Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Petrovy kameny

(autor neznámý)

Na útesu proti Pradědu, zvaném Vysoká hole, tyčí se Petrovy kameny. Je to zvláštní skála tabulovitého tvaru, a snad právě proto, že tak nápadně ční na holém hřebeni a je už zdálky viditelná, koluje o ní nejedna pověst. Tu nejvěrohodnější Vám chci vyprávět.

Na panství krutého pána ze Sovince, jemuž náležel tento kraj i s poddanými, žil kovář jménem Petr. Byl to chlapík statný a otužilý a uměl vzít za práci. A přece upadl v nemilost. Petr a krásná a vzdělaná dceruška správce panství totiž nalezli v sobě zalíbení a to nemohl pan správce připustit. Avšak marné bylo domlouvání, dceruška od Petra neupustila, a když se dověděla, že kovář má být uvězněn, zavčasu ho o tom strašném úmyslu zpravila a za temné noci se jim oběma podařilo uprchnout.

Zamířili do hor, protože doufali, že v jejich nepřístupných výšinách naleznou bezpečí. Spěchali, jak nejvíce mohli, aby unikli pronásledovatelům, kteří se vydali po jejich stopách. Čas byl tenkrát mokrý a oni prchali smutným krajem. Foukal vítr, a jak stoupali výše do hor, obklopily je chumáče mlhy. Větry tu zvyvracely spousty starých vousatých jedlí, které ležely přes sebe a hnily, a milenci je obtížně přelézali.

Pravda, správcova dceruška byla vzdělaná a jistě měla více rozumu v hlavě než jiný v patě, ale zase nešika, že by upadla přes stéblo trávy. A tak se jen s námahou brodila mokřinatými pastvinami, klopýtala o rozsochaté pařezy a zraňovala se o ostrá skaliska. Petr jí pomáhal, seč mohl, ale v těch končinách se nevyznal a také jemu docházely síly. Když už se pokřiky pronásledovatelů ozývaly za jejich zády, klesli oba uprchlíci vysílením do vřesu pod skalou na Vysoké holi. Viděli, že neuniknou a jejich láska že se nikdy nevyplní.

Avšak tu se najednou zvedl hrozný povichr, noc hučela nad horami, hrom bil a blesky šlehaly oblohou. Bouře přikryla milence svým pláštěm, a když se konečně přehnala, po pronásledovatelích nebylo ani památky. Skálu na Vysoké holi minuli, aniž zpozorovali milence v jejich chatrném úkrytu, a museli se vrátit s nepořízenou. Kovář Petr se svou milou s posledními silami vyšli z horské divočiny a nad ránem už zas bouchali na lidské obydlí za hranicemi panství pána ze Sovince. Potom se vzali a žili spolu šťastně po dlouhá léta.

Ta příhoda vešla záhy v obecnou známost a zvláštnímu skalnímu útvaru na Vysoké holi se počalo říkat Petrova skála nebo též, a to častěji, Petrovy kameny.

Smutnější je vyprávění o čarodějnicích, které prý se o svatojanské noci slétaly na košťatech na svůj sněm právě na Petrovy kameny, aby na tomto pustém místě připravovaly svá kouzla a čáry pro celý příští rok. To bylo v době, kdy pověrčiví lidé věřili, že mezi nimi žijí zlé čaroděj nice a škodí jim. Jestliže byla některá žena nehezká, obviňovali ji, že dokáže uřknout jejich dobytek, aby nedojil, a sváděli na ni kdejaké neštěstí, které potkalo jejich hospodářství. A když vynikala krásou, která okouzlila nejednoho muže, pak ovšem musela být tím spíše ve spolku s ďáblem. Stačila pouhá pomluva a panský soud ve Zlatých Horách nebo ve Velkých Losinách stíhal tyto nevinné ženy útrpným právem, až z nich na mučidlech vynutil nesmyslná přiznání a odsoudil je k upálení. Kolik dívek a žen splatilo svým životem tento pověrečný blud, který se zrodil z hlouposti a krutosti středověku! Ale nebyli to ďábli ani ohniví mužíci, co svítili o teplých nocích na Petrových kamenech, ani čarodějnice na hořících pometlech nelétaly nad skalisky na Vysoké holi. To jenom světlušky zažíhaly své lucerničky na oslavu letního slunovratu .....