Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Ptačí hnízdo

(Grimmové bratři)

Ještě dnes panuje v mnohých krajích víra, že určité ptačí hnízdo, které je samotné neviditelné, činí člověka, který ho při sobě nosí, také neviditelným. Když ho chcete najít, musíte jeho odraz čirou náhodou zahlídnout v zrcadle nebo na vodní hladině. Pravděpodobně tato pověst souvisí se jménem jednoho druhu dvojlístku , bifolium, kterému se ve všech evropských zemích říká ptačí hnízdo a bývají mu přičítány kouzelné vlastnosti.

Nejpřesnější obraz nám o kouzelném hnízdu dává úryvek z románu z konce 17.století, který vychází v lidového pramene:

?Stejně jako v těch vyprávěních jsem viděl na vodní hladině stín něčeho, co leželo ve vidlici větví jednoho stromu. Nicméně na stromě samotném nebylo vidět nic, tak jsem tu podivuhodnost ukázal své ženě. Když to zpozorovala, vylezla na strom, aby přinesla dolů to, co bylo vidět jen na vodní hladině. Díval jsem se přímo na ni, než jsem to však postřehnul, v mžiku mi zmizela z očí, jakmile tu věc, jejíž odraz jsme na vodě zahlédli, vzala do ruky. Avšak její obraz jsem mohl vidět na vodě, jak pomalu slézá ze stromu a v ruce nese malé ptačí hnízdo, které z větví sundala.

Zeptal jsem se jí:

?Copak je to za ptačí hnízdo??

A ona se zeptala:

?Vidíš mne??

Odvětil jsem:

?Na stromě samotném tě nevidím, ale tvůj obraz je na vodní hladině.?

?Tak je to správně,? řekla mi: ?až slezu dolů, uvidíš, co to mám.?

Přišlo mi to podivuhodné, že svoji ženu slyším mluvit, ale nevidím ji a ještě podivuhodnější bylo, že jsem viděl její stín v mihotavých slunečních paprscích, ale ji samotnou ne. A když se přiblížila ke mně a žádný stín už nevrhala, protože ze slunečního svitu vešla do stínu, už jsem ji vidět nemohl, jen šramot jejich kroků a šustot šatů mi napovídal, že se blíží.

Tu byla u mne a dala mi to hnízdo do rukou. Jakmile jsem ho přijal, opět jsem ji uviděl, ale ona mne ne; což jsme vyzkoušeli ještě několikráte jeden na druhém a pokaždé, kdo měl v ruce ono hnízdečko, pojednou byl neviditelný.

Pak žena zavinula hnízdo i s oblázky a kořínky, které byly uvnitř a měly tu vlastnost, že se vysypat nemohly, do kapesníku a položila je na zem vedle sebe. Tu jsme opět uviděli jeden druhého, jako předtím, než vylezla na strom. Kapesník jsme neviděli, ale na místě, kam ho položila, jsme jej mohli nahmatat.?