Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Obr Roman z Villingenu

(autor neznámý)

Před více jak pěti sty lety žil ve Villingenu ve Schwarzwaldu jeden muž obrovité síly a výšky jménem Roman, jehož rodiče naprosto nevybočovali z běžných lidských měřítek.

Když Roman kráčel městem, mohl se dívat do druhého patra domů. Ta tři dlouhá paví péra, která nosil na klobouku, ho činila ještě vyšším.

Jednoho dne měl Roman naložit na vůz, do kterého byli zapraženi dva voli, obrovský kmen stromu. Ale ti volové nedokázali ten těžký náklad utáhnout. Tak Roman posadil tažná zvířata nahoru na kmen a táhnul vůz domů sám.

Villingenští si nakonec silného Romana vyvolili jako velitele městské hlídky. V nesčetných potyčkách, které vybojovalo jeho domovské město s městy Hornberg a Rottweil, vykonal ten obr mnohé statečné skutky a domů přinášel značnou kořist.

Jeden docela jedinečný silácký kousek, za který si vysloužil uctivé označení Villingenský Samson, vykonal Roman při jedné potyčce s rotweilskými. V noci se probrodil a proplížil městskými příkopy a pojednou stál na rotweilském náměstí. Rotweilští, kteří už dlouhý čas po svém obrovitém soupeři pásli, ihned uzavřeli městské brány a myslili, že ho nyní lapili.

Roman ale pokojně kráčel k jedné z těch bran, vytáhnul její křídla z pantů, jedno z nich vzal na ramena, klíčovou dírkou druhého křídla brány si prostrčil ukazováček a kráčel takto silnicí k Villingenu. Tři čtvrti hodiny od rotweilských bran se zastavil na jednom pahorku, aby se tu řádně rozhlédnul po okolí. Tento pahorek od těch časů nese jméno Kukátko. Široko daleko ovšem neviděl žádného pronásledovatele. Tak Roman bez překážek přinesl ta dvě křídla rotweilské městské brány do Villingenu, kde je pak na památku jeho hrdinského skutku zasadily do nově budované horní věže.

Ovšem jak velká byla Romanova síla, tak velký byl také jeho hlad.

Jednou vstoupil do světnice, ve které zrovna nikdo nebyl, kde ale bylo na stole připraveno jídlo pro sedm lidí. Ihned se do té hostiny pustil a všechno snědl. Když se pak lidé sešli k jídlu, nezvaný host se jich ptal, zda brzy přinesou další chody.

Ke konci se Roman choval neslušně i k vlastní vrchnosti. Protože si ovšem na něj otevřeně nikdo netroufal, vymýšlela městská rada nějakou lest, jak ho polapit a zavřít. Starosta dal obrovi úkol, měl vynést z hladomorny zlodějské věže těžkou železnou truhlu a slíbil mu za to dobrou odměnu. Bezelstný Roman sešel dolů. Sotva se ale vzdálil od žebříku, tu ho jeden z městských pacholků popadnul a rychle vytáhnul nahoru a toho siláka ve věži, která se od toho času jmenuje Romanova věž, zamknul

K obrově obživě do hladomorny denně vhodili tele nebo ovci, a tak Roman sbíral obrané kosti a když jich měl pohromadě dostatečné množství, zastrkal je do děr a skulin ve zdi a vystoupal po nich jako po stupíncích vzhůru a skrze trámové sloupoví nakonec dorazil až pod samotnou střechu věže. Tady našel nějakou slámu, upletl si z ní silný provaz a spustil se v noci dolů na hradební zdi. Odtud se mu následující noci podařilo během bouře z města uniknout.

Roman se vydal rovnou na opevněný hrad Busenberg a obléhal ho sám tak dlouho, dokud se mu posádka nevzdala. Potom ho vzali Villingenští opět na milost a dopřáli mu až do jeho smrti všeho hojnost. Jeho obraz v životní velikosti byl později umístěn na zdi horní věže.