Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Obr Paleček

(Grimmové bratři)

Byl jednou jeden sedlák a ten vám měl synka, který nebyl větší než palec a neměl se k tomu, aby alespoň o kousíček povyrostl, tak mu říkali Paleček. Jednoho dne se sedlák chystal na pole, když tu mu synek řekl: ?Tatínku, já chci jet s vámi.? Otec se podivil: ?Jen zůstaň tady. Co bys venku dělal? K užitku mi nebudeš, jen by ses mi mohl ztratit.? Ale Paleček začal natahovat a nedal otci pokoje, dokud ho nakonec nestrčil do kapsy. Na poli synka do posadil do čerstvé brázdy. Jak tam tak Paleček seděl, sunul se sem z hory velký obr. ?Vidíš to obřisko?? řekl otec, který chtěl mrňouse trochu vystrašit, aby byl příště poslušný: ?Přijde a odnese tě.? A bylo to! Obr byl tu, Palečka opatrně dvěma prsty popadl a zvedl do výšky, prohlédl si ho a beze slova s ním odkráčel pryč. Otec tam stál celý zkoprnělý, překvapením ze sebe nevydal ani hlásku, myslil si, že synka navždy ztratil a že ho už nikdy v životě neuvidí.

Ale ten obr nebyl žádný obr, byla to obřice. Zanesla Palečka domů a kojila ho a to její mléko bylo tak vydatné, že milý Paleček začal růst a než by je jeden nadál, byl silný a velký po způsobu obřisek.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Uběhly dva roky a obřice vzala Palečka do lesa, neboť si ho chtěla vyzkoušet: ?Vytrhni ten prut!? A chlapec byl už tak silný, že ze země vytrhnul mladý strom i s kořeny. Ale obřice si pomyslila: ?Není to zlé, ale ještě by to mohlo být lepší.? A vzala Palečka zpět domů a kojila ho ještě další dva roky. A když přišlo zase na zkoušení, vytrhnul Paleček pořádný starý strom, ale i to bylo obřici málo, a tak ho kojila ještě další dva roky. Nu, pak si Paleček konečně troufnul na mohutný dub; jen to zapraštělo a byla to pro něj hračka. To byla obřice spokojená a zavedla ho opět na to pole, odkud ho před lety odnesla.

Otec stál za pluhem jako tenkrát, Paleček šel k němu a zvolal: ?Podívejte, otče, jak vám synek vyrostl v pořádného chlapa.? Sedlák se obřiska polekal a pravil: ?Ne, ty nejsi můj syn, já tě nechci, jdi pryč!? ?Samozřejmě, že jsem váš syn, nechejte mě pracovat, já umím orat daleko lépe než vy.? ?Ne, ty nejsi můj syn, neumíš také orat, jdi pryč!? Ale protože se toho obrovského chlapa bál, nechal pluh pluhem, poodešel a sedl si stranou na zem. Paleček pluh hned popadnul, pořádně se do něj opřel, ale ouha! pluh se zabořil hluboko do země. Sedlák se na to nemohl dívat a zavolal: ?Když chceš orat, nesmíš na to tak tlačit, to by byla práce k ničemu!? Paleček tedy vypřáhl koně a táhnul pluh sám: ?Jděte domů, otče, a řekněte matce, ať připraví pořádnou mísu jídla, já zatím zořu tohle pole.? Tak šel sedlák domů a objednal u ženy to jídlo. Paleček zatím pole, které mělo celé dvě jitra, zoral, a protože mu to bylo málo, zapřáhnul se do brán a pole uvláčil.

Když byl s prací hotov, zašel do lesa, vytrhnul dva duby, hodil si je na ramena, na ně přihodil brány, pluh a pak ještě koně a nesl to všechno domů, jako by to byl stoh slámy. Když přišel na dvůr, matka ho nepoznala a ptala se: ?Kdo je ten strašlivý obrovský chlap?? Sedlák ji odvětil: ?To je náš syn.? ?Ne, to nemůže být náš syn, ten by nikdy takhle nevyrostl, byl to malinký chlapeček.? A zavolala na Palečka: ?Jdi pryč! My tě nechceme!? Paleček neřekl nic, zavedl koně do stáje, dal jim oves i seno, jak se patřilo. A když byl s tou prací hotov, vešel do světnice, posadil se na lavici a řekl: ?Matko, teď mám velký hlad, je jídlo hotovo?? Tak selka přinesla dvě plné obří mísy, těmi by se její muž sytil po osm dní. Ale než by jeden okem mrknul, byly prázdné a Paleček se ptal, jestli se bude podávat ještě něco. ?Ne.? odvětila mu: ?To bylo všechno, co jsme měli.? ?Ale to bylo jen tak na chuť, já potřebuji daleko víc!? pravil Paleček. Matka se mu neodvážila odporovat, vyšla ven a nad oheň pověsila obrovský kotel, a když bylo jídlo hotovo, přinesla ho dovnitř. ?Konečně je tu něco k zakousnutí!? řekl Paleček a snědl všechno, ale teď už měl konečně dost.

Když se tak poměl, pravil: ?Otče, vidím, že u vás bych se stěží nenajedl dosyta, obstarejte mi pořádný železný kyj, ale musí být tak silný, že ho přes ho kolena nezlomím, a já se vydám do světa!? Sedlák se zaradoval, zapřáhnul a jel ke kováři pro kyj, byl tak velký a těžký, že ho dva koně sotva utáhli. Paleček ten kyj vzal a přelomil ho přes kolena jako tyčku od fazolí. ?Otče, to jste mi moc nepomohl, zapřáhněte a přivezte mi pořádnější kyj.? Sedlák tedy zapřáhnul čtyři koně a ti přivlekli ještě větší kyj. Ale i tenhle Paleček přes koleno zlomil jako nic a řekl otci: ?Otče, přivezte konečně pořádný kyj!.? Tak sedlák zapřáhnul osm koní a ti přivlekli obrovitý kyj. Ale i ten byl pro obřisko k zlomení a rozzlobený Paleček se měl k výčitce: ?Otče, vidím, že mi ani neumíte obstarat pořádný kyj. Tady už déle nebudu!? A šel pryč.

Přišel do jedné vsi, kde bydlel kovář, který byl velký lakomec, žádnému člověku nic nepřál a vše chtěl mít jen pro sebe. K tomu Paleček zašel a ptal se ho, zda by nepotřeboval tovaryše. ?Ano.? řekl kovář, protože viděl, že hoch je kus chlapa a na svůj chleba si jistě vydělá: ?Jak velký plat si žádáš?? ?Já nechci skoro nic.? odvětil Paleček: ?Jen každých čtrnáct dní, kdy vyplácíte pacholky, dám vám dva pohlavky a vy je musíte snést.? To bylo něco pro lakomcovy uši, chlap udělá fůru práce a úplně zadarmo! Druhého rána chtěl cizího tovaryše vyzkoušet, ale jak vzal Paleček nářadí do ruky a dal první ránu, železo se rozletělo do všech stran a kovadlina se zabořila do země tak hluboko, že ji nedostali ven. Tu se ten lakomec rozzuřil a pravil: ?Víš, co? Tebe já potřebovat nemohu, všechno mi tu jen zničíš. Co jsem ti dlužen?? Tu Paleček odvětil: ?Jeden malý pohlavek, nic víc nechci!? A lup! Kovář přeletěl přes několik fůr sena. Pak si vyhledal Paleček tu nejsilnější železnou tyč, která u kováře byla, popadnul ji do ruky a odešel pryč.

Táhnul tím světem sem a zase tam, až jednoho dne přišel k poplužnímu dvoru a zeptal se správce, zda nepotřebuje pomocníka. ?Ano.? odvětil mu správce: ?Jednoho bych potřeboval, vypadáš jako pořádný chlap, který toho hodně zmůže. Kolik si žádáš na rok?? A Paleček mu odvětil po obřím způsobu, nechce žádné peníze, jen mu musí dopřát tři pohlavky. To přišlo správci, protože to byl taky pěkný lakomec, velice levné, a tak souhlasil. Druhého rána, kdy se chystali pacholci na dřevo, Paleček stále ležel v posteli. Tu na něj jeden zavolal: ?Vstávej, je čas, jedeme do lesa, musíš s námi!? ?Ale,? řeklo obřisko umíněně. ?jen jeďte, já budu doma stejně dřív než vy!? Tak šli ke správci a vyprávěli mu, že ten nový pacholek leží ještě v posteli a nechce jet do lesa. Správce jim poručil, aby ho vzbudili ještě jednou a měli ho k zapřahání. Ale Paleček zase jen odfrknul: ?Jen jeďte, stejně budu doma dřív než vy!? Potom zůstal ležet ještě dvě hodiny, pak se konečně vyhrabal z peřin, z půdy si přinesl dvě měřice hrachu, uvařil si kaši a v klidu to všechno pojedl, a když s tím byl hotov, vyšel ven, zapřáhnul koně a jel do lesa.

Do lesa vedla úvozová cesta, která byla právě tak široká, aby po ní projel vůz. Paleček dojel k lesu, pak zastavil, slezl z vozu, kousek se vrátil a z křovisek a větví stromů udělal na cestě obrovskou hromadu, aby tudy nemohl nikdo projet. Když se vrátil k vozu, ostatní pacholci měli už naloženo a ubírali se k domovu. Paleček jim řekl: ?No jen si jeďte, stejně budu doma dříve než vy!? Pak popojel kousek do lesa, vytrhl ze země dva obrovské stromy, hodil je na vůz a vydal se také domů. Když přijel k té hromadě, pacholci tam stáli a nevěděli, co si počít. ?Tak vidíte,? řekl jim Paleček: ?kdyby jste zůstali se mnou, mohli jste ještě hodinu spát!? Pak vypřáhnul svoje koně, položil je nahoru na vůz, popadnul oj a vůz i s koňmi přenesl na druhou stranu tak lehce, jako by byl naložený jen peřím. Když byl na druhé straně, řekl pacholkům: ?Vidíte, jsem rychlejší než vy.? A jel dál a ostatní za ním bezmocně civěli. Když byl na dvoře, popadnul ty stromy a ukazoval je správci: ?Nejsou to krásné sáhy dřeva?? A spokojený správce řekl své ženě: ?Ten nový pacholek je řádný pracant, sice ráno vyspával, ale je tu dříve než všichni ostatní.? Tímto fortelným způsobem sloužil Paleček na tom dvoře celý rok.

Když rok uplynul a ostatní pacholci dostali svoji mzdu, tu si řekl, že i on by měl dostat zaplaceno. Ale správce se těch dlužných pohlavků, které došly právě splatnosti, velice děsil a neúnavně Palečka prosil a přemlouval, že mu místo pohlavků ve zlatě vyplatí, jen co si přát bude, že raději bude on sám dělat pacholka a Paleček může být správcem. Ale Paleček byl neoblomný. ?Ne! Já se nechci být správcem, jsem pacholek a tím zůstanu, já chci jen to, co mi po právu patří.? Správce by mu raději snesl modré z nebe, ale nic to nepomohlo, na vše mu Paleček říkal: ?Ne!? To už si nevěděl správce rady ani pomoci, a tak si vyžádal čtrnáct dní odklad, doufal, že ho něco zatím napadne. A Paleček souhlasil. Správce zatím povolal všechny svoje písaře, aby dali hlavy do hromady a poradili mu. Písařové dlouho přemýšleli, okousali při tom nemálo husích brků a vycintali libru inkoustu, konečně mu řekli, že není jiné zbytí, než se toho pacholka zbavit lstí, protože jinak si před ním nemůže být nikdo jistý životem, ten dokáže zabít člověka jako komára. Správce by mu měl poručit vyčistit studnu a až bude dole, ať mu hodí na hlavu jeden z mlýnských kamenů, to bude určitě obřiskův konec. Tahle rada byla nad zlato, a tak musel Paleček do studny, a když stál konečně dole, kvapem přivalili obrovský mlýnský kámen a svalili ho dolů, až to žuchlo. Nahoře si mnuli ruce, jak to pěkně zaonačili, když tu se ze studny ozvalo: ?Chlapi, odežeňte ty slepice od studny pryč, hrabají v písku a ten mi padá tu dole do očí, já tu pak nevidím!? Zkoprnělý správce se zmohl jen na ?Huš!Huš!? jako by odháněl slepice. Když byl Paleček s prací hotov, vylezl a řekl: ?Jen se podívejte, jaký mam hezký náhrdelník!? a kolem krku měl ten mlýnský kámen.

Zatím uplynulo těch čtrnáct dnů a Paleček se hotovil k placení, ale ubohý správce si na něm vyprosil další čtrnáctidenní odklad. Opět se shromáždili písařové, aby dali hlavy do hromady a nakonec správci poradili, aby toho pacholka poslal v noci do zakletého mlýna, neboť ještě žádný člověk, který do toho mlýna vstoupil, se nedočkal rána. Tato rada správci přišla ještě lepší než ta minulá. Večer si zavolal Palečka a poručil mu, aby naložil osm měřic zrní a zajel je během noci semlít na mouku, neboť je té mouky nutně třeba. Paleček vylezl na půdu, naložil si obilí a vydal se ke mlýnu. Ale mlynář mu řekl, že ve dne si může mlít, jak se mu zráčí, ale v noci ne, neboť mlýn je zakletý a kdo by v něm zůstával v noci, toho pak ráno najdou mrtvého. Ale Paleček pravil: ?Když už jsem přišel, svoji práci tu odvedu.? Potom šel do mlýna a dal se do práce. Okolo jedenácté hodiny sešel do mlýnice a sedl si tam na lavici. Když tak chvíli v klidu seděl, tu se pojednou otevřely dveře a přišla obrovská tabule a na té tabuli se stavělo víno a prostíraly pečeně a všelikeré dobré jídlo samo od sebe, neboť tu nebyl nikdo, kdo by to nosil. A potom připochodovaly židle, ale nepřisel žádný člověk, jen v jednom okamžiku uviděl Paleček prst, který pomocí nože a vidličky pokládal jídlo na talíře, ale jinak neviděl vůbec nikoho. Protože byl hladový, nenechal se pobízet, posadil se ke stolu a nechal si chutnat. Když se nasytil a také ti ostatní vyprázdnili své mísy, tu najednou zhasnula všechna světla a uslyšel podivný šramot a najednou k němu ze tmy přilétl pohlavek. ?Aúúú, ještě jednou, tak to ti tedy oplatím!? A byl tu druhý pohlavek! A tak se na tu stranu ohnal. A tak to šlo celou noc, za každý pohlavek nedal jinak, než že všechny rány pilně vracel. Při rozbřesku to najednou všechno zmizelo. Když mlynář vstal, aby se na Palečka podíval, byl velmi překvapen, že mladík žije. Paleček mu pravil: ?Dobře jsem se najedl, dostal jsem sice pár pohlavků, ale také jsem jich dost rozdal.? Mlynář se zaradoval a řekl mu, že teď je mlýn vysvobozen, a chtěl se mu odvděčit penězi. Ale Paleček mu pravil: ?Peníze nechci, mam dost všeho.? Pak si Paleček hodil mouku na záda a vrátil se na statek a vyprávěl správci, co se mu přihodilo.

A uplynulo dalších čtrnáct dní a Paleček chtěl svoji mzdu. Když to správce slyšel, posednul ho teprve nyní ten správný děs, nevěděl si rady, chodil po světnici sem a tam a pot mu tekl po tvářích. Tu otevřel okno, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, ale dříve než se nadál, dal mu Paleček takovou ránu, že skrze to okno vylétnul ven a letěl stále výš a výš, až zmizel na nebesích. Tu Paleček pravil správcově ženě: ?Ten už se nevrátí, druhou ránu musíte tedy snést vy!? A ona volala: ?Ne, ne, já ji nechci!? A otevřela druhé okno, aby utekla, ale Paleček byl rychlejší, tak se vydala do nebes, a protože byla docela lehounká, vyletěla ještě výš než její muž. A její muž na ni volal: ?Pojď ke mně!? ?Pojď ty ke mně, já k tobě nemohu!? A tak plachtili vzduchem a nemohli jeden k druhému; a pokud nespadli, tak tam plachtí dodnes.

A co Paleček? Nu, ten vzal přece svůj železný kyj a táhnul tím světem dál.