, že hospodáři nijak neuškodilo, také ho okusila a dala napít i všem lidem ve své domácnosti. Když se zásoba zcela minula, vzal Patzeber oba hliněné džbány, šel do salurnského sklepa a znovu je naplnil, a tak se stalo několikrát za celý rok, ten nápoj hodný císařského stolu ho nestál ani haléř.

Jednou ho ale navštívili tři sousedé, kterým ten podivuhodný nápoj nabídnul a oni ho shledali tak velmi lahodným, že pojali pochybnost a podezírali ho, že k tomu vínu přišel nečestným způsobem. A protože na něj beztoho nevražili, šli na radnici a zažalovali ho. Měšťan nevysvětlil ani neprozradil, kde k tomu vínu přišel, neboť tušil, že si ho přinesl naposledy. Rada ho nechala předvést před soud a ten jednomyslně shledal, že v zemi se druhé podobné víno nikde nevyskytuje, nemohl ho tedy ukrást. Museli křivě obviněného muže propustit domů, ale uložili mu, aby opět zašel pro víno. On to učinil, ale nenašel ani schody ani sklep a k tomu všemu dostal neviditelnou rukou takovou ránu, která ho nejen omráčila, ale napůl i zabila.

Když omráčený Patzeber nějaký čas ležel na trávě, v mrákotách se mu zjevil vinný sklep ve velké hloubce, opět tam seděli ti tři mužové a psali za svitu lampy křídou na tabuli, tiší a klidní, pak ten důležitý vypočet ukončili, nakonec všechny cifry smazali a přes celou tabuli namalovali veliký kříž, pak tabuli postavili na stranu. Jeden povstal, otevřel třemi klíči malá železná dvířka a bylo slyšet cinkání zlata. Po jiných schodech přišel starý muž nahoru k ležícímu měšťanovi, položil mu do klobouku třicet tolarů a aniž by pronesl slůvko, zase odešel. Pak celý výjev zmizel a na salurnských hodinách v dálce odbila jedenáctá. Měšťan shrábnul peníze a plazil se ze zříceniny pryč. Ve výšce nad sebou viděl, jak se kolem vlní přízračný pohřební průvod s pochodněmi a vypadalo to jako jeho vlastní pohřeb. Dostal se až na cestu, počkal, až půjdou kolem nějací lidé, ti ho pak domů dovlekli.

Poté podal na radnici zprávu o celém průběhu události a těch třicet prastarých tolarů jasně dokazovalo, že mu je nemohla dát žádná pozemská ruka. Následujícího dne bylo na to místo vysláno osm srdnatých mužů, kteří po sklepu ale nenašli nejmenší stopu. Jen v jednom koutě v troskách ležely ty dvě hliněné nádoby, které přinesli jako důkaz. Patzeber zemřel deset dní poté, a musel tak to víno zaplatit svým životem, což mu bylo zjeveno tím křížem a číslicí deset.