Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

O velkém přátelství psa a vrabčáka

(Grimmové bratři)

Byl jednou jeden ovčácký pes a ten sloužil zlému člověku, který ho ustavičně mořil hlady. Když už měl pes té bídné služby právě po krk, sebral se a celý smutný šel pryč. Cestou potkal vrabčáka, který se ho ptal: ?Bratříčku pse, pročpak jsi tak smutný?? Pes odvětil: ?Jak nemám být smutný, když mi žaludek zpívá tak žalostnou písničku?? Tu vrabčák zašvitořil: ?Bratříčku milý, pojď se mnou do města, já tě hlady umřít nenechám.? Tak šli do města, a když přišli před řeznický krám, řekl vrabčák psovi: ?Počkej tady, já ti shodím kousek masa.? Posadil se na okenici, rozhlédnul se, zda ho nikdo nepozoruje a kloval a kloval do jednoho kusu masa, který ležel na samém kraji, tak dlouho, dokud nespadl dolů. Pes maso popadl a upaloval s ním za roh, kde ho zhltnul. Pak mu vrabec pravil: ?Tak, teď jdeme do jiného krámu, obstarám ti ještě kousek, abys měl dost.? Když pes sežral i druhý kus masa, zeptal se ho vrabec: ?Tak co, bratříčku pse, máš dost?? ?Ano, masa jsem sytý,? odvětil spokojený pes: ?ale ještě by se hodil kousek chleba.? Vrabec řekl: ?Máš ho mít, bratříčku.? Zavedl psa k pekařskému krámku, kde kloval do jednoho bochníčku chleba tak dlouho, dokud nespadl dolů, a když chtěl pes ještě více chleba, zavedl ho k jinému pekaři a i tam mu ho obstaral. Když to pes všechno sežral, vrabec se ho zeptal: ?Bratříčku pse, nyní máš dost?? ?Ano,? odvětil pes: ?teď bychom se mohli trochu projít.? Tak se vydali ven z města. Ale pro velké horko, které v polích panovalo, byl pes za malou chvíli celý utrmácený a řekl: ?Jsem unavený, rád bych si pospal.? ?Jen se prospi, bratříčku pse,? švitořil vrabčák: ?já si tu zatím posedím na téhle větvi.? Pes si lehnul rovnou na cestě a ihned tvrdě usnul.

Zatímco tam pes ležel a spal, přijížděl tou cestou forman, těžký vůz tažený třemi koňmi, naložený dvěma obrovskými sudy vína. Vrabčák viděl, že se forman nehotoví jeho přítele objet, naopak jede dál ve směru, kde leží pes, a proto zvolal: ?Formane, nedělej to, sic z tebe udělám ubožáka!? Ale forman jen zavrčel: ?Ty mi mnoho škody nenaděláš.? Zapráskal bičem a hnal vůz přímo na psa, který pod jeho koly bídně zahynul. Tu vrabčák zaštěbetal: ?Tys zajel mého přítele a to tě bude stát hodně, tu káru a i ta zvířata!? ?No jo, vozu i s koňmi se ti zachtělo? A jakpak to ty pískle asi zaonačíš?? smál se forman a jel dál.

Aniž to forman zpozoroval, vrabčák vlezl pod plachtu vozu a tam tak dlouho kloval do zátky na sudu, dokud se nevylomila a víno nezačalo vytékat ven. Když se pojednou forman jen tak ze zvyku ohlédnul za sebe, všimnul si, že mu z vozu něco teče, a tak prohlédnul sudy a zjistil, že jeden je úplně prázdný. ?Ach, já ubožák!? zvolal. ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák a sedl si na hlavu jednomu z koní, aby mu vykloval oči. Když to forman uviděl, vztekle popadnul svoji sekeru a chtěl jí vrabčáka zabít, ale ten vyletěl do výše a forman trefil do hlavy svého koně, který padnul mrtvý na zem. ?Ach, já ubožák!? ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák. Když forman nyní už jen se dvěma koňmi pokračoval v cestě, vlezl si vrabčák opět pod plachtu vozu a tak dlouho kloval do zátky druhého sudu, až víno začalo prýštit ven. Forman to zpozoroval a vykřiknul: ?Ach, já ubožák!? ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák, sednul si na hlavu druhému koni a vykloval mu oči. Forman se k němu rozběhnul se sekerou v ruce, ale vrabčák vzlétnul do výše a forman místo něho trefil koně, který padnul mrtev k zemi. ?Ach, já ubožák!? ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák a sednul si na hlavu i tomu třetímu koni, aby mu vykloval oči. Forman, vzteky celý bez sebe, se po vrabčákovi opět ohnal sekerou, ale zabil svého třetího a posledního koně. ?Ach, já ubožák!? volal pak. ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák: ?teprve doma z tebe učiním toho opravdového ubožáka.? A letěl pryč.

Forman nechat vůz vozem a šel domů. ?Ach,? řekl své ženě: ?dneska jsem měl samou smůlu, víno mi vyteklo a všichni tři koně jsou mrtví.? ?Muži, mužíčku, tady je boží dopuštění!? naříkala žena: ?Přiletěl k nám nějaký zlý ptáček a přivedl s sebou všechny ptáky z celého světa, teď jsou nahoře na sýpce a zobají tam naši pšenici.? Forman vyšel na sýpku a tam sedělo tisíce a tisíce ptáků a pšenici měli takřka sezobánu a v jejich středu seděl vrabec. Tu forman zvolal: ?Ach, já ubožák!? ?Ještě nejsi dost ubohý!? zaštěbetal vrabčák: ? ještě tě to bude stát život, formane,? a odletěl pryč. Tak forman přišel o svůj majetek, šel dolů do světnice, sedl si na pec a vařily se v něm vztek se žlučí. Vrabec seděl venku za oknem a švitořil: ?Formane, ještě tvůj život.? Forman popadnul sekeru a hodil ji po vrabčákovi, ale netrefil. Vrabčák přihopkal dovnitř, sedl si na pec a zaštěbetal: ?Formane, ještě tvůj život.? Tento úplně smyslů zbavený a bez sebe hněvem, sekerou rozpůlil pec a tak, jak vrabčák poletoval z místa na místo, rozsekal postupně svoje domácí vybavení, zrcadla, lavice, stůl a nakonec i stěny domu, neboť nikdy vrabčáka netrefil. Nakonec ho přece jen dopadnul, držel ho v ruce a jeho žena se zeptala: ?Mám ho zabít?? ?Ne,? zvolal forman: ?to by bylo málo, on musí zemřít smrtí daleko strašlivější, já ho spolknu.? A strčil si vrabce do huby a najednou ho spolknul. Ale vrabčák začal ve formanově břiše poletovat a vyletěl mu zase nahoru do huby, vystrčil ven hlavu a zašvitořil: ?Formane, ještě tvůj život.? Tu forman podal svojí ženě sekeru a řekl: ?Ženo, zabij toho vrabčáka!? A žena se rozmáchla sekerou, ale netrefila se a udeřila do hlavy formana a ten padnul mrtev k zemi. A vrabčák? Ten uletěl pryč.