Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Sedláček

(Grimmové bratři)

Byla jednou jedna vesnice a ta byla zvláštní tím, že ji obývali samí bohatí sedláci a jenom jeden chudičký, kterému proto říkali sedláček. Byl tak chudý, že neměl krávu ani peníze, aby si nějakou koupil, i když po ní on i jeho žena velmi toužili. Jednou ženě pravil:

?Poslyš, mám dobrý nápad! Kmotr truhlář nám vyrobí telátko ze dřeva a natře je nahnědo, bude vyhlížet jako živé a časem nám vyroste a budeme mít krávu.? Ženě se to zamlouvalo, a tak jim kmotr truhlář vytesal a ohobloval telátko, natřel ho, jak se patří, a dokonce to udělal tak, aby telátko sklánělo hlavu, že se pase.

Když druhého dne vyháněli krávy, zavolal sedláček pastýře a řekl mu:

?Podívej, mám tu telátko, ale je ještě malé a musí se nosit!? Pastýř řekl:

?Dobrá.? Vzal telátko do náruče, vynesl ho ven na pastvu a postavil do trávy. Telátko zůstalo stát se skloněnou hlavou, jakoby se páslo; pastýř řekl:

?To bude brzy běhat samo, podívejme, jak se pěkně pase.? Večer, když zaháněl stádo domů, řekl telátku:

?Když jsi mohlo celý den stát a dosyta se napást, můžeš jít už po svých, já Tě domů vláčet nebudu.? Sedláček stál na zápraží a čekal na svoje telátko. Když pastýř přihnal stádo domů a telátko chybělo, zeptal se, kde je. Pastýř odvětil:

?Stojí stále na pastvině a pase se, nechtělo vůbec poslechnout a jít s ostatními domů.? Sedláček ale řekl:

?I co, já chci svoje telátko!? Tak šli společně na louku, ale někdo zatím telátko ukradnul, bylo prostě pryč. Tu pravil pastýř:

?Určitě uteklo.? Ale sedláček řekl:

?Tak to ne!? Zavedl pastýře před starostu, kde ho odsoudili za nedbalost a musel sedláčkovi za ztracené telátko dát jednu krávu.

Nyní měl sedláček konečně vytouženou krávu, z čehož se oba ze srdce radovali, ale neměli pro ni žádné krmení, a tak ji museli brzy zabít. Maso nasolili a sedláček šel do města, aby tam prodal kůži a za výdělek koupil nové telátko. Cestou dorazil k jednomu mlýnu, kde uviděl na cestě ležet krkavce se zlomeným křídlem, ze soucitu jej zvedl a zabalil do kravské kůže. Protože se ale zkazilo počasí, zvedl se vítr a dalo se do deště, nechtělo se mu dál, obrátil svoje kroky do mlýna a požádal tam o nocleh. Mlynářka byla sama doma a řekla mu nevrle:

?Tady si lehni do slámy.? A dala mu kus chleba se sýrem. Sedláček pojedl a pak se uložil, kůži položil vedle sebe a hostinská si myslela, že je unavený a spí. Za chvíli přišel jeden kněžík, kterého srdečně přivítala a řekla:

?Můj muž je pryč, můžeme si dát tedy něco dobrého.? Sedláček ji slyšel, jak mluvila o hostině a rozhněval se, on musel vzít za vděk jen chlebem a sýrem. Tu začala mlynářka nosit na stůl výtečnou krmi, pečeni, zelí, koláč a víno. Zrovna si chtěli sednout a dát se do hodování, když někdo zaťukal. Mlynářka vykřikla:

?Ach bože, to je můj muž!? Rychle schovala pečeni do pece, víno pod polštář, zelí pod peřinu a koláč pod postel a kněžíka do skříně. Potom otevřela a řekla:

?Muži, už jsi tu? Tam je ale slota, jako by měl přijít konec světa!? Mlynář uviděl sedláčka na slámě a zeptal se:

?Co je to za chlapa??

?Ale,? řekla žena ?nějaký ubožák přišel v dešti a větru a prosil o přístřeší, dala jsem mu kus chleba a sýr a nabídla mu tu slámu.? Tu mlynář pravil:

?Dobrá, teď mi dej něco k jídlu.? Mlynářka odvětila:

?Nemám ale nic jiného než ten chleba se sýrem.?

?To mi úplně postačí,? řekl mlynář. ?pro mne za mne třeba chleba se sýrem.? Podíval se na sedláčka a zavolal na něj:

?Pojď a dej si se mnou ještě jednou!? Sedláček se nedal dvakrát pobízet, vstal a pojedl s ním.

Potom mlynář uviděl tu kůži, co ležela na zemi a ve které byl ukrytý krkavec, a zeptal se:

?Co tam máš?? Sedláček odvětil:

?Já mám uvnitř věštce.?

?Mohl by mi zavěštit?? zeptal se mlynář.

?Pročpak ne?? odvětil sedláček, ?ale řekne Ti jen čtyři věci, tu pátou si nechává pro sebe.? Mlynář byl zvědavý a řekl:

?Ať tedy věští poprvé.? Tu stisknul sedláček krkavci hlavu, až se ten zajíknul a zakrákal. Mlynář se zeptal:

?Copak říkal?? Sedláček odvětil:

?Za prvé říká, že pod polštářem je víno!?

?To by bylo dílo ďáblovo!? zvolal mlynář, šel a pod polštářem našel láhev vína. ?Nu dál, věšti!? řekl mlynář. Tak nechal sedláček krkavce opět zakrákat a řekl:

?Za druhé věštec pravil, že v peci je pečeně!?

?To by bylo dílo ďáblovo!? zvolal mlynář, šel a v peci našel pečeni. Pak nechal sedláček opět krkavce věštit a řekl:

?Do třetice pravil, že pod peřinou je zelí.?

?To by bylo dílo ďáblovo!? zvolal mlynář, šel a pod peřinou našel zelí. Pak stisknul sedláček krkavčí hlavu ještě jednou, aby tento zakrákoral a řekl:

?Za čtvrté pravil, že pod postelí je koláč.?

?To by bylo ďábelské!? řekl mlynář, šel a pod postelí našel koláč. Tak si ti dva opět sedli ke stolu, zatímco mlynářku popadla smrtelná úzkost, lehnula si do postele a klíče od skříně si tam vzala s sebou. Mlynář by rád věděl i tu pátou věc, ale sedláček řekl:

?Nejprve ty čtyři první věci v klidu sníme, protože ta pátá bývá něco nepříjemného.? Tak pojedli a pak smlouvali, kolik mlynář za pátou předpověď zaplatí, až ten nakonec položil na stůl celých tři sta tolarů. Tu sedláček opět stisknul krkavci hlavu a onen hlasitě zakrákoral. ?Copak říkal?? Sedláček odvětil:

?Řekl, že ve skříní s nádobím vězí ukrytý ďábel!? Tu řekl mlynář:

?Tak to musí ven!? Otevřel domovní dveře dokořán, žena musela přinést klíče od skříně a sedláček ji opatrně odemknul. Tu z ní vyletěl farář a upaloval pryč, jakoby mu za patami hořelo. Mlynář řekl:

?Tak toho černého chlapa jsem na vlastní oči viděl, učiněný ďábel!? A sedláček byl druhého rána i s těmi tři sta tolary v prachu.

Doma si tím zlatem řádně vypomohl, postavil si pěkný dům a závistiví sedláci si lámali hlavy:

?Ten sedláček určitě ví, kde padá zlatý sníh, aby si člověk nanosil domů.? Tak ho předvolali ke starostovi, aby tam přednesl, odkud jeho bohatství pochází. Sedláček odvětil:

?Prodal jsem volskou kůži ve městě za tři sta tolarů.? Když to sedláci slyšeli, chtěli si také z toho velkého koláče ukousnout, běželi o překot domů, zabili všechny svoje krávy a stáhnuli jim kůže, aby je prodali ve městě za velký peníz. Starosta pravil:

?Moje děvečka ale půjde první.? Když tato přišla do města k obchodníkovi, nedal jí více než tři tolary, a když přišli ti ostatní, nedal jim ani to, neboť pravil:

?Co bych si s tolika kůžemi počal?? Tu se sedláci rozzlobili, že je sedláček vodil za nosy, chtěli se mu tedy pomstít a zažalovali ho za ten podvod u starosty. Nevinný sedláček byl jednohlasně odsouzen k smrti, měl být hozen do vody v děravém sudu.

Vyvedli ho a povolali k němu kněze, aby ho přihotovil k smrti a oni zatím odešli. Když se sedláček na kněžíka lépe podíval, poznal, že je ten, který byl prve u paní mlynářky, i řekl mu:

?Já jsem Vás vysvobodil ze skříně, nyní mi pomozte ze sudu!? Zrovna hnal kolem stádo ovčák, o kterém sedláček věděl, že by se rád stal starostou. Tak se jal křičet ze všech sil:

?Ne, to neudělám! Ani za celý svět ne a ne!? Pastýř, který to slyšel, přišel blíž a zeptal se:

?Co nechceš udělat?? Sedláček odvětil:

?Ale, chtějí mne udělat starostou, když si prý sednu do toho sudu, ale já nechci!? Ovčák pravil:

?No, já bych si do toho sudu sednul hned, když bych se pak stal starostou.? Sedláček odvětil:

?No, když si tam sedneš místo mne, budeš starosta určitě.? Ovčák souhlasil a vlezl si do sudu, sedláček zatloukl víko, vzal stádo ovcí a hnal je ke vsi. Kněžík šel zatím za sedláky a oznámil jim, že hříšníkovi požehnal. Tak sedláci šli a sud valili k rybníku. Když to ovčák ucítil, jal se volat:

?Rád budu Vaším starostou!? Sedláci si mysleli, že je to sedláček, a řekli mu:

?To si také myslíme, ale nejdříve se porozhlédni dole.? A shodili sud do vody.

Potom šli sedláci domů, ale když přišli do vsi, tu jim šel v ústrety spokojený sedláček a hnal před sebou stádo ovcí. Tomu se sedláci nemálo podivili a vyptávali se:

?Sedláčku, odkud jdeš? Z rybníka??

?Arci,? odvětil sedláček šibalsky ?padal jsem dlouho, a když jsem dopadnul na dno, sud se rozbil. Kolem sebe jsem uviděl nádherné louky a pastviny a na nich přemnohá stáda a jedno jsem si přivedl.? Tu se sedláci ptali:

?Je tam takových ovcí více??

?Ano,? řekl sedláček ?více, než můžete potřebovat.? Tu se sedláci domluvili, že si také opatří ovce a starosta řekl:

?Já půjdu první!? Tak šli společně k rybníku a aby ho viděli celý, tak na tu stranu rybníka, kdy byla skála. Zrovna se po obloze proháněly bílé obláčky, kterým lidé též říkají beránkové, a ti beránkové se odráželi ve vodě a sedláci volali:

?Podívejte, tam dole, tolik ovcí.? Starosta se prodral dopředu a řekl:

?Skočím dolů první a porozhlédnu se tam, když to půjde dobře, zavolám Vás.? A skočil do vody. Ozvalo se mocné žblunknutí a natěšení sedláci mysleli, že je to starostovo volání a jeden po druhém naskákali za ním do hluboké vody.

Tak tenkrát ta vesnice skoro vymřela. Zůstal v ní jen ten sedláček, který teď byl bohatým mužem.