Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Král Odřivous

(autor neznámý)

Jeden král měl dceru. Byla nádherná, překrásná, ale přitom tak pyšná a svévolná a domýšlivá, že jí nebyl žádný nápadník dost dobrý. Jednoho po druhém odmítala a ještě si z nich tropila smích. Krále už to mrzelo. A tak jednou připravil velkou slavnost a pozval na ni hosty z daleka široka, samé mladé muže, kteří hledali nevěstu, aby si princezna mohla vybrat.

Prvního dne se konal velký turnaj. Král s princeznou a s celým dvorem usedli na pavlánu, na nádvoří se seřadili hosté na koních a objeli okolo kolbiště: nejdříve králové, za nimi vévodové a knížata, za nimi hrabata a baroni, naposled prostí rytíři. Potom se ve dvojicích potýkali kopím a mečem až do večera. Princezna se dívala, nakonec rozdala vítězům ceny, ale žádný se jí nezalíbil.

Druhého dne všichni vyjeli na lov, princezna s nimi, ale brzy se jim ztratila a ujela domů. Když se večer vraceli, stála s králem u okna a zase nápadníky posuzovala. Na každém viděla nějakou vadu.

Jeden jí byl příliš tlustý: ?Vinný měch, krátký dech.?

Druhý příliš vysoký: ?Zlombidlo se větrem klátí!?

Třetí příliš malý: ?Kratinožka, ten si počká.?

Čtvrtý příliš bledý: ?Bledý jako mouka, smrt mu z očí kouká.?

Pátý příliš červený: ?Jako rak vařený.?

Šestý jí nebyl dost rovný: ?Syrové dřevo za kamny sušené.?

A tak na každém něco našla, všechny zhaněla. Obzvlášť se však posmívala jednomu králi, který jel poslední. Včera byl prvním vítězem, dnes ulovil medvěda, ale ten ho ještě poranil ve tváři, až do vousů.

?I pro pána, to je rána!? zvolala se smíchem, ?pěkný vítěz! Kdo ho kous? Teď je to král Odřivous!? A jinak už ho nepojmenovala než tou přezdívkou.

Třetího dne král vystrojil hostům na rozloučenou hostinu a ples. Princezna s každým přetančila sotva jednou dokola a pak už jen seděla a všem se smála. Ale starý král už se rozhněval, když viděl, že se jeho dcera pořád jen kdekomu posmívá a že pohrdá všemi nápadníky, kteří jsou tu shromážděni. A v té zlosti se zapřísáhl, že si princezna musí vzít za muže prvního svěToběžníka, který zaklepe u jeho dveří, ať je to kdo je.

Hosté se rozjeli a víc než týden nikdo cizí o královský zámek nezavadil. Ale potom se jednou ozvala pod okny loutna, a potulný zpěvák se dal do zpěvu, aby si vyhrál a vyzpíval nějaký groš na cestu. Když ho král uslyšel, povídá:

?Ať přijde nahoru.?

A potulný zpěvák vešel do komnaty, poklonil se králi a princezně a hrál jim a zpíval. Po první písni si král poručil ještě jednu. Po druhé zas ještě jednu. Po třetí písni si přála i princezna ještě jednu, ale král zvedl ruku:

?Už dost!? a řekl zpěvákovi:

?Tvůj zpěv se mi tak líbil, že Ti dám tadyhle svou dceru za ženu.? Princezna se polekala, ale král dodal:

?Přísahal jsem, že Tě dám prvnímu svěToběžníkovi, ať je to kdo je, a přísahu splním.?

Princezna se bránila, odmlouvala, ale nic naplat, přivedli faráře a ona se musela dát s potulným zpěvákem na místě oddat.

Po oddavkách král řekl:

?Teď, když jsi ženou svěToběžníka, nesluší se, abys dál ještě zůstávala u mne na zámku, teď hezky půjdeš se svým mužem. Ale v mém království mě ostouzet nebudete.? A dal je vyvézt až na hranice. Dál už musela jít se svým mužem pěšky.

Když přišli k jednomu velikému lesu, zeptala se: