Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Johann Hübner

(Grimmové bratři)

Na hoře Geissenberg ve Westfálsku stojí ještě dnes trosky hradu, na kterém v dávných časech žili loupežníci. Na lup vyráželi po nocích, kradli lidem dobytek a zaháněli ho do jednoho statku, kde měli k tomu účelu velké stáje. Ten uloupený dobytek pak prodávali dál.

Poslední loupeživý rytíř, který hrad držel, byl Johann Hübner. Chodil ustavičně v železné zbroji a byl silnější než kterýkoliv muž v zemi. Měl pouze jedno oko a dlouhou hnědou kučeravou bradu a vlasy. Ve dne se svými kumpány v jednom hradním sále popíjel, ještě dnes je vidět onen zřícený okenní oblouk, kterým se Johann se svým jediným okem pozorně díval po kraji a když uviděl nějakého jezdce, zvolal:

?Hola! Tam jede nějaký muž. Jaký krásný kůň!?

Pak vytáhnuli z hradu a když se jezdec přiblížil, tu se na něj obořili, koně mu vzali a jeho samého zabili.

V tom čase vládnul v tom kraji dillenburský kníže, nazývaný Černý Kristián, velmi silný muž, který o loupeživých skutcích Johanna Hübnera mnohé slyšel, neboť sedláci si na něj knížeti chodili ustavičně stěžovat.

Tento Černý Kristián měl chytrého pacholka, kterému říkali Hans Flick a toho vyslal do země, aby Johanna Hübnera vyslídil. Kníže sám se utábořil za Gillerem, kde se i se svými rytíři ukryl a sedláci mu tam nosili chléb, máslo a sýr.

Hans Flick ale Johanna Hübnera osobně neznal, toulal se zemí a vyptával se na něj.

Konečně přišel do jedné kovárny, kde si chtěl nechat podkovat koně, stálo tu množství kol od vozů, která měla být loukotěmi opatřena. O jedno kolo se pohodlně opíral nějaký muž, měl jedno oko a kroužkovou košili.

Hans Flick šel až k němu a zeptal se:

?Pozdrav pánbů, jednooký? Nejsi náhodou Johann Hübner z Geissenbergu??

Ten muž odvětil:

?Johan Hübner leží natažený na kole.?

Hans Flick rozuměl, že na kole na popravišti, a řekl:

?Je tam dlouho??

?Nu,? odvětil jednooký: ?ode dneška.?

Hansi Flickovi se to nějak nezdálo, zůstal tedy u kovárny a na toho muže, co na kole odpočíval, dával pozor. Ten muž do ucha kováři pošeptal, aby jeho koni podkovy nasadil obráceně, takže nejpřednější konec přišel dozadu. Kovář udělal, co si přál a Johann Hübner, neboť to byl vskutku on, nasedl na koně a vydal se pryč. Když jel okolo Hanze Flicka, posměšně na něj zavolal:

?Pozdrav pánbů, chrabrý muži! Řekni svému pánovi, že když mne chce dopadnout, nemá na mne posílat lidi, co si neumějí ani za uchem najít veš!?

Hans Flick zůstal celý zaražený stát a díval se, jak Johann Hübner ujíždí přes pole k lesu a pak naskočil na koně a jel za ním, aby věděl kam Johann Hübner pojede. Chtěl sledovat jeho stopy, ale Johann Hübner jezdil cikcak, dokola a pak zase napříč, takže Hans Flick se brzy v těch stopách z obrácených podkov ztratil.

Tak Johanna Hübnera ztratil a nevěděl, kde se tento ukryl. Nakonec ho přece jen v noci při měsíčním světle objevil, jak se svými kumpány leží na jedné mýtině v lese a střeží uloupený dobytek. Tu Hans Flick spěchal ke svému pánovi, knížeti Kristiánovi, který se svým vojskem v tichosti lesem na určené místo dojel, když před tím svým koním kopyta mechem obalili.

Tak se pronásledovatelé dostali nepozorovaně až k táboru loupežníků, vyrazili na ně a započal se boj. Černý Kristián a Johann Hübner se udatně bili, tvrdé údery, které zastavovaly helmice a brnění, zvučely lesem; ale nakonec Johann Hübner padnul a kníže táhnul na hrad Geissenberg.

Johanna Hübnera pohřbili v jednom koutě, kolem hradní věže nechal kníže nanosit vysokou hranici dříví, až tu věž pohřbila a pak ji zapálili.

Večer, když ve vsi dojili krávy, se hradní věž konečně zřítila a při tom pádu se zachvěla zem. Ještě dnes jsou vidět její pozůstatky.

Johann Hübner s jedním okem se prý na tom místě o půlnoci zjevuje, sedí na černém koni a jezdí dokola stěn zřícené věže.