Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Příběhy o kalifu čápovi

(autor neznámý)

I.

Kalif Chasid v Bagdádu odpočíval jednoho krásného odpoledne pohodlně na své pohovce. Trochu si i zdříml, neboť byl parný den. Nyní po sladkém vyspání hleděl na svět vesele. Kouřil dlouhou dýmku z růžového dřeva, občas se napil kávy, kterou mu otrok doléval, a když mu chutnala, spokojeně si pohladil vousy. Zkrátka, bylo na něm vidět, že je mu docela dobře. K rozhovoru s ním byla tato hodina nejpříhodnější, to býval vždycky obzvláště vlídný a laskavý. Proto ho také jeho velkovezír Mansor navštěvoval každého dne v tuto dobu. I dnes odpoledne přišel, ale tvářil se proti svému zvyku velice zamyšleně. Kalif povytáhl dýmku z úst a zeptal se:

?Proč jsi tak zamyšlen, velkovezíre??

Velkovezír, zkříživ ruce na prsou, poklonil se před svým pánem a odpověděl:

?Pane, nevím, tvářím-li se zamyšleně, ale právě jsem viděl dole před palácem kramáře s překrásným zbožím a tolik mě trápí, že nemám více zbytečných peněz.?

Kalif, který už dávno chtěl svému velkovezíru udělat nějakou radost, poslal černého otroka, aby kramáře přivedl nahoru. Otrok se brzy vráti i s kramářem. Byl to malý, tlustý člověk temně hnědé tváře, oblečený v rozedraný oděv. Nesl skříňku, v níž měl různé zboží, prsteny, perly, bohatě vykládané bambitky, poháry a hřebeny. Kalif a jeho velkovezír si všechno prohlíželi a kalif konečně koupil sobě a Mansorovi krásné bambitky a pak hřeben pro vezírovu choť. Kramář se už chystal skříňku opět zavřít, vtom však kalif uzřel malou zásuvku a ptal se, jeli v ní také ještě zboží. Kramář vytáhl zásuvku a ukázal krabičku s černým práškem a papír s podivným písmem, jež ani kalif, ani Mansor neuměli přečíst.

?Tyto dvě věci jsem jednou dostal od jistého kupce, našel je v Mekce na ulici,? pravil kramář, ?nevím, co v nich je; za zcela nepatrnou cenu je můžete vzít, vždyť nevím co s nimi.? Kalif, který měl rád ve své knihovně staré rukopisy, i když je nedovedl číst, koupil spis i krabičku a kramáře propustil. Ale přece by byl rád znal obsah spisu.

?Nejmilostivější pane a veliteli,? odpověděl vezír, ?U velké mešity bydlí člověk, říkají mu učený Selim, ten rozumí všem řečem; pošli pro něho, snad ty tajemné značky rozluští.?

Rychle poslali pro učeného Selima. ?Selime,? pravil kalif, ?Selime, říkají, že jsi velice učený, nahlédni trochu do tohoto písma, umíš-li je číst. Dovedeš-li to, dostaneš ode mne nové sváteční šaty, ne-li, pak dostaneš dvanáct políčků a pětadvacet ran na chodidla, protože Tě učeným Selimem jmenují neprávem.?

Selim se uklonil a pravil:

?Staň se vůle Tvá, ó pane!? Pozoroval dlouho písmo a najednou zvolal:

?Je to latinsky, ó pane, nebo mě dej oběsit.?

?Když je to latinsky, pověz, co tam stojí,? poručil kalif.

Selim začal překládat:

?Člověče, který toto najdeš, veleb Alláha za jeho milost! Kdo si šňupne prášku z této krabičky a řekne Mutabor, může se proměnit v jakékoliv zvíře a také řeči zvířat porozumí. Chce-li se opět stát člověkem, nechť se pokloní třikrát proti východu a pronese znovu toto slovo. Ale dej pozor, aby ses ve své proměně nezasmál, sice Ti kouzelné slovo úplně vymizí z paměti a zůstaneš pak zvířetem.?

Když to učený Selim přečetl, byl kalif radostí jako u vytržení. Učenec musel přísahat, že to tajemství nikomu neprozradí. Pak mu kalif daroval krásné šaty a propustil ho. Svému velkovezíru však řekl:

?Dobře jsme koupili, Mansore! Už se těším, až budu zvířetem! Přijď ke mně zítra ráno. půjdeme spolu do polí, šňupneme si trochu z krabičky a poslechneme si, co se mluví ve vzduchu, ve vodě, v lese i na poli!?