Jednooký vousáč

(autor neznámý)

Jeden mladík se převelice pyšnil svým střeleckým uměním. Vždycky, když přišel domů, poručil své ženě, aby natáhla ruku, a trefoval se lukem do prstýnku s kamenem, který měla na prstě.

Tak to dělal každou noc, až žena začala ztrácet barvu a hubnout.

Všichni v domě si toho všimli a doneslo se to i staré hospodyni.

?Pročpak jsi tak bledá, co Tě trápí?? zeptala se stará hospodyně snachy. Ale ta nechtěla nic povědět. Poslali k ní sousedku, té že to snad poví.

?Vždycky, když se muž vrátí domů,? řekla jí mladá žena, ?musím natáhnout ruku, a on se trefuje lukem do mého prstýnku s kamenem.

Žiju v neustálém strachu, že se jednou netrefí a že mě zmrzačí. Proto blednu a hubnu. Jiného nic mě netrápí.? Sousedka jí poradila:

?Když je tomu tak, až dnes přijde domů a poručí si, abys natáhla ruku, řekni mu: To je hrdinství, dokazovat své střelecké umění na ubohé ženě? Kdybys byl opravdu chlap, tak bys mi přinesl hlavu Jednookého Vousáče.? Večer se muž vrátil domů a jako obvykle poručil ženě:

?Natáhni ruku!?

?Proč bych natahovala ruku? Na ženu si troufneš, ale jestlipak si troufneš i na jiného?? odpověděla žena.

?Co mám tedy udělat?? zeptal se muž.

?Jestli jsi opravdový chlap, přineseš mi hlavu Jednookého Vousáče.?

Muž se dlouho nerozmýšlel, osedlal koně a jel.

Blízko té vesnice, kde bydlil Jednooký Vousáč, se usadil drak. Pověděli o tom Jednookému Vousáčovi a on se vydal draka zahnat. A zrovna když tam mladík dorazil, vyjel Jednooký Vousáč s taseným mečem proti drakovi.

Mladík si řekl:

?Příhodnější chvíli jsem si nemohl vybrat!?

Vzal luk a vystřelil po Jednookém Vousáčovi. Vystřelil podruhé, vstřelil potřetí, ale Jednooký Vousáč se ani neohlédl. Přijel k drakovi, ten se polekal taseného meče a utekl. Jednooký Vousáč se otočil a jel domů.

Když jel kolem domýšlivého mladíka, natáhl ruku, zvedl ho ze sedla a strčil si ho pod řemen od třmene. Jeho koně chytil za uzdu a jel. Doma mladíka postavil na zem a pozval ho k sobě.

Ale mladík se urazil a nechtěl jít.

?Jsou takoví, kterým se stala ještě horší věc než Tobě, a přece si z toho nedělají nic.? řekl mu Jednooký Vousáč a zavedl ho do domu.

Když si sedli, pravil Jednooký Vousáč:

?Inu, chlapče, nikdy se neholedbej svou statečností, když nevíš, s kým máš co dělat. I já jsem na to doplatil. Jen si poslechni můj příběh:

Bylo nás sto, samí vybraní junáci, a vyjeli jsme si do hor. Jak jsme tak jeli, uviděli jsme na cestě před sebou bryčku a v ní seděli tři lidé.

?Jeď za nimi, poslali mě moji druhové a zavolej na ně, že si z jejich bryčky uděláme dno ke kolébce?

Jel jsem tedy, a když jsem bryčku dohonil, slyším, jak jeden z těch, co tam seděli, hraje na harmoniku a zpívá si:

?Jestli potkám sto junáků; dám se do nich.?

Pak zazpívala dívka, která tam seděla:

?Jestli Ty se do nich dáš, já z nich svléknu šaty.?

Poslední zazpíval kočí:

?Jestli Ty z nich svlékneš šaty, stáhnu já z nich kůži.?

Vrátil jsem se ke svým druhům a vyprávěl jsem jim to. A pak jsme se rozhodli, že bryčku přepadneme.

Rozjeli jsme se tryskem za ní. Kočí vyskočil na koně a pádil pryč, a ten mládenec, co seděl ve voze, se dal na útěk. Devadesát devět junáků se rozjelo za nimi a já skočil za dívkou do bryčky.

A dívka mě požádala:

?Vousáči, vyřiď tomu mládenci, co tamhle utíká, ať se místo mě podívá, co má napsáno v šosu!?

Vyrazil jsem za mládencem a vyřídil jsem mu to. A on se opravdu podíval do šosu, pak se z ničeho nic rozběhl proti nám a jednoho po druhém srazil z koně.

Dívka seskočila z vozu, začala mé druhy svlékat a šaty skládala na vůz.

Když došlo na mě, dostal jsem strach a poprosil jsem tu dívku, aby mě někam schovala. A ona mě strčila pod ty šaty.

Pak přišel ten mládenec a povídá dívce:

?Nějak se nemohu dopočítat, je jich jenom devadesát devět.?

Dívka nic.

?Že Tys ho někam schovala?? řekl zas a začal přehrabovat šaty. Ve mně byla malá dušička. A on, jak píchal do šatů bičištěm, vypíchl mi oko.

?Co je tohle?? zeptal se a přetáhl mě bičem.

?Můj host,? řekla dívka. ?pěkně Tě prosím, pusť ho.?

Mládenec neřekl nic a nechal mě být.

Pak přiběhl kočí, naložil do bryčky kůže našich koní a taky mě přetáhl bičištěm.

?A já byl rád, že jsem nedopadl hůř.?

Když Jednooký Vousáč skončil, pohladil si knír a dodal:

?Tak je to, příteli. Příště nedej na ženské řeči.?

A pak poslal mladíka domů.