Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Sedm havranů

(autor neznámý)

Za starých časů žil myslivec, který měl sedm synů. Byli to pěkní chlapci, ale rozpustilí až.

Jednou si matka s chlapci nevěděla rady a vykřikla:

?Bodejž by z Vás byli havrani!? Sotva to dořekla, chlapci se proměnili v havrany a odletěli. Smutno pak bylo u myslivců.

Po dvou letech se jim narodila dceruška Boženka. Nikdy se nedověděla, že měla sedm bratrů, ale jednou našla na půdě jejich šaty a tenkrát jí rodiče všechno řekli.

Boženka se rozhodla, že půjde bratry hledat. Maminka jí dala svůj prsten, aby ji poznali. Děvče bloudilo světem, až uvidělo malou chaloupku plnou záře. Zaklepalo a tu otevřel dveře krásný mládenec ..... Slunce. Boženka mu řekla co hledá a mládenec Slunci ji pověděl:

?Nevím nic o Tvých bratřích, ale třeba je bude znát bratr vítr.? Zavedl ji k němu.

Vítr pravil:

?Nikdy jsem o nich neslyšel, ale snad o nich bude něco vědět bratr měsíc.? Vzal Boženku do náruče a letěl s ní k bratru měsíci.

?Vím o nich,? řekl měsíc, ?ale bude těžké je vysvobodit. Když však chceš, ukáži Ti cestu.? Vedl ji na vysokou horu a ukázal vzdálený zámek na vysoké hoře. Po těžké pouti Boženka došla do zámku, který byl docela prázdný. V jednom sále však našla stůl a na něm sedm talířů, sedm sklenic a sedm příborů.

Boženka nachystala na každý talíř jídlo a k jednomu položila maminčin prsten. Za chvíli zašuměla křídla a oknem vlétlo sedm havranů. Poměnili se v jinochy a sedli za stůl. Nejstarší našel matčin prsten. Našli pak i Boženku a řekli jí:

?Chceš-li nás vysvobodit, budeš mít těžkou práci. Naseješ len, natkáš plátno a ušiješ sedm košil. Za tru dobu ale nesmíš ani slůvko promluvit.?

Boženka slíbila. Jednou, když byli bratři pryč, zabloudil do zámku nějaký princ. Boženka se mu zalíbila a hned ji chtěl za ženu. Když nemluvila, princ se mnoho neptal, posadil ji na koně i s rozešitými košilemi a odvezl ji do svého zámku. Jeho matka však byla čarodějnice a hodné děvče začala nenávidět.

Říkala, že Boženka není němá, ale že se schválně přetvařuje, protože je zlá a chce prince zabít. Ubohá dívčina se nesměla bránit ani slovem a princ ji dal zavřít do vězení. Tam došívala své košile a když došila sedmou, poslední, žalostí se rozplakala. Myslela, že zemře hladem. Ale v té chvíli zadupali na dvoře koně, dveře vězení se otevřeli a dovnitř vešlo sedm krásných mládenců a s nimi i princ, který se dověděl pravdu.

Boženčini bratři byli už osvobozeni. Posadili sestřičku na koně a pustili se k domovu. Staří rodiče se rozplakali radostí, když spatřili zase svoje děti. Od té doby žili všichni šťastně. Pro Boženku si brzy přijel její princ a slavili radostnou svatbu.     {lang: 'cs'}