Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jak slepičku pohřbili

(Haltrich Joseph)

To bylo tenkrát, jak kohoutek pro samé pobíhání a handrkování přinesl vodu pozdě a slepička se již skrze ten hrášek udusila. Tak kohoutek udělal kočárek z vaječné skořápky, položil do něj zesnulou slepičku, zapřáhnul dvě vešky a dvě myšky a vydal se na cestu k hřbitovu: ?Kšá vešky, smutný je váš skok, hyjá myšky, studený je černý hrob.? Když slepičku pohřbil, obrátil se smutně k domovu; i jeli docela pomalu, pomaloučku, inu jako z pohřbu.

Přišel medvěd a ptal se kohoutka, proč je tak smutný, a když slyšel, že slepička zemřela a právě ji pohřbili, začal taky usedavě plakat a byli na to naříkání dva. Pak se medvěd zeptal: ?Mohu si přisednout?? Tu kohoutek zvolal: ?Nasedni, příteli milý, ať kola v tu chvíli myšky roztočí, vešky do dáli vyskočí! Kšá vešky, smutný je váš skok! Hyjá myšky, studený je černý hrob!?

Ujeli malý kousek, když přišel vlk a ptal se, proč jsou tak smutní, a když slyšel, že slepička zemřela a právě ji pohřbili, byl k neutěšení, a tak plakali kohoutek, medvěd i vlk. Pak se vlk zeptal: ?Mohu si přisednout?? Tu kohoutek zvolal: ?Nasedni, příteli milý, ať kola v tu chvíli myšky roztočí, vešky do dáli vyskočí! Kšá vešky, smutný je váš skok! Hyjá myšky, studený je černý hrob!?

A když tak jeli za všeobecného vzlykání a vzdychání dál, objevili se jeden po druhém liška, rak, vejce, jehla, špendlík a mlýnský kámen a všichni plakali a hořekovali, lomili rukama a trhali si, co jim bylo milé, když uslyšeli, že slepička zemřela a právě ji pohřbili, a protože bylo v kočárku místa dost, nechal je kohoutek všechny nastoupit.

Jeli stále dál a dál, až přišla noc, hledali si nocleh v jednom hostinci, který stál u cesty. Ale hostinský byl hrubián a necita, když mu vyprávěli o svém velké žalu a žalovali na smutný osud, že slepička zemřela a právě ji pochovali, jen se jim vysmál, ztropil si posměch a pak je vypráskal do černé noci. Tu se velmi rozhněvali a smluvili se, že takový skutek potrestají. A každý přednesl, co tomu zlému hostinskému provede. Medvěd řekl:?Já si prohlédnu chlév.? Vlk řekl: ?Já spočítám ovce v ovčíně.? Liška řekla: ?Já nakouknu do kurníku.? Rak řekl: ?Já si lehnu do umyvadla.? Vejce řeklo: ?A já do horkého popela.? Jehla řekla: ?A já na stoličku.? Špendlík řekl: ?A já do ručníku.? Mlýnský kámen řekl: ?A já nad domovní dveře.? Kohoutek řekl: ?A já budu hlídat na bidýlku.? Jakmile hostinský usnul, vydali se na svá místa.

Medvěd, vlk a liška se s krávami, ovcemi, slepicemi a husami vypořádali v krátkém čase, na živu nezůstalo nic. Když hostinský ráno vstal, šel k ohni, aby ho rozfoukal a tu mu vejce vmetlo do očí žhavý popel. Hostinský zaklel a běžel k umyvadlu, ale když ponořil ruce do vody, tu ho štípnul rak. Chtěl se osušit ručníkem, ale špendlík ho píchnul, až mu tekla krev. Netušil co se to dneska děje, v tom rozčilení si sednul na stoličku, ale v mžiku vyskočil jako šipka, neboť jehla se mu zabodla do jeho tlustého masa. ?Čert, aby to spral, himlhergot!? klel vztekle a chtěl vyrazit ven ze dveří. Ale tam čekal mlýnský kámen a ten to hostinskému spočítal nadobro.

Když kohoutek viděl, že hostinský už nikdy bič na nikoho nezvedne, zvolal zvesela: ?Po právu se mu stalo!? A zrovna v té chvíli začalo svítat a tak kohoutek zakokrhal: ?Kykyryky! Vzhůru, vzhůru, jedeme dál!? Nyní se všichni sešli a vyprávěli si, jak to vše zařídili a největší pochvalu dostal mlýnský kamen. Tak táhli dál a dál a kohoutek volal: ?Kšá vešky, smutný je váš skok! Hyjá myšky, studený je černý hrob!?

A táhnou světem dodnes, putují sem a zase tam a kde najdou hrubiána a necitu, tam mu zahrají své kousky.