Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Locika

(Grimmové bratři)

Žil jednou muž se ženou a přáli si dítě. Dům, ve kterém bydlili, měl v zadní stěně okénko a okénkem bylo vidět do sousední zahrady. V zahradě nekvetly obyčejné fialky a sedmikrásy a růže jako v jiných zahradách. Rostly tu samé nevídané pestré květiny a třpytily se jako polité stříbrem. Zahrada byla obehnána vysokou zdí a nikdo se neodvažoval zeď přelézt, protože zahrada patřila mocné kouzelnici. Žena často postávala u okénka v zadní stěně domu a těšila se pohledem na podivné barevné květiny a přála si být na chvíli motýlem, aby mohla mezi tou nádherou létat a dotýkat se jí. Jednou si všimla v zahradě něčeho, co doposud neviděla. Mezi květinami se přes noc zazelenal záhon locikového salátu. Salát vypadal tak šťavnatě, že na něj dostala žena chuť. Kdykoliv se od té chvíle podívala do zahrady, neprohlížela si květiny, přitahoval ji jen a jen záhon lociky. Kdybych tak mohla aspoň okusit salátu, toužila ve dne v noci, bledla a hubla, ztrácela se před očima. Mužovi jí bylo líto a vyptával se.

?Copak Ti chybí? Trápí Tě něco??

Žena si vzdychla:

?Můj milý muži, já asi umřu, jestli se nenajím salátu ze sousední zahrady.?

Muž se polekal:

?Co Tě napadá, nevíš, že zahrada patří kouzelnici??

?Vím,? povídala žena, ?proto mi nemůže nikdo pomoci.? A hubla den ze dne ještě víc.

Jestli se moje žena nenají salátu ze sousední zahrady, jistě umře, rozvažoval muž. Pro hrst zelených listů snad nebude zle.

Když se večer zešeřilo, spustil z okna žebřík, sestoupil do zahrady a přinesl ženě, po čem toužila. Žena si připravila salát, s chutí jej snědla a zrůžověla a rozveselila se.

?Muži, já nevím, co se se mnou děje,? řekla nad prázdným talířem, , jedla jsem salát a mám na salát ještě větší chuť než dříve.?

Muž měl radost, že se ženě daří lépe, a myslel si: jedna hrst salátu nebo dvě ..... to už není rozdíl, a sestoupil do zahrady znovu. Sotva se shýbl k záhonu, objevila se za ním kouzelnice a křičela:

?Jak se opovažuješ brát lociky z mého záhonu? Chceš sklízet, co jsi nesázel? To se Ti, panáčku, nevyplatí.?

?Milost, milost,? prosil muž. ?Nikdy bych se toho ne odvážil, kdybych se nebál o ženu. Kdyby se nenajedla salátu, jistě by byla umřela.?

?Dobrá,? přikývla kouzelnice, ?když je salát pro Tvou ženu, vezmi si, kolik chceš. Ale jestli se narodí Tvé ženě do roka dítě, patří mně. Budu se o ně starat jako matka.?

Muž se třásl strachy a všechno slíbil. Do roka se narodila ženě holčička. Třetího dne po narození si přišla kouzelnice pro dítě a vzala je s sebou. Dala mu jméno Locika.

řece plynula voda, na nebi běžely mraky, na zemi utíkal čas. Locika rostla do krásy a ze všeho nejkrásnější byly na ní dlouhé zlaté vlasy. Pletla si z nich copy, zářily jako dva prameny slunečních paprsků. Kouzelnice zpozorovala, že Locika rozkvétá, i zavedla ji do lesa. V lese stála vysoká věž a nevedly do ní ani schody, ani dveře. Jenom docela nahoře měla věž malé okno. Do té podivné věže kouzelnice Lociku zaklela, aby ji nikdo neviděl a nikdo s ní nemohl mluvit. Každý den k ní chodila sama na návštěvu. Postavila se vždycky pod věž a zavolala: