Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Pohádka o pěti bratrech

(Haltrich Joseph)

Bylo, žilo kdysi dávno pět bratří. Jednoho dne se Ukazováček, Prostředníček, Prsteníček a Malíček rozhodli, že se vydají do lesa, a bratra Palečka nechali doma. Tento je marně varoval, že by neměli chodit bez něj, že upadnou do nebezpečí, ale oni na to nedali a šli. Ukazováček řekl: ?Já budu ukazovat cestu.? Prostředníček jako ten největší řekl: ?Já budu vést a velet.? Prsteníček k tomu: ?Já ponesu poklady.? Malíček se přidal: ?Já vypomohu chytrou radou.?

Tak šli, vpředu rázoval Ukazováček, potom šel Prostředníček, toho následoval prstenem naložený Prsteníček a záda jim kryl Malíček. Za nedlouho dorazili k vodě, ale most byl stržený. Tak tam drahnou chvíli stáli a čekali, až voda odteče, ale ta se k tomu neměla, tekla si stále dál a nic nenasvědčovalo tomu, že by s tím přestala. Tu Malíček řekl Prostředníčkovi: ?Dlouháne, rozhlídni se po proudu, jestli nenajdeš nějakou cestu přes vodu, my ostatní zatím vyrobíme loďku.? Ti tři menší tedy šli a hledali dřevo na loďku a šťastnou shodou okolností našli velký vlašský ořech. ?Jen kdybychom ho dokázali otevřít!? říkal Malíček: ?To bychom měli loďku bez práce.? Tak Ukazováček a Prsteníček ořech popadli každý z jedné strany a vida! Jakmile společně napřeli všechnu svoji sílu, ořech rozloupli. Popadli skořápku, vydloubali ji a nesli ji k řece, kam se mezitím vrátil Prostředníček a řekl: ?Žádná cesta není k nalezení.? ?Už ji také nepotřebujeme,? řekl Malíček a sedli si všichni do ořechové skořápky. Ten nejmenší dělal lodivoda, ti ostatní veslovali, a tak se šťastně dostali na druhý břeh.

Vystoupili a vandrovali dál, když tu dorazili do velké zahrady, kde uviděli velký škopek plný medu. Ukazováček se do škopíčku natáhl a ochutnal, a protože to chutnalo tak sladce, natahoval se stále znova a znova a olizoval se o sto pryč. Ti ostatní byli zatím nakvašení, protože chtěli jít dál, avšak Ukazováček nechtěl ani jít, ani ukazovat cestu. Marně mu Prostředníček poroučel, Prsteníček varoval před lupiči a Malíček mu předpovídal: ?Ukazováčku, neděláš dobře, tohle špatně dopadne!? A dopadlo!

Kde se vzal, tu se vzal, stál před nimi šeredný medvěd a strašlivě bručel: ?Ha, vy holoto zlodějská! Teď vás mám! Jen počkejte, já vám dám medu! Ihned vás všechny sežeru!? Tu byli rázem mrňouskové tak vyděšení, že ani nepípli, a když se jim konečně vrátila řeč, padli před medvědem na kolena a prosili o milost; nevěděli, že mu tahle medová zahrada patří. Ale bylo to všechno k ničemu, medvěd se do nich užuž chtěl dát, že jednoho po druhém pěkně spolyká, když tu Malíčka osvítilo a řekl: ?Milý medvěde, je nás pět bratrů, ten nejstarší bratr, Paleček, ale zůstal doma. Máme-li nyní umřít, tak počkej, až ho sem přivolám, abychom zemřeli společně.? To se chtivému medvědovi samozřejmě líbilo. Kdo by měl něco proti tomu, že dostane jedno tučné sousto navíc?

Tak běžel Malíček domů a volal Palečka na pomoc. Ten se zpočátku velmi zlobil a řekl: ?Proč jste chodili ven sami? Copak jsem vám to neříkal?? Ale Malíček prosil tak dlouho, až se nakonec slitoval, vzal si pořádný kyj a šel s ním. Když přišli do medové zahrady, všichni se na medvěda vrhli a silný Paleček ho umlátil kyjem k smrti. Pak šli domů a byli rádi.

Od toho času nevycházejí ty čtyři sami bez svého silného bratra, a tak se jim už nikdy nic zlého nestalo. Prostředníček navždy zůstal uprostřed a od toho má své jméno, silný Paleček a chytrý Malíček chodí jako strážci na obou koncích, aby svou sílou a chytrostí ochraňovali ty ostatní. Toho malého vždy poprosí o radu, když potřebují vymyslet něco chytrého.

Možná proto, když člověka dnes napadne něco chytrého, ti ostatní mu říkají: ?To ti jistě nakukal Malíček.?