Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Sova

(Grimmové bratři)

Před pár sty lety, kdy lidé ještě nebyli tak chytří a prohnaní jako dnes, udál se v jednom malém městečku tento podivný příběh: V noci přiletěla ze sousedního lesa velká sova a usadila se ve stodole jednoho měšťana, a když nastal bílý den, neodvážila se ze strachu před ostatními ptáky, kteří spustili strašlivý pokřik, jen se pohnula, vyjít ze svého úkrytu. Když do stodoly přišel pacholek pro slámu, uviděl obrovskou sovu, jak si tam sedí v rohu, a tak strašlivě se vyděsil, že upaloval za svým pánem a hlásil mu, že ve stodole sedí nějaký netvor, ještě takového neviděl, koulí strašlivýma očima a jednoho by bez váhaní spolknul. ?Ba,ba, já tě dobře znám, holenku!? řekl pán: ?Kosa honit na poli, k tomu máš odvahy dost, ale když vidíš ležet mrtvého kohouta, vezmeš si napřed pořádný klacek, než se k němu vydáš. Sám se přesvědčím, co je to za netvora.? a odvážně šel do stodoly, aby se tam rozhlédnul.

Ale stačilo mrknutí jedním okem, aby ho posednul nemenší strach než pacholka. Pár skoky byl ze stodoly venku, utíkal k sousedům a úpěnlivě je prosil, aby mu s tím neznámým a nebezpečným zvířetem pomohli, jinak bude celé město ztraceno, pokud se dostane ze stodoly ven. Tu povstal v celém městě velký křik, nářek a skřípění zubů, sbíhali se měšťané ozbrojení kopími, kosami, sekerami a sudlicemi, aby táhli proti nepříteli; nakonec se v čela davu objevili také radní se starostou. Když se shromáždili na náměstí, táhli ke stodole a obklíčili ji ze všech stran. Pak ten nejsrdnatější z nich s napřaženým kopím vešel dovnitř, ale ihned s velkým křikem vyběhl ven, byl smrtelně bledý a nedokázal ze sebe vypravit kloudné slovo. Ještě jiní dva se odvážili dovnitř, ale nevedlo se jim o mnoho lépe. Nakonec vystoupil jeden velký a silný muž, který proslul svými válečnými skutky, a pravil: ?Takto toho netvora nezaženete, musíte si napřed získat vážnost! Vždyť i já vidím, že se od pohledu podobáte spíše ženám a žádný z vás ani lišku nekousne, natož aby nahnal strach takovéto příšeře!? A oblékl si brnění a řádně se vyzbrojil mečem a kopím. Všichni velebili jeho odvahu, ale mnozí se báli o jeho život.

Otevřeli obě brány ve stodole a viděli, že obrovitá sova sedí uprostřed na příčném trámu. Hrdina nechal přinést žebřík a jal se po něm za velkého povzbuzování lézt vzhůru. Podobal se Svatému Jiřímu, který se vydává do boje s bájným drakem. Když byl nahoře, sova, která byla ze všeho toho křiku a shonu celá popletená a nevěděla, jak uniknout, viděla, že se k ní blíží člověk, zakoulela očima, načepýřila peří, roztahovala křídla, sekala zobákem a houkala. ?Do něj! Do něj!? křičeli lidé na statečného hrdinu. ?Ba, kdyby jste byli tu, co jsem já, těžko byste Do něj! volali!? pomyslil si muž a než se kdo nadál, začal se třást, až se nakonec bezvládně sesunul dolů.

Nyní už nezůstal nikdo, kdo by město zachránil. ?I toho nestatečnějšího muže mezi námi otrávil ten netvor svým dechem tak,? pravili si: ?že mu není pomoci. Teď může zahubit nás všechny!? Tedy se radili, co udělají, aby celé město nedošlo k záhubě. Dlouhý čas to vypadalo beznadějně, až konečně našel jeden radní východisko: ?Myslím si,? pravil: ?že musíme z veřejného měšce vlastníkovi zaplatit stodolu se vším, co tam leží, obilím, slámou, senem, a škodu mu tak nahradit. Pak ji i s tím strašlivým zvířetem jednoduše zapálíme, aby více nemohlo nikomu škodit na životě. Tady není o čem přemýšlet, šetření by nebylo na místě.? S tím všichni souhlasili a nakonec stodolu zapálili a ta i s tou sovou do základů shořela.

Inu, kdo tomu nevěří, ať tam běží a poptá se.