Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jak smrtisko posílalo posly

(Grimmové bratři)

Je už to prý pěkných pár stovek let, co si to silnicí rázovalo obřisko, když tu mu znenadání do cesty skočilo neznámé chlapisko a zvolalo: ?Stát! Ani krok dál!? ?Copak? Copak?? podivilo se obřisko: ?Takový skrček, kterého bych mohl rozmáčknout mezi dvěma prsty, se mi staví do cesty? Kdopak jsi, že tak směle mluvíš?? ?Já jsem smrt!? odpovědělo chlapisko: ?Mě musí poslouchat vše živé na tomto světě, dokonce i ty!? Ale taková řeč se obřisku nelíbila, a tak začal se smrtiskem zápasit.

Boj to byl to dlouhý a namáhavý a nakonec v něm mělo navrch přece jen obřisko. Rozmáchlo se a srazilo smrtisko pěstí do příkopu u cesty a šlo si dál svou cestou. Smrtisko leželo v příkopě, kostiska přeházené a rozházené, a bylo tou pranicí tak vyčerpané, že se nemohlo dát dohromady. ?Copak si teď počnu?? naříkalo: ?Když tu zůstanu ležet, nikdo na celém světě neumře, lidi se mi přemnoží tak, že tu za chvíli nebude k hnutí. Ajajaj!?

Jak tak naříkalo a hořekovalo, uvidělo, jak silnicí přichází nějaký mládenec. Vykračoval si zvesela s písničkou na jazyku a očima šmejdil sem a tam. Tu uviděl bezmocné smrtisko v příkopě. Sešel dolů k němu, poskládal kostiska a pomohl mu vstát a ještě mu nabídnul svoji láhev, aby se posílilo pořádným douškem. ?Víš ty co?? řeklo vděčné smrtisko, když bylo zase na nohách: ?Kdo jsem a komu jsi na nohy pomohl?? ?No to by jeden neuhodl!? řekl mládenec. ?Já jsem smrtisko! Nešetřím nikoho a ani s tebou nemohu učinit výjimku. Ale abys věděl, že nejsem nevděčný, slibuji ti, že tě nepřekvapím, nýbrž napřed někoho pošlu, abys věděl, že přišel tvůj čas.? ?Dobrá!? zaradoval se mladík: ?To je slušná odměna, když budu vědět, kdy přijdeš a jak dlouho jsem před tebou v bezpečí.?

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Život tomu chlapíkovi běžel velmi krásně, ale ani mládí, natož zdraví netrvají věčně. Za nějaký čas přišla nemoc a bolesti, které ho soužily celé dny a ani v noci mu nedopřály klidu. ?Nu, je mi sice nanic, ale na smrt to ještě nebude.? říkal si: ?Smrtisko by dříve poslalo nějaké ty posly, jak slíbilo.? Zase se mu ulevilo a cítil se zdravý a začal si opět radostně žít. Tu mu jednoho rána někdo poklepal na rameno, a když se otočil, stálo za ním smrtisko a zubilo se: ?Nu, půjdeme. Tvůj čas právě vypršel!? ?Jak to?? podivil se: ?Chceš porušit svoje slovo? Copak jsi mi neslíbilo, že dříve než přijdeš, někoho pošleš? Já nikoho neviděl!?

I mlč, ty truhlisko!? odpovědělo smrtisko: ?Copak jsem ti neposílalo jednoho posla za druhým? Nepřišla snad horečka, nesrazila tě, netřásla tebou a zcela tě nevyčerpala? A co ta závrať? Nezamotala ti snad hlavu? A dna? Nezachvátila snad všechny tvoje údy? Copak ti nehučelo v uších? Netrýznila tě bolest zubů? Copak jsi neměl před očima černo? Bratříčku můj, a co tvůj spánek? Copak jsem se ti nepřipomínal, copak sis v noci často nepřál byt raději mrtev??

Na to neměl staroch co říci, podřídil se tedy svému osudu a šel se smetiskem na onen svět.