Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Prasátko na peníze

(Andersen Hans Christian)

V dětském pokoji bylo tolik hraček! Až nahoře na skříni stála hliněná pokladnička ve tvaru prasátka, a to mělo samozřejmě na zádech štěrbinu, která byla ještě nožem rozšířena, aby se do prasátka daly vstrčit také stříbrné tolary. A byly tam už dva, kromě mnoha jiných drobných mincí. Prasátko už bylo tak plné, že ani chrastit nemohlo, a to je nejvyšší cíl, ke kterému to až takové prasátko může přivést. Teď stálo nahoře na obrubě skříně a shlíželo na všechny věci v pokoji. Dobře vědělo, že za peníze ve svém břichu by si to mohlo všechno koupit, a to už pozdvihne sebevědomí!

Ostatní na to myslili rovněž, i když o tom nemluvili, protože tu byla ještě jiná látka k hovoru. Zásuvka v prádelníku byla pootevřena, a tam teď vstala velká loutka, už trochu starší a se slepovaným krkem; vykoukla ze zásuvky a povídala: ?Pojďme si zahrát na lidi, to je vždycky nějaká zábava!? A tu nastal velký ruch, i obrázky na stěnách se obrátily, aby ukázaly, že také mají zadní stranu, ale ne snad že by takhle chtěly vyjádřit nesouhlas.

Byla půlnoc, oknem svítil do pokoje měsíc ? zadarmo jim takhle prokazoval službu. Teď měla hra už začít a kdekdo byl pozván, dokonce i dětský kočárek, který přece patří k větším hračkám. ?Každý má svoji čest,? povídal, ?všichni nemohou být urozeného původu, někdo také musí dělat něco prospěšného, jak se říká!?

Prasátko jediné dostalo pozvání písemně. Stálo totiž příliš vysoko, a tak se hračky domnívaly, že ústní pozvání by neslyšelo. Také ani neodpovědělo, zda přijde, neboť nechtělo přijít. Vždyť když se chtělo zábavy zúčastnit, mohlo se z ní těšit i doma, nahoře na skříni, a podle toho se přece ostatní mohli zařídit a také to udělali.

Malé loutkové divadlo se hned samo postavilo, aby prasátko vidělo, co se na něm hraje; chtěli začít s komedií, potom měl přijít čaj a cvičení pro rozum; také hned začali. Houpací kůň mluvil o treningu a plemenné ušlechtilosti, dětský kočárek o železnici a parní síle ? to přece všechno patřilo k jejich oboru a mohli o tom hovořit. Hodiny začaly rozkládat o politice, vždycky věděly, kolik uhodilo, ale říkalo se o nich, že nejdou dobře. Španělka se pyšnila svým kováním a stříbrným knoflíkem, byla přece okována nahoře i dole. Na pohovce ležely dvě vyšívané podušky, obě hezounké a hloupé ? komedie mohla tedy začít.

Všechny věci jenom seděly a dívaly se, a tu se ozvala žádost, aby každý práskal, bouchal a rachotil, jak se mu jen zlíbí. Jezdecký bičík však řekl, že nikdy nepráská starým, nýbrž jenom těm, kdo se ještě nezasnoubili. ?Já bouchám každému,? povídala třaskavá kulička. ?Někde přece už musí jeden stát!? myslilo si plivátko a bylo to už mínění všech při tomto představení. Hra, kterou viděli, za nic nestála, ale provedení bylo dobré. Všechny loutky se otáčely k publiku namalovanou stranou: rub byl totiž prázdný, bez malby; a všechny hrály výborně, až daleko před scénou ? měly příliš dlouhý drát, a takhle je bylo lépe vidět. Slepená loutka tím byla tak okouzlena, že se jí krček zase rozlepil, a prasátko bylo svým způsobem natolik zaujato, že se rozhodlo pamatovat na některou z loutek ve své závěti a dovolit jí společný pohřeb s ním, až nadejde čas.

Takový požitek to byl, že nechali čaj čajem a pokračovali ve cvičeních pro rozum. Všichni tomu říkali, že si hrají na lidi, a nebylo v tom ani trochu zlomyslnosti, vždyť si jenom hráli. A každý myslil na sebe a na to, jakými myšlenkami se asi zabývá prasátko, a prasátko myslilo nejdále dopředu, uvažovalo o závěti a pohřbu a kdy k tomu asi dojde ? vždyť smrt přijde vždycky z čistá jasna. ? Bum! ? teď spadlo se skříně a leželo na zemi, rozbité na střepy, zatím co se peníze rozběhly a roztančily po podlaze; nejmenší jenom cvrnkly, větší se kutálely, obzvláště jeden stříbrný tolar se chtěl podívat daleko do světa. Také se tam dostal a ostatní peníze rovněž, střepy z prasátka se octly ve smetí, ale hned nazítří se objevilo na skříni zbrusu nové hliněné prasátko. Ještě v něm nebyl ani groš, proto nemohlo chrastit, tím se také podobalo svému předchůdci. Vždycky je zapotřebí nějak začít ? a tím začátkem my skončíme!