Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Odlévání zvonů v Attendornu

(Grimmové bratři)

V Attendornu , v jednom městečku poblíž Kolína ve Westfálsku, žila odnepaměti jedna vdova, která poslala svého syna do Holandska, aby se tam vyučil obchodnickému umění. Tomuto se dařilo tak dobře, že mohl každý rok poslat své matce část výdělku.

Jednou ji poslal vedle jiného zboží desku z ryzího zlata, ale černě natřenou. Matka, která o hodnotě toho daru nebyla zpravena, položila desku pod lavici v obchodě a tam taky celý ten čas zůstala.

Jednoho času přijel do země vyhlášený mistr zvonařský, u kterého si attendornští ujednali, že si nechají odlíti zvon a kov nutný pro tavbu se rozhodli sehnat sbírkou od měšťanů attendornských.

Ti, co železo sbírali, dostávali rozličné železné a měděné děravé hrnce a jiné nepotřebné náčiní, a když přišli ke dveřím oné vdovy, protože ta nic takového neměla, dala jim onu zlatou desku, co dostala od syna.

Ten zvonař, který zatím dlel v Arensbergu , aby tam také zhotovil několik zvonů, poslal do Attendornu jednoho tovaryše s poručením, aby formu a jiné náležitosti nutné pro tavbu připravil, ale s odléváním zvonu vyčkal do mistrova příjezdu.

Když ale mistr nepřicházel a tovaryš sám by rád mistrovskou zkoušku udělal, tak tavbu dokončil a zhotovil attendornským zvon takového těla a hlasu, že když ho při odchodu (neboť chtěl svému mistrovi v Arensbergu podat zprávu o šťastně vykonané práci) rozezvučeli, do velké dálky jej stále slyšel.

Několik kamarádů ho doprovázelo se džbánky v rukou a když nyní v takové cti a radosti tovaryš na kamenný most (mezi Attendornem a zámkem Schnellenberg) dorazil, potkal tam mistra zvonaře, který mu se slovy:

?Co jsi to učinil, ty bestie!? prohnal kulku hlavou.

Doprovázejícím mistr zvonař řekl:

?Ten chlap odlil ne řádný zvon, ale zmetek.?

A byl ochotný znovu jej odlít a lepší práci městu odvésti. Pak ve městě svoji řeč opakoval a tak se dotazoval, zda by to nezdařené dílo mohlo opravit.

Ale byl skrze tu vraždu jat a vyslýchán, co jej k takovému činu přivedlo, neboť oni byli s prací toho tovaryše spokojeni. Tu nakonec mistr zvonařský doznal, že když slyšel zvuk toho zvonu, poznal, že je v něm velké množství zlata, jehož tavbu by on nepřipustil, nýbrž by zlato odstranil; pakliže měl tovaryš jeho příchodu vyčkat, proto ho potrestal.

Nakonec byla mistři zvonařskému uťata hlava a tomu tovaryši na mostě, kde vzal svůj bídný konec, vztyčili měšťané attendornští na věčnou památku železný kříž.

Na to však přijíti nemohli, kde se vzalo to zlato ve zvonu, až se vrátil vdovin syn a pak marně želel, že jeho zlato dva lidi, jednoho nevinného a jednoho vinného o život připravilo. Nicméně to zlato zpět nežádal, protože jiným ho Pán v dostatečné míře požehnal.

Dlouhý čas po tom byla jednou kostelní věž zasažena bleskem a zažehnutý oheň ji strávil. I ten zvon se roztavil. Nalezli pak kromě železa i to zlato, za které vystavěli novou věž a její střechu pokryli olovem.