Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Rybář a jeho žena

(autor neznámý)

Byl jednou jeden rybář Yngvi a jeho žena Ilse, kteří žili společně v malé rybářské chýši u moře. Rybář každý den přicházel k moři a lovil ryby. Tak tam jednou zase seděl s udicí a díval se jako pokaždé do průzračné vody. Tu mu udice pojednou klesla ke dnu a když ji byl po chvíli konečně silou vytáhnul ven, visela na ní velká kambala.

Kambala Yngvimu pravila:

?Poslouchej, rybáři, prosím Tě, nechej mne žít! Já nejsem žádná obyčejná kambala ani platýs, já jsem zakletý princ. Co si pomůžeš, když mě zabiješ? Ani Ti nebudu chutnat! Hoď mne zpátky do vody a nechej mne plavat!?

?No,? řekl Yngvi, ?nemusíš tolik prosit, kambala, která umí mluvit, tu musím přeci nechat žít!?

S těmi slovy Yngvi hodil kambalu zpět do čisté vody. Kambala se potopila ke dnu a nechávala za sebou dlouhou krvavou stopu.

Yngvi se zvedl a šel domů.

?Muži,? řekla Ilse:

?Ty jsi dnes nic nechytil??

?Ne,? řekl Yngvi:

?chytil jsem sice kambalu, ale ta mi řekla, že je zakletý princ, tak jsem ji nechal plavat.?

?A Ty sis nic nepřál?? zeptala se žena.

?Ne,? řekl Yngvi:

?co bych si měl také přát??

?Ach,? pravila Ilse:

?to je přece tak strašlivé stále žít v téhle díře, tak zapáchá a je odporná. Měl sis přát malý domek. Jdi ještě jednou a zavolej ji! Řekni jí, že bychom měli rádi malý domek, určitě to pro nás udělá.?

?Ale,? řekl Yngvi:

?co bych tam znova chodil??

?Přece jsi ji chytil,? pravila žena:

?a zase nechal plavat, určitě nám to splní. Jen jdi a ihned!?

Rybáři to nebylo po chuti, nechtěl ale své ženě dále odporovat a šel k moři. Když tam přišel, bylo moře docela zelené a žluté a už ne tak krásně průzračné. Postavil se na břeh a zavolal:

?Do hlubiny padá síť

do té se mi rybo chyť

moje žena, Ilse předrahá,

rybího vděku si žádá!?

Tu připlula kambala a řekla:

?Nu, copak je??

?Ale,? řekl Yngvi:

?já jsme Tě přeci chytil a moje žena říká, že jsem si měl něco přát. A ona nechce více žít v naší ubohé chýši a ráda by měla malý domek.?

?Jen jdi domů, Yngvi,? řekla kambala:

?má ho mít.?

Tak šel rybář domů a jeho žena více již neseděla v rybářské chýši. Na jejím místě stál nyní malý domek a jeho žena seděla na lavici přede dveřmi. Tu vzala Ilse Yngviho za ruku a řekla mu:

?Jen pojď dovnitř, Yngvi, nyní je to mnohokráte lepší.?

Vešli dovnitř a v domku byla malá předsíňka, malá půvabná světnice a komora, kde stála pro každého postel, kuchyně a spižírna, vše tím nejlepším načiním v mosazi a cínu opatřeno, jak se patří.

A vzadu byl také malý dvorek se slepicemi a kachnami a malá zahrádka se zeleninou i ovocem.

?Podívej,? řekla žena:

?není to všechno roztomilé??

?Ano,? odvětil Yngvi:

?a tak to zůstane, teď tu můžeme spokojeně žít.?

Tak to šlo dobře osm či čtrnáct dní, pak Ilse pravila:

?Poslouchej, muži, ten domek je dosti těsný a dvorek a zahrádka jsou příliš malé, ta kambala by nám mohla darovat větší dvůr. Nejraději bych žila ve velkém, kamenném zámku. Jdi za kambalou, aby nám darovala zámek.?

?Ach, Ilse, my chceme žít v zámku??

?Ano,? řekla Ilse:

?jen jdi za ní, ona to už udělá!?

?Ne, ženo!? odvětil Yngvi:

?dala nám přeci už domek. Já k ní nemohu jít, mohlo by jí to mrzet.?

?Jen jdi, Yngvi,? řekla Ilse:

?Ty jsi jí pomohl, ona ráda pomůže Tobě, jen jdi!?

Muži bylo těžko u srdce a nechtělo se mu, řekl si sám k sobě, že tohle není správné, ale přece šel.

Když přišel k moři, byla voda docela fialová a temně modrá a hustá a už více ne tak zelená a žlutá jako prve. A dokola se rozprostíralo jen zlověstné ticho.

Tak se postavil Yngvi na břeh a zvolal: