Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

O hloupém Honzovi ? starý příběh znovu vyprávěný

(Andersen Hans Christian)

Na venkově stál starý dvůr a v něm žil starý zeman. Měl dva syny, tak moudré, že i poloviny té jejich moudrosti by bylo bývalo dost. Chtěli se ucházet o královu dceru, což mohli, protože princezna dala vyhlásit, že si vezme za muže toho, kdo prokáže nejlepší výmluvnost.

Oba zemanovi synové se tedy celý týden připravovali ? byla to nejdelší lhůta, kterou k tomu měli, avšak jim stačila, neboť měli již předem veliké vědomosti, a to je vždy užitečné! Jeden uměl nazpaměť celý latinský slovník a tři ročníky místních novin, jak od začátku, tak pozpátku; druhý zase byl obeznámen se všemi paragrafy cechovního zákona a se vším, co má vědět každý představený cechu, takže mínil, že se může účastnit rozhovorů o státních záležitostech; kromě toho uměl vyšívat šle, neboť měl vkus a obratné prsty.

?Princeznu dostanu já!? prohlašovali oba.

Otec jim tedy dal každému krásného koně. Ten, který uměl nazpaměť slovník a noviny, dostal vraníka jako uhel černého, a ten, který byl moudrý jako sám starší cechu a uměl vyšívat, dostal bělouše jako mléko bílého. Namazali si koutky úst rybím tukem, aby jim pusa lépe jela. Všechno služebnictvo se sběhlo na dvoře podívat, jak budou nasedat na koně. Vtom přišel třetí bratr, neboť byli vlastně tři; ale nikdo ho za jejich bratra ani neměl, protože nebyl učený jako druzí dva; říkali mu hloupý Honza.

?Kam se chystáte tak nastrojeni?? zeptal se.

?Ke královskému dvoru, vymluvit si královskou princeznu! Cožpak jsi neslyšel, co vybubnovávali po celé zemi?? A vypravovali mu to.

?Safraporte, to tam musím taky!? řekl Honza. Bratři se mu vysmáli a odklusali.

?Tatínku, dejte mi také koně!? zvolal Honza. ?Dostal jsem velikánskou chuť oženit se. Když si mě princezna vezme, tak si mě vezme. A když si mě nevezme, vezmu si já ji!?

?To jsou hloupé řeči!? prohlásil otec. ?Tobě koně nedám, vždyť nedovedeš kloudně promluvit! Tvoji bratři, to je jiná, ti jsou chlapíci!?

?Když mi nedáte koně, vezmu si kozla, je můj!? prohlásil Honza. ?Však mě unese!? Sedl si rozkročmo na kozla, zaryl mu paty do boků a rozjel se na silnici. Holá ? to se to jelo! ?Už jedu!? volal hloupý Honza a dal se do zpěvu, že se to rozléhalo.

Zato jeho bratři jeli zcela tiše. Nepromluvili ani slovo, musili přemýšlet o všech skvělých nápadech, s nimiž chtěli přijít, protože to musí být nějak vyšpekulováno!

?Hali halo!? provolával Honza. ?Už jedu! Podívejte, co jsem našel na silnici!? A ukázal jim mrtvou vránu, kterou cestou sebral.

?Hlupáku!? řekli mu. ?Co s ní??

?Dám ji princezně!?

?Jen jí ji dej!? řekli mu se smíchem a jeli dál.

?Hali halo! Už jedu! Podívejte, co jsem teď našel, to se nenajde na silnici každý den!?

Bratři se znovu obrátili, aby se podívali, co Honza má.

?Hlupáku!? řekli mu. ?Vždyť je to starý dřevák s uraženým vrškem. Ten taky dáš princezně??

?Taky!? prohlásil Honza. Bratři se dali do smíchu, rozjeli se a ujeli mu daleko napřed.

?Hali halo! Už jedu!? volal Honza. ?Opravdu, čím dál, tím hůř! Hali halo! Tohle je opravdu jedinečné!?

?Copak jsi zas našel?? zeptali se ho bratři.

?O!? řekl Honza. ?Ani mluvit se o tom nedá. To bude mít princezna radost!?

?Fuj!? zvolali oba bratři. ?Vždyť je to bláto, jak je zrovna vyházeli z příkopu.?

?To je pravda!? souhlasil Honza. ?Je to nejjemnější druh, ani se udržet nedá!? A naplnil si jím kapsu.

Ale jeho bratři ujížděli jako o přítrž, a přijeli proto o celou hodinu dříve; zastavili se až u městské brány. Tam dostávali princeznini nápadníci čísla podle toho, jak dojížděli; seřadili je po šesti do řady a tak blízko k sobě, že nemohli ani rukou hnout. To bylo jen dobře, protože jinak by se byli pobili, jen proto, že jedni stáli blíže než druzí.

Všichni ostatní obyvatelé země stáli kolem zámku, až k samým oknům, aby viděli, jak princezna přijme nápadníky. Jakmile však nápadníci vstoupili do místnosti, každému dar výmluvnosti najednou selhal.

?Není k ničemu!? prohlásila princezna. ?Ven!?

Vstoupil také první z bratří, ten, který uměl nazpaměť latinský slovník. Ale zapomněl všechno, když stál ve frontě; k tomu podlaha vrzala a strop byl zrcadlový, takže se viděl, jak stojí na hlavě, a u každého okna stáli tři písaři a starší cechu a zapisovali všecičko, co se tam říkalo, aby to ihned přišlo do novin a mohlo se to prodávat za dva šilinky na rohu. Bylo to hrozné. A k tomu naložili do kamen, že plotýnka byla celá červená.

?Je tu hrozné vedro!? řekl ubohý nápadník.

?To proto, že si tatínek dnes peče kuřata!? odpověděla mu princezna.

?Bú!? Takovýhle rozhovor neočekával; nevěděl ani zbla, co by řekl, protože by byl chtěl říci něco vtipného. ?Bú!?

?Není k ničemu!? prohlásila princezna. ?Ven!? Musil tedy odejít. Vešel jeho bratr.

?Je tu příšerné vedro!? stěžoval si.

?Inu, pečeme dnes kuřata,? odpověděla mu princezna.

?Co pr? cože?? vykoktal a všichni písaři si zapsali: ?Copr? cože!?

?Není k ničemu!? prohlásila princezna. ?Ven!?

Objevil se hloupý Honza; přijel na kozlovi až do sálu.

?Máte tu ale vedro!? řekl.

?Protože si peču kuřata!? odpověděla mu princezna.

?To je náramné!? prohlásil Honza. ?To si jistě budu smět upéci také svou vránu!?

?Jistěže můžete!? řekla princezna. ?Ale máte si ji v čem upéci? Nemám pekáč ani pánev!?

?Ale mám!? prohlásil Honza. ?Tuhle v tom dřevěném pekáči s cínovým kováním.?

Vytáhl starý dřevák a položil doprostřed na něj vránu.

?To bude panečku oběd!? řekla princezna. ?Ale kde vezmeme omáčku??

?Tu mám v kapse!? prohlásil Honza. ?Mám jí tolik, že nemusím šetřit.?

A vychrstl z kapsy trochu bláta.

?To se mi líbí!? řekla princezna. ?Umíš pohotově odpovědět a vůbec umíš promluvit. Tebe si vezmu! Víš však, že každé slovo, které si říkáme i které jsme si řekli, je zapsáno a přijde zítra do novin? Podívej, u každého okna stojí tři písaři a jejich starý představený, a ten je nejhorší, protože ničemu z toho nerozumí!? Řekla to proto, aby Honzu postrašila. Písaři se rozřehtali a udělali kaňku na podlahu.

?To jsou mi pěkní páni!? řekl Honza. ?Musím tedy dát staršímu toho jejich cechu, co mám nejlepšího!?

Obrátil kapsy naruby a pleskl mu bláto do obličeje.

?Skvěle jsi to provedl!? prohlásila princezna. ?Ani já bych to tak nedokázala. Ale uvidíš, naučím se to!? ?

A tak se stal hloupý Honza králem, získal ženu i korunu a seděl si pěkně na trůně. Máme to přímo z novin onoho staršího písařského cechu ? a na ty přece není spolehnutí!