Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Liška starosvatka

(autor neznámý)

Bylo jednou jedno carství hosudarství a v tom carství zavedli zvláštní zákon: lišky mohly v celé zemi kdekoliv a na kterémkoliv poli beztrestně ohryzávat melouny a dýně. Poslechněte si, jak k tomu vlastně došlo.

V jakési vsi žil mladý, hezký, urostlý a chytrý chasník, jmenoval se Bohdan. Měl jedinou vadu, říkaly si matky dcer na vdávání, že byl chudý jako žebrácká mošna. Byl sirotek a protloukal se, jak se dalo. Někdy se mu podařilo dostat práci na poli, jindy pomáhal pastýřům, a tak se alespoň najedl. Jedenkrát si pastýři povídali, že prý zámecký pán, bojar, hledá takového pasáčka prasat, který by k němu šel hlídat vepříky. Bude-li pást celý rok a o žádné prase nepřijde, dostane kus země. Nevydrží-li či ztratí-li se mu nějaký čuník, nedostane nic a ještě bude platit. Bohdan si řekl, že to může zkusit; když bude pečlivý a opatrný, proč by to rok nevydržel.

Šel se tedy bojarovi ukázat a byl přijat. Převzal prasata a dal se do práce. Vodil prasátka do bukového lesa, aby se napásla bukvic, zacházel s nimi do dubového háje, kde leželo žaludů až až a prasata se mohla nažrat do sytosti. Pak s nimi vždycky zašel k nedaleké bažině, aby se stádo vyválelo v chladivém blátě, to vepříci tuze rádi. Tak to šlo každý den, týden po týdnu, měsíc po měsíci a hnedle byl rok pryč. V zimě byla prasátka zavřená doma a Bohdan se o ně staral stejně dobře; tady se dokonce nemusel bát, že se přižene hladový vlk a nějaké sele mu ukradne.

Po roce si bojar přepočítal stádo; vše bylo v pořádku, a tak dostal Bohdan nevelký kousek políčka. Teď mu nastaly jiné starosti. Přemýšlel, uvažoval, hlavu si lámal, přemítal a radil se, až si řekl:

?Nejlepší ze všeho bude pole s dýněmi a k tomu ještě s melouny. Budu-li mít hlad, obojího se najím. Přijde-li žízeň, obojí mě napojí.?

Připravil políčko, dobře ho pohnojil, semena zasel. Slunce na ně svítilo, déšť je občas pokropil, Bohdan okopával. Není divu, že mu vyrostlo dýní i melounů nepočítaně, a jakých obrovských!

Jednou ráno si však povšiml, že mu nějaký nenechavec pomáhá sklízet, ačkoliv o práci se předtím nepřihlásil.

?Tak Ty budeš sklízet, kdes nesázel?? řekl si Bohdan. ?Jen počkej, Tobě já nic na dluh dávat nebudu.?

Schoval se za velikou hromadu melounů a vyhlížel zloděje. Najednou slyší lehoučký krok, jako když peříčka na zem padají. Po chviličce se ozvalo:

?Chroupy, chroupy, chrup, chrup! Křoupy, křup, křoupy, křup!?

Bohdan opatrně vystrčil hlavu, dívá se a najednou uviděl! U největšího melounu stojí liška a hryže jako ze svého.

?Jen počkej, zlodějko, Ty mi neutečeš!? pomyslel si Bohdan. Neslyšně se připravil a skok a chňap! Už se mu zrzavá poberta třepetala a kroutila v rukou!

?Jen se házej, jak chceš, mně už neutečeš! Já Ti dám, takhle mě okrádat, chytračko! Já Ti ukážu, že loupit není koupit! Jak na Tebe koukám, bude z Tebe pěkný límec nebo teplá čepice na zimu.?

Jak tak hubuje a liškou třese, najednou ji div leknutím nepustil. Ozval se hlásek, jako když pláče děťátko, a udivený Bohdan slyší:

?Dobrý mládenče, nezabíjej mě, prosím, neber mi život. Límec Tě zahřeje na chvíli, já Ti však můžu být k užitku nadosmrti. Prosím, neubíjej mě!?

Bohdan se zarazil, lišku však nepouští. Poslouchá dál.

?Uvidíš, že Ti pomůžu,? škemrá liška, ?s mladou carevnou, holubičkou bílou, Tě ožením!?

Uvěřil jí Bohdan, neuvěřil, sám nevěděl. Přece však ji pustil. Liška kupodivu neutekla, jen povídá:

?Dej mi ještě kousek melounu, abych měla dost síly doběhnout až do carského zámku. Pak se zase vrátím a řeknu Ti, co a jak.?

Bohdan jí ukrojil ještě kus melounu a pak se díval, jak utíká přes pole směrem k městu.

Přiběhla liška k zámecké bráně, jako zlodějka se protáhla kolem carské stráže a rovnou přes nádvoří do paláce. Tam bylo však na každé chodbě a u každých dveří tolik sloužících, že už ji museli uvidět. Nejen lišku zahlédli, nýbrž hned spustili křik:

?Pozor! Chyťte ji někdo! Chopte se jí! Kdo ji polapí??

Liška však kličkovala kolem všech a křičela, co síly měla: