Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

O zakleté panně s klíči

(Sutermeister Otto)

Byl jednou jeden ševcovský tovaryš, toho měla celá vesnice za podivína, neboť sotva v kostele zvonili na nešpory, položil nářadí na stranu a vydal se na své osamělé procházky, aniž by se zajímal o své vrstevníky. Ale mělo se to s ním tak, že ho řemeslnický život v zapadlé vsi dávno otrávil a celé dny přemýšlel, jak by to nastrojil, aby se co nejdříve stal mistrem ve velkém městě.

Jednoho podvečera šel opět po západu slunce do lesa za vsí, kde vyšplhal na pahorek, na kterém za starých časů stával zámek; do těchto časů tam zůstala zachována zvětralá čtyřboká věž. Tu dolů po schodech sešla nějaká panna v cizím kroji a vyhlížela opravdu podivně. V jedné ruce držela svazek klíčů, v té druhé prut a na hlavě nesla nádhernou zlatou korunu, ve které vězel velký zlatý klíč. Tovaryš se dvorně uklonil a chtěl jít dál, ale ta cizí panna na něj zavolala a řekla: ?Jsi tu v okolí doma?? ?Jsem tu ve službě,? odvětil chasník: ?u příštipkáře dole ve vsi.? ?Nu,? řekla panna: ?potom mi můžeš vyrobit pár střevíčků, ale musí být hotové do příští soboty.? ?Dobrá, to by šlo.? odvětil a vytáhl z kapsy míru. ?Vzadu musí mít střevíce rudé podpatky,? řekla panna: ?vpředu červené přezky, ale svršek zůstane nevyčištěný.? ?K vašim službám.? odvětil chasník: ?Nyní buďte té lásky a posaďte se, abych vám mohl vzít míru.? V tom samém okamžiku od zámecké věže uslyšel tlouci slavíka. ?Někdo mě volá,? řekla panna: ?musím rychle jít.? A zmizela mezi stromy.

V sobotu nesl tovaryš střevíce nahoru do staré strážní věže, on sám se do nich zamiloval, tak jemně a precizně vyhlížely. Na tom samém místě jako minule byla opět panna, už na něho čekala a byla s jeho prací opravdu spokojená. ?Za osm dní,? řekla: ?mi přineseš kartáč, kterým mi svršky vyčistíš, tady máš prozatím závdavek.? S tím mu dala zářivý dukát, tu tloukl opět ze zámecké věže slavík a panna zmizela.

Když příští sobotu vyšel nahoru i s kartáčem na boty, seděla panna na olši a poručila mu, aby se posadil a řekla se: ?Dvakrát jsi mi prokázal velkou službu, jsem v té strážní věži zakletá, ale sotva se v těch střevících projdu, tak budu vysvobozená. Jako poděkování při tobě budu ode dneška stát vždy, když upadneš do nouze. Když mě budeš potřebovat, tak přijď vždy v sobotu sem, najdeš tu píšťalku, a když na ni zapískáš, tak se objevím, arci nebudu moci více promluvit, ale když bude nutné, abych ti dala radu, tak otoč tím klíčem na mé koruně, to mi opět vrátí řeč.?

To si tovaryš dobře zapsal za uši a netrvalo to opravdu věčnost a zase se ocitl na tom místě v lese. Našel tam píšťalku, a když na ni zapískal, ležel na místě, odkud ji zvedl, dukát. A tak to vedl, co nejčastěji mohl, a peněz měl vždy dost. Ale rád je také utrácel a točil se kolem dcerek bohatých sedláků. Žil si jako špaček v sýpce a nechtělo se mu víc pracovat, takže ho mistr nakonec jako velkého lenocha vyhnal. Ale protože v tom svém hýření, neznající míry, pokračoval, každý týden udělal dluhy větší, než mohl jedním dukátem zaplatit, a tak mu hrozilo, že ho nechá rychtář zavřít do šatlavy.

Tak mu nezbylo, než aby si na svoji nouzi postěžoval té vysvobozené panně a poprosil ji o pomoc. Tak se vydal na cestu, a když zafoukal na píšťalku, objevila se tentokrát panna sama. Tu popadl zlatý klíč na její koruně a chtěl ho otočit, ale sotva se ho dotkl, změnil se v ohnivého hada, který ho objal a skoro udusil. S úlekem odtamtud utíkal a byl rád, že se do vsi dostal jen s jednou spálenou rukou. Tady vběhl rovnou do náruče rychtáři a ten ho posadil do chládku. A teď byl konec s dcerkami bohatých sedláků a tím snem o mistru ševci ve velkém městě.