Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jednooký vousáč

(autor neznámý)

Jeden mladík se převelice pyšnil svým střeleckým uměním. Vždycky, když přišel domů, poručil své ženě, aby natáhla ruku, a trefoval se lukem do prstýnku s kamenem, který měla na prstě.

Tak to dělal každou noc, až žena začala ztrácet barvu a hubnout.

Všichni v domě si toho všimli a doneslo se to i staré hospodyni.

?Pročpak jsi tak bledá, co Tě trápí?? zeptala se stará hospodyně snachy. Ale ta nechtěla nic povědět. Poslali k ní sousedku, té že to snad poví.

?Vždycky, když se muž vrátí domů,? řekla jí mladá žena, ?musím natáhnout ruku, a on se trefuje lukem do mého prstýnku s kamenem.

Žiju v neustálém strachu, že se jednou netrefí a že mě zmrzačí. Proto blednu a hubnu. Jiného nic mě netrápí.? Sousedka jí poradila:

?Když je tomu tak, až dnes přijde domů a poručí si, abys natáhla ruku, řekni mu: To je hrdinství, dokazovat své střelecké umění na ubohé ženě? Kdybys byl opravdu chlap, tak bys mi přinesl hlavu Jednookého Vousáče.? Večer se muž vrátil domů a jako obvykle poručil ženě:

?Natáhni ruku!?

?Proč bych natahovala ruku? Na ženu si troufneš, ale jestlipak si troufneš i na jiného?? odpověděla žena.

?Co mám tedy udělat?? zeptal se muž.

?Jestli jsi opravdový chlap, přineseš mi hlavu Jednookého Vousáče.?

Muž se dlouho nerozmýšlel, osedlal koně a jel.

Blízko té vesnice, kde bydlil Jednooký Vousáč, se usadil drak. Pověděli o tom Jednookému Vousáčovi a on se vydal draka zahnat. A zrovna když tam mladík dorazil, vyjel Jednooký Vousáč s taseným mečem proti drakovi.

Mladík si řekl:

?Příhodnější chvíli jsem si nemohl vybrat!?

Vzal luk a vystřelil po Jednookém Vousáčovi. Vystřelil podruhé, vstřelil potřetí, ale Jednooký Vousáč se ani neohlédl. Přijel k drakovi, ten se polekal taseného meče a utekl. Jednooký Vousáč se otočil a jel domů.

Když jel kolem domýšlivého mladíka, natáhl ruku, zvedl ho ze sedla a strčil si ho pod řemen od třmene. Jeho koně chytil za uzdu a jel. Doma mladíka postavil na zem a pozval ho k sobě.

Ale mladík se urazil a nechtěl jít.

?Jsou takoví, kterým se stala ještě horší věc než Tobě, a přece si z toho nedělají nic.? řekl mu Jednooký Vousáč a zavedl ho do domu.

Když si sedli, pravil Jednooký Vousáč:

?Inu, chlapče, nikdy se neholedbej svou statečností, když nevíš, s kým máš co dělat. I já jsem na to doplatil. Jen si poslechni můj příběh:

Bylo nás sto, samí vybraní junáci, a vyjeli jsme si do hor. Jak jsme tak jeli, uviděli jsme na cestě před sebou bryčku a v ní seděli tři lidé.

?Jeď za nimi, poslali mě moji druhové a zavolej na ně, že si z jejich bryčky uděláme dno ke kolébce?

Jel jsem tedy, a když jsem bryčku dohonil, slyším, jak jeden z těch, co tam seděli, hraje na harmoniku a zpívá si:

?Jestli potkám sto junáků; dám se do nich.?

Pak zazpívala dívka, která tam seděla:

?Jestli Ty se do nich dáš, já z nich svléknu šaty.?

Poslední zazpíval kočí:

?Jestli Ty z nich svlékneš šaty, stáhnu já z nich kůži.?

Vrátil jsem se ke svým druhům a vyprávěl jsem jim to. A pak jsme se rozhodli, že bryčku přepadneme.

Rozjeli jsme se tryskem za ní. Kočí vyskočil na koně a pádil pryč, a ten mládenec, co seděl ve voze, se dal na útěk. Devadesát devět junáků se rozjelo za nimi a já skočil za dívkou do bryčky.

A dívka mě požádala:

?Vousáči, vyřiď tomu mládenci, co tamhle utíká, ať se místo mě podívá, co má napsáno v šosu!?

Vyrazil jsem za mládencem a vyřídil jsem mu to. A on se opravdu podíval do šosu, pak se z ničeho nic rozběhl proti nám a jednoho po druhém srazil z koně.

Dívka seskočila z vozu, začala mé druhy svlékat a šaty skládala na vůz.

Když došlo na mě, dostal jsem strach a poprosil jsem tu dívku, aby mě někam schovala. A ona mě strčila pod ty šaty.

Pak přišel ten mládenec a povídá dívce:

?Nějak se nemohu dopočítat, je jich jenom devadesát devět.?

Dívka nic.

?Že Tys ho někam schovala?? řekl zas a začal přehrabovat šaty. Ve mně byla malá dušička. A on, jak píchal do šatů bičištěm, vypíchl mi oko.

?Co je tohle?? zeptal se a přetáhl mě bičem.

?Můj host,? řekla dívka. ?pěkně Tě prosím, pusť ho.?

Mládenec neřekl nic a nechal mě být.

Pak přiběhl kočí, naložil do bryčky kůže našich koní a taky mě přetáhl bičištěm.

?A já byl rád, že jsem nedopadl hůř.?

Když Jednooký Vousáč skončil, pohladil si knír a dodal:

?Tak je to, příteli. Příště nedej na ženské řeči.?

A pak poslal mladíka domů.