Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Paní von Alvensleben

(Grimmové bratři)

Před několika sty lety žila v ústraní jedna pani ze šlechtického rodu von Alvensleben , byla to stařičká, bohabojná, lidmi uctívaná a ku pomoci vždy připravená šlechtična; byla to vždy ona, kdo pomáhal při porodních bolestech měšťanským ženám, a proto byla všemi při těchto příležitostech žádána a velectěna.

Jednou se jí událo následující:

V hluboké noci přišla k zámku děvečka, bušila na vrata a ustrašeně volala, že se paní nemá pokud možno zdržovat, co nejdříve vstát a s ní za město jít, kde leží jedna těhotná žena v porodních bolestech, přišla na ni její hodinka a nebezpečí je tady, neboť její pani si s ní neví rady.

Šlechtična se zeptala:

?To je zrovna uprostřed noci, městské brány jsou zavřeny, jak se dostaneme ven??

Ale děvečka jí odvětila, že městská brána je otevřena, že musejí spěchat (taky ji řekla, že se má stříci na tom místě, kam bude dovedena, cokoliv jísti nebo píti, cokoliv ji bude nabízeno, že se toho nemá dotýkati).

Tak paní vstala z lože, oblékla se a šla s tou děvečkou, bránu našly opravdu otevřenou, a pak byly dále do pole vyšly, byla to pěkná procházka, která je nakonec přivedla přímo k jedné hoře.

Hora byla otevřená, a i když byla viděla, že je to nějaká tajemná záležitost, rozhodla se neohroženě pokračovat dál. Tou chodbou došly k ženičce, která v bolestech ležela na posteli.

Ta vznešená paní ji byla ku pomoci (stačilo aby ji své ruce tu a tam na tělo přiložila) a na světlo Boží záhy přišlo děťátko.

Když byla své vykonala a vzala od rodičky poděkováni, brala se paní na zpáteční cestu, aniž by byla něco z jídla a nápojů, které jí byly nabízeny, vzala. A ta děvečka se ji poznova ujala a na zámek ji vedla zpět.

Před městskou bránou ale zůstala děvečka stát, ještě jednou jménem své paní šlechtičně poděkovala, stáhla z prstu zlatý prsten a darovala ho pani se slovy:

?Vezměte tuto zástavu a střezte ji, ať nikdy neopustí váš rod, neboť dotud bude rod von Alvesleben vzkvétat, dokud bude mít tento prsten, ale přijde-li vniveč, tak rod zanikne.?

A poté děvečka zmizela.

Ten prsten je prý až do dnešních časů tím šlechtickým domem střežen a na dobrém místě v Lübecku uložen.

Jiní ale tvrdili, že ten dar byl pečlivě mezi dvě větve rodu rozpůlen.

A dále, že jedna část byla ztracena, a té větvi rodu se vedlo zle, ale ta druhá, která dar střežila, žije v blahobytu v Zichtow.

Taky se vypráví, že ta slitovná paní byla vdaná, a když byla následující ráno svému manželovi tento příběh vyprávěla, nechtěl ji uvěřit, dokud mu nepravila:

?Ach, jestli mi nevěříte, vezměte z tohoto stolu klič od světnice a najdete tam ještě ležet onen prsten.?

A on shledal, že měla pravdu.

Tak to bylo ono podivuhodné vyprávění o tom, jak člověk byl vděčnými duchy obdarován.