Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Kočka, která měla ráda ušák

(autor neznámý)

Kdekdo říká, že jsou kočky falešné, ale není to vůbec pravda. Byla jednou jedna černá kočka, nosila červenou mašličku, moc jí to slušelo a všechny židle jí říkaly, pojď si sednout ke mně, to bude pohodlí, uvidíš.

Židlí bylo v pokoji šest, byly kožené a měly krásně vyřezávané nohy, ale kočka měla ráda jenom jedno křeslo s velikánskýma ušima, kterému se říká ušák.

Ušák už byl starý, pořád mu bylo zima, a tak stál u kamen, kočka v něm seděla od rána do večera, povídala si s ním, četla mu noviny a bylo jim spolu hezky.

Všechny židle v pokoji měly na ušák velikou zlost a šeptaly si, proč si ta kočka všímá jenom toho hloupého ušáku? My jsme přece krásnější, máme vyřezávané nohy a ušák je starý, ošklivý, a má uši veliké jako slon. A ušák to slyšel, i když si to židle šeptaly docela potichu, ušák má veliké uši a slyší všechno, a tak si říkal, ty židle mají asi pravdu, jsem starý, nehezký, mám ohromné uši, vypadám asi směšně, jednou si toho kočka všimne, přestanu se jí líbit a co potom?

A protože se o tu černou kočku s červenou mašličkou velice bál, počkal, až bude na procházce na střeše, šel do kuchyně, vzal z kredence ten největší nůž a šmik, uřezal si obě uši. Pak se podíval do zrcadla, uši byly pryč, vypadal teď jako ostatní židle a měl z toho radost.

Teď už nebudu muset poslouchat žádné hloupé řeči a kočka mě bude mít pořád ráda, řekl si.

Ale kočka se vrátila z procházky, spráskla tlapičky a řekla, udělal jsi pěknou hloupost, to Ti tedy povím, ušák bez uší přece k ničemu není, teď Tě vyhodí na půdu.

A měla pravdu, ušák bez uší není žádný ušák a tak ho vyhodili na půdu, byla tam tma a zima, ušák byl zvyklý na teplo a tak se třásl a bylo mu smutno, vzpomínal na kočku a říkal si, co jsem to jenom provedl, chtěl jsem se kočce líbit a takhle to dopadlo, teď si kočka sedí v nějaké kožené židli s vyřezávanýma nohama a čte jí noviny a na mě dávno zapomněla, kočky jsou přece falešné, to je známá věc.

Ale nebyla to pravda, kočka na ušák vůbec nezapomněla, jak by mohla zapomenout, říkala si, jsem sice kočka a každá kočka je falešná, ale proč bych měla být falešná k ušáku, když se v něm tak dobře sedí?

A tak šla na půdu a řekla, nic si z toho nedělej, že jsi na půdě, mně se na půdě líbí víc než v pokoji, jsem přece kočka, budeme tady spolu, budeš můj ušák a já se postarám, aby Ti nebyla zima.

A hop, a už seděla v ušáku a začala příst a upředla velikou teplou deku, pod kterou není ani trochu zima, a pak četla ušáku noviny, četla je klidně potmě, protože tma kočce nevadí. A ušák byl šťastný, že je kočka s ním, vůbec mu nevadilo, že nemá uši, bylo mu hezky, usmíval se a přemýšlel o tom, jaká je to hloupost, říkat o kočkách, že jsou falešné.