Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

O krvelačném jelitu

(Grimmové bratři)

Žila, byla jedna jitrnice; a ta vám upadla do velké přátelství s jedním jelitem a zašlo to tak daleko, že ji jelito jednoho krásného dne pozvalo na návštěvu. Bralo se to zrovna k poledni, když se vyšňořená jitrnice vydala na cestu, a zrovna zvonili, když vešla do domovních dveří. A z těch podivuhodných věci, které v tom domě viděla, šel jednomu až mráz po zádech. Na každém schodu číhalo nějaké překvapení; a že tam těch schodů bylo! Na prvním se pralo o život koště s lopatou, na druhém seděla opice a z rozbité hlavy ji tekla proudem krev, na třetím se odehrávala další strašidelnost a tak to šlo dál až do úplné hrůzyplnosti. Jitrnice z toho byla celá polekaná a přepadlá, ale vzmužila se a došla až do sednice, kde ji radostně přivítalo jelito.

Ale jitrnici nebylo ani do skoku, ani do výskotu, nýbrž se měla k vyptávání, co všechny ty věci, co viděla na schodech, měly znamenat. Ale jelito se stavělo hluchým a slepým, prý to ani nestojí za řeč, a když přišla řeč na koště a lopatu, jen se zasmálo: ?To byla jen děvečka, která si na schodech s někým povídala.? A převedlo řeč na něco jiného.

Potom jelito odběhlo s tím, že musí v kuchyni zkontrolovat jídlo, zda je vše připraveno a zda nic nespadlo do popela. Zatím jitrnice seděla v sednici a přemítala o tom, co to vlastně viděla, když tu něco vběhnulo dovnitř a křiklo: ?Ubohá jitrnice, ocitla ses v domě krvelačného jelita, vezmi nohy na ramena a utíkej odtud, pokud ti je život milý!?

Do jitrnice jakoby střelil, seběhla po schodech a utíkala, jak nejrychleji mohla. Když se jí zdálo, že je dostatečně daleko, zastavila se a otočila. A koho vám nevidí? Z vikýře se vyklánělo jelito, v ruce drželo dlouhatánský čerstvě nabroušený nůž, až se blyštěl do dálky, a volalo za ní: ?Však nechybělo málo a už by sem tě mělo!?