Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Sedmkrát zabitý

(Haltrich Joseph)

Jeden sedlák měl tři syny, ti dva starší byli chytří dost, ale ten nejmladší byl něco, čemu člověk říká ťulpas. Když otec zemřel, zanechal jim krávu, a protože ta se rozdělit nedá, tak se dohodli, že každý postaví chlév a kráva bude patřit tomu, do jehož chléva sama vejde. Ti dva starší bratři postavili každý přenádherný chlév, ten nejstarší z kamení, ten prostřední z pěkné kulatiny, ale ten nejmladší upletl jen takovou chýši z proutí. Když se večer stádo vrátilo domů, stáli bratři opodál a byli zvědaví, do kterého chléva kráva půjde. Ta váhavě přišla, zastavila se před dveřmi kamenného chléva, nakoukla dovnitř, ale potom se obrátila a šla k tomu dřevěnému chlévu, kde se opět podívala dovnitř, ale nevešla a vydala se k tomu z proutí, kde začala hned u dveří žrát lístky na větvičkách a jak jich ubývalo, postupně vcházela dovnitř. Tu tam ten nejmladší bratr běžel a dveře zavřel, a tak byla kráva jeho, ale ti dva druzí protáhli obličeje a hněvali se, že měli pro nic za nic tak velké výdaje.

Další čtvrtek hnal ťulpas svoji krávu na trh, aby ji prodal. Tu ho lidé viděli a někteří vtipálkové se domluvili, že si z něj udělají legraci. ?Myslíte, že mi za moji krávu dobře zaplatí?? ptal se ťulpas, když k nim dorazil. ?Ano,? zavolal na něj jeden: ?ale kdyby měla jen tři nohy, zaplatili by víc!? ?Lehká pomoc.? odvětil, vzal sekeru a usekl krávě jednu nohu a ona další kusy cesty ztěžka kulhala na třech nohách. Tam stála další skupinka lidí a ťulpas se opět ptal: ?Myslíte, že mi za moji krávu dobře zaplatí?? ?Ano,? zavolal na něj jeden: ?ale kdyby měla jen dvě nohy, zaplatili by víc!? ?Lehká pomoc.? odvětil, vzal sekeru a usekl krávě další nohu. Nyní ale nemohla dál jít sama, a tak ji musel vzít na vůz a dál ji vézt. Přišel ke třetí skupince lidí a ptal se jich: ?Myslíte, že mi za moji krávu dobře zaplatí?? ?Ano,? zavolal na něj jeden: ?ale kdyby měla jen jednu nohu, zaplatili by víc!? ?Lehká pomoc.? odvětil a ihned jí usekl i třetí nohu. Vezl ji dál a dojel ke čtvrté skupince lidí a ptal se: ?Myslíte, že mi za moji krávu dobře zaplatí?? ?Ano,? zavolal na něj jeden: ?ale kdyby byla beznohá, zaplatili by víc!? ?Lehká pomoc.? odvětil a vzal sekeru a useknul jí poslední nohu a kráva úplně vykrvácela a za krátko bylo po ní. Nyní jel dál, a když opět přijel k další skupince lidí a zase se zeptal, zda mu za krávu dobře zaplatí, tu nějaký hlas zavolal: ?Teď akorát na mrchovišti u vysokého dubu, tam ti za ni dobře zaplatí!?

A tak ťulpas nelenil a svoji mrtvou krávu tam zavel a u toho dubu ji složil a pak se ho ptal: ?Kdy si mám přijít pro peníze?? Ale dub mu neodpověděl, tak znova výhružně zavolal: ?Ihned mi řekni, zda zaplatíš? Jinak si vezmu sekeru a pokácím tě.? V tom okamžiku ale zavál silný vítr, v dubu to zavrzalo a on v tom uslyšel: ?Zítra.? ?Dobrá, přijdu zítra s vozem, ale to ti říkám, přinesu si i sekeru, jestli nezaplatíš, pokácím tě.? S tím se vydal k domovu.

Druhého dne si vypůjčil vůz a aniž komu co řekl, jel k dubu. Ale toho dne bylo tak krásné počasí, že se nepohnul ani lístek. Třikrát se dubu ptal, jestli mu nyní zaplatí, ale ten neodpovídal. Tak vzal sekeru a sekal, až létaly třísky. Najednou uviděl, jak se z vzniklého otvoru vysypala spousta dukátů a stříbrňáků. ?Aha, takže sis to rozmyslil a zaplatíš! To mi vyhovuje, už ti nic neudělám, sem s tím!? Zlaťáky se proudem sypaly ven, až ve stromě žádné nezůstaly a na zemi ležela velká hromada. Ťulpas to všechno naložil a vůz měl plný, ale nahoru naložil třísky, aby nikdo neviděl, co ve voze má. Když dorazil domů, zavolal dovnitř bratry a řekl jim: ?Podívejte se, co jsem za tu krávu dostal.? A ukázal jim zlato. ?Poctivě to rozdělíme,? řekl: ?ale kde vezmeme měřici?? ?Jdi ihned k popovi, ale neříkej mu, že chceme měřit peníze.? ?Dobrá, dobrá.? Zvolal ten nejmladší a hned tam běžel a řekl: ?Půjčte mi na chvíli vaši měřici, chceme si rozdělit peníze.? Pop mu ji dal, ale přece jen byl zvědavý, a tak šel za ním a postavil se k oknu a pokradmu koukal dovnitř. Když ale bratři viděli hlupáka přicházet s měřicí, ihned také zpozorovali popa a ptali se: ?Co jsi mu řekl?? a on jim to pověděl. ?No, tak se na to podívej, už stojí u okna.? ?Jen počkejte, já ho hned slídění odnaučím!? řekl ťulpas, vzal sekeru a postavil se k oknu. Když pop opět nakouknul dovnitř, zasadil mu hlupák takovou ránu, že byl hned mrtvý. ?Běda! Cos to udělal?? řekli bratři. ?Jen mlčte, to nám ještě přinese peníze.?

S tím mrtvého popadl a běžel s ním ven až na šlechtický dvůr, kde ho položil na mlat. Ale stalo se, že za chvíli tam přišel urozený pán, aby se podíval kolik jeho mlatci, kteří zrovna seděli u stolu, udělali práce. Když vstoupil na mlat a uviděl tam faráře, rozběsnil se: ?Tak to ty jsi ten zloděj!? zvedl hůl a přetáhnul postavu přes hlavu. Ale pop ani neceknul. ?Vy jste zabil našeho popa!? lamentoval ťulpas, který se tam najednou objevil. ?Mlč!? řekl vyděšený pán: ?dám ti sto zlatých, když ho ihned odklidíš pryč!? Tak si vzal ťulpas sto dukátů a utíkal k faráři do stáje, aniž to někdo zpozoroval, vzal jeho koně, vrátil se na panský dvůr, mrtvého popa posadil na koně, do ruky mu přivázal hůl a koně potom zavedl ven do polí. Když se vrátil domů, vyhlížela popova žena z okna a ptala se: ?Neviděl jsi mého muže?? ?Arci, že viděl, zahálčivě rajtuje venku na poli sem a tam.? Tu žena přivolala kantora a poslala ho za mužem, aby ho přivedl. Kantor běžel na pole, a když viděl faráře, jak jezdí sem a tam se zdviženou holí, nemohl se smíchy udržet a zavolal: ?Pane faráři, nezbláznil jste se náhodou?? Když kůň uslyšel kantorův hlas, tu zařehtal a rozběhl se k němu, ale ten se na podpatku otočil a upaloval, až mu málem docházel dech, neboť si myslel, že mu pop chce za jeho prázdné řeči naložit na záda. Kantor běžel až ke škole, kde otevřel branku, ale nemohl ji zavřít, a tak kůň i s popem pádil za ním, a protože mrtvý nesklonil hlavu, narazil do trámu a skutálel se z koně dolů.

Kantor se řádně polekal, když viděl, že pop je mrtvý, ale byl dost chytrý a vzal ho do své světnice a ukryl. O půlnoci, když byl všude klid, vstal a zanesl mrtvého k hostinci, položil ho na dveře a zavolal změněným hlasem jako by to byl pop: ?Otevřete dveře a dej mi za krejcar vína, jinak tu na místě umřu!? ?To by mi tak ještě chybělo,? zavolal hospodský: ?abych kvůli krejcaru vstával!? Kantor se odplížil pryč a nechal mrtvého tam. Když hostinský brzy ráno vstal, aby vyhnal krávy na pastvu, pootevřel dveře, aby se podíval, zda se už rozednívá, a tu mu do náruče spadl mrtvý pop. ?Bože!? zanaříkal: ?Já jsem tou smrtí vinen!? Ale protože byl také dost chytrý, rychle mrtvého vzal a zanesl ho za vesnici, postavil ho ohradě, za klobouk mu kytku dal a do ruky bič. Zanedlouho tudy hnal stádo ovčák, když tu se dobytek začal plašit a zdráhal se jít dál. Ovčák s tím měl plné ruce práce, když tu uviděl toho muže s kytkou na klobouku a s bičem v ruce, tu pochopil příčinu a chtěl si na něm vylít vztek. Zvedl kámen, ale hodil ho tak, že muž se bez hlesu svalil na zem. Tu k němu ovčák běžel a viděl, že je mrtvý. ?Ach, co se mnou teď bude!? pomyslel si.

Jak tak lamentoval, uviděl před sebou v dálce vůz, který jel do mlýna. Tak mrtvého popadl a běžel a běžel, až mu tekl pot proudem od té námahy a strachu, a protože měl papuče, forman ho neslyšel, a tak když vůz dohnal, položil mrtvého na pytle s obilím, aniž to ten na kozlíku zpozoroval. Cesta do mlýna ale byla samý hrbol a výmol a vůz se často nechtěl hnout z místa. Najednou se forman ohlédnul a uviděl na voze cizího chlapa. To, že si ten chlap tajně nasedl, ho tak rozvzteklilo, že vzal pořádnou sukovici a jednu mu naložil. Ten se ale ani nepohnul. Nyní dostal forman strach, zastavil, chlapa si prohlédnul a viděl, že je mrtvý a věřil, že je to jeho vina. Dlouho přemýšlel, jak by mrtvého zbavil, když tu v mlýnském náhonu uviděl prázdnou loďku. Tak mrtvého vzal, posadil ho dovnitř, do ruky mu uvázal lopatu a loďku pustil dolů po proudu.

Za nějakou chvíli doplula loďka na bažinaté místo porostlé rákosím, kde zůstala vězet. Zanedlouho se rákosím plížil skloněný lovec, když tu najednou v místech, kde doufal nalézt kachny, uviděl cizího lovce s loďkou. Ve vzteku zalícil a střelil a muž i s lopatou spadl do vody a ta ho nesla pryč. Tomu lovci nad tím činem stály vlasy hrůzou na hlavě, zahodil pušku a utekl do světa, žádný člověk už ho nikdy víc neviděl.

Ten ťulpas s bratry v klidu a míru projedli a propili své peníze a také ti ostatní vrahové pomalu ztratili výčitky svědomí.