Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Mužík omlazený ohněm

(Bechstein Ludwig)

V časech, kdy náš Pán chodil po zemi, dorazil jednoho večera spolu se svatým Petrem k jednomu kováři, který jim ochotně poskytnul přístřeší. Ten den do toho domu přišel shodou okolností i jeden ubohý žebrák, stářím a chorobami celý zkroucený a zle tísněný, a na kováři si žádal almužnu. Tu se Petr nad ním slitoval a pravil:

?Pane a Mistře, co by Ti to udělalo, kdybys jeho rány vyléčil, aby si na svůj chléb mohl zase sám vydělat??

Dobromyslný Pán pravil:

?Kováři, půjči mi svoji výheň a přilož uhlí, chci toho staříka tohoto času omladit.?

Kovář s tím souhlasil a svatý Petr tahal měchy, a když zasršely jiskry a výheň se řádně rozpálila, vzal Pán staříka, strčil ho do výhně, přímo do toho sálajícího žáru, že tento uvnitř hořel jako suché dřevo, a k tomu Pán tichým hlasem chvalořečil.

Potom šel Pán k neckám s vodou a mužíka strčil dovnitř, až voda zasyčela a on se tak bezúhonně ochladil. Pak ho Pán přežehnal a podívejme, mužík čile poskakoval a byl půvabný zrovna jako kdyby mu bylo dvacet let.

Kovář, který to pozorně vše sledoval, je všechny pozval k večeři. Měl ale jednu starou napůl slepou a hrbatou tchýni, která se k tomu chasníkovi měla a vyzvídala, zda ho ten oheň nepálil ani trochu.

?Nikdy jsem se lépe než v tom ohni necítil.? odvětil tento, v tom žáru se mu sedělo prý příjemně jako v ranní chladivé rose.

Co ten chasník pravil, to celou noc znělo stařeně v uších. Když brzičko ráno Pán i s apoštolem na další pouť odcházeli a dobrému kováři děkovali, pomyslel si tento, že by mohl svoji starou tchýni také omladit, neboť dával dobrý pozor, jak se to činí a kovářskému řemeslu přece jen rozuměl.

Zavolal ji a tak se ptal, zda by nechtěla být zase osmnáctiletá dívka v rozpuku.

Ona odvětila:

?Ze srdce ráda.?

Neboť ten chasník přesně tak mladě vypadal, když vyšel z ohně.

Tedy kovář výheň rozpálil a strčil stařenu dovnitř, ale ta se urputně sem a zase tam kroutila a svíjela a spustila Vám jekot přímo smrtelný.

?Seď klidně, co řveš? A cukáš s sebou, musím ještě řádně do měchů zafoukat!?

A vzal měchy a zadul, až ji šaty na těle vzplály. Ale stařena bez ustání křičela a kovář si pomyslel:

?To dílo nejde, jak by jít mělo.?

A vytáhl ji ven a hodil do necek s vodou. To už ječela, jako když ji na nože bere, že to nahoře v domě slyšely kovářka a její švagrová, běžely dolů po schodech do kovárny a uviděly vyjící a láteřící stařenu ležet v neckách, obličej měla celý svraštělý, zpustošený a trpící.

No bylo to pěkné nadělení. V každém případě je na tom ale dobře vidět, že když dva dělají totéž, nikdo to není totéž ....