Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jeskyňka

(autor neznámý)

Vysoké skalní stěně nad hradem Eberstein v údolí řeky Murgu říkají Rockenfels. Tady přebývala před dávnými časy v jedné podzemní komůrce jeskyňka. Nebyla už ani mladá ani krásná, ale nadmíru přátelská a úslužná. Často v okolí po večerech navštěvovala přástky a vyprávěla zvědavým posluchačům podivuhodné příběhy, bujaré i ty budící hrůzu. Kde se stařenka zjevovala, tam se práce dobře dařila.

Správce, který toho času žil na hradě Eberstein, byl hrubý a temný člověk. Denně nutil děvečky k práci až do hluboké noci a dopřával jim málo chleba a odpočinku. Byla mezi nimi také jedna mladá a půvabná dívka, které říkali Klára. Byla velmi zbožná a počestná duše. Zahradník měl už dlouho v úmyslu si ji vzít za ženu a taky ona panna mu svoji náklonnost věnovala.

Protože byli ale nevolnící hradu Eberstein, nemohli se vzít bez souhlasu správce. Ale správce pokaždé, když jej pár prosil o svolení, uměl ložit nějakou další výmluvu a jejich štěstí oddalovat.

Jednoho dne, když jej ubohá dívka opět úpěnlivě prosila o svolení k sňatku, vzal ji k oknu a řekl jízlivě, zatímco ukazoval na nedaleký hřbitov v údolí:

?Vidíš tam vedle toho velkého náhrobního kamene ten zarostlý hrob??

Klára povzdychla a po tvářích ji skanuly slzy:

?Ano, to je hrob mých rodičů.?

?Nu, ty kopřivy na něm prospívají výtečně!? smál se správce: ?Jsou tak bujné. Víš ty co? Slyšel jsem, že z kopřiv se dá zhotovit velmi tenké vlákno, a proto ti dávám nyní tento návrh. Uděláš mi z těch kopřiv jemné plátno na dvě košile, ale to ti pravím, ani o kousek více nebo méně. Ta jedna košile bude tvoje svatební a do té druhé mne obléknou, až mne jednou povezou na márách.?

Po těch slovech šel správce, zlomyslně se pochechtávajíc, za svými záležitostmi. Ubohá Klára zůstala stát v hlubokém ohromení a nevěděla si rady ani útěchy. Se srdcem sevřeným smutkem spěchala dolů k hrobu rodičů a tam plakala. Tu se tu pojednou objevila jeskyňka a ptala se po příčině jejího trápení. A Klárka stařence vše vypověděla. Tu potemněl obličej té jinak dobromyslné ženy a pravila:

?Buď klidná, já ti pomohu.?

Pak natrhala plnou náruč těch kopřiv a zmizela. Klárce se rázem ulevilo a spěchala zpět na hrad.

Za krátký čas nato lovil správce kolem Murgu a dospěl i k Rockenfelsu. Tam seděla před svojí slují jeskyňka a pilně předla.

?Snad si nepředeš na svatební košili, ty krasavice?? smál se správce.

?Ano, na jednu košili svatební a jednu pohřební, pane správce.? odvětila jeskyňka.

?Vidím, že máš krásný len, to jsi jistě někde ukradla.?

?Nikterakž, tam dole toho roste dosti na jednom ubohém selském hrobě.?

Správci přešel pojednou po zádech mráz. Lov se mu znechutil a obrátil ihned zpět na hrad. Byl na pochybách, jestli má k té svatbě dát svolení nebo ne. Tak přešlo několik dnů, aniž by došel k nějakému rozhodnutí. Když ale jednoho večera při plném korbelu v rytířském sálu chtěl právě svoje neveselé myšlenky zahnat pitím, objevila se Klára, nesouc přes ruku dvě krásné košile.

?Pane správce,? řekla: ?vaše přání je splněno. Tady jsou dvě košile z kopřiv na hrobě mých rodičů, ta jedna je pro vás, ta druhá pro mne. Nyní dodržte dané slovo také vy!?

?Ano, zajisté, ano.? zajíkal se správce, zcela nezvykle: ?Ráno může být svatba.?

Tímto dal svolení k uzavření sňatku i zahradníkovi a slíbil, že on sám manželský pár doprovodí do kostela.

Však zatímco druhého rána stál ten šťastný pár mladých lidí před oltářem, správce hradu ležel na márách a ten rubáš z kopřiv měl na sobě. Tak jej trest Boží přece jen dostihnul.