Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jak Šelmu létal na mravenci

(autor neznámý)

Žil před léty v městě Derbentu jistý Šelmu Memri. Zil, jak se dalo, z ruky do huby, měl malou chaloupku a v ní ženu a plno dětí. Chaloupka byla stará, sešlá a ve stropě měla ztrouchnivělý trám.

?Budu musit ten trám vyměnit, jinak chaloupka spadne a všecky nás zavalí,? řekl si Šelmu a vypravil se do lesa, že tam porazí na ten trám pěkný doubek.

Napřed však zašel k sousedovi:

?Příteli, půjč mi osla! Musím do lesa, porazit strom na trám, aby mi nespadl strop. A jakpak ten strom odvezu??

Ale sousedovi se nechtělo Šelmuovi půjčit osla a vymlouval se:

?Rád bych Ti osla půjčil, ale zrovna si zlomil nohu, chodit nemůže.?

?Nedá se nic dělat,? řekl Šelmu, vzal sekeru a odešel do lesa bez osla.

Přišel Šelmu do lesa, vyhlédl si pěkný doubek, porazil ho a přemýšlel, jak ho dopraví domů, když nemá osla. A tu si všiml, že opodál je veliké mraveniště s obrovskými černými mravenci. A jeden z nich byl tak veliký a silný, že sám táhl do mraveniště celého vola.

?Tenhle mravenec by mi mohl odtáhnout doubek domů,? napadlo Šelmuovi, vzal provaz a hodil ho mravenci na krk.

Ale mravenec vyhodil všema šesti nohama, odkopl Šelmua daleko do křoví a táhl vola dál.

?To je ale zvíře!? zvolal Šelmu, znova se opatrně přiblížil k mravenci, skočil mu na záda, přitáhl provaz a uvelebil se na něm jako jezdec na koni.

Mravenec zatřepal hlavou, provaz však shodit nedovedl. Pustil tedy vola, rozepjal křídla a jako pták Simurg se vznesl vysoko do oblak.

Šelmu se držel provazu ze všech sil a s hrůzou se díval, jak pod ním ubíhají mohutná pohoří jako hromádky kamení, hluboké lesy jako malé zelené kopečky, prudké řeky jako modré nitky a vesnice jako hrstičky bílých kostek.

Dlouho tak letěli, až se najednou mravenec snesl k zemi a přistál rovnou ve městě Tabrízu na náměstí před palácem samého pádišáha. A stáli tam pádišáhovi náměstci a vezíři, bohatí i chudí měšťané, trhovci a nádeníci, zloději a hudebníci, samozřejmě hlavně ženské, a docela vpředu velitel pádišáhovy stráže s tasenou šavlí. A hned jak mravenec se Šelmuem dosedl na zem, vykročil velitel k němu, aby zjistil, co je to za nepořádek.

Teď teprve dostal Šelmu doopravdy strach. Z velitele s tasenou šavlí šla hrůza hrůzoucí.

?Moje ubohé dětičky, ubozí sirotečkové, moje nešťastná žena, opuštěná vdova!? naříkal Šelmu a opatrně slezl z mravencova hřbetu.

A tu už se velitel dostal až těsně k mravenci, napřáhl na něho tasenou šavli, ale mravenec chramst! ..... spolkl velitele i s tasenou šavlí jako malinu.

Dav hrůzou oněměl. A tu všichni jeden po druhém, místošáhové i vezíři začali padat před Šelmuem na kolena. mysleli si, že to přiletěl nějaký mocný džin a bůhví, co zamýšlí s ubohým městem.

A vtom mravenec roztáhl křídla a vznesl se do výšky. Ubohý Šelmu zůstal sám na tabrízském náměstí před ohromeným davem.

Ale to už k němu pospíšil jeden z vezírů, hned ho srdečně a uctivě vítal a zval do pádišáhova paláce. A pádišáh se taky v líbeznostech jenom rozplýval:

?Vítám Tě, mocný džine, přijmi naše skromné pohostinství! Chceš si napřed odpočinout, nebo osvěžit hrdlo po namáhavé cestě??

Šelmua vůbec nepustili k slovu, jenom ho krmili a napájeli, hbitě ho obskakovali a pořád mu posluhovali. A Šelmu byl rád, že nemusí nic říkat. Co by taky pádišáhovi vyprávěl ..... jak se k němu dostal na mravenci?

A tak Šelmu v pádišáhově paláci tři dny a tři noci hodoval, jedl, pil a mlčel, jen když se ho pádišáh optal, zda zahubí město Tabríz, nebo odejde v míru, zavrtěl hlavou:

?Nepřišel jsem ničit města a zabíjet lidi. Přišel jsem v dobrém, v dobrém odejdu.?

Pádišáh se nesmírně zaradoval a s ním i jeho náměstci a vezírové.

?Ó, mocný džine!? pravil pak pádišáh. ?Za to, žes ušetřil naše krásné město a žes poctil můj palác svou vznešenou návštěvou, dám Ti za ženu svou jedinou dceru.?

A už přivedly služky pádišáhovu dceru. Byla tak krásná, že si Šelmu předtím takovou krásu ani neuměl představit. Díval se na ni jako na boží zjevení, ale hned taky přemýšlel, co si s takovou vznešenou krasavicí počne.

?Vyrostla v přepychu, v blahobytu, a v mé chalupě běhají v noci po podlaze myši a marně hledají kůrku chleba. A co jí teprve řekne moje žena? Budou se spolu hádat, budou se prát a já budu mít ostudu na celé město. Kdepak, pádišáhova dcera není nic pro mne. Raději si řeknu o osla. Když budu mít osla, nebudu musit prosit souseda. Na mravence není žádné spolehnutí. Ještě by mě sežral jako velitele stráže.?

A když si to takhle všecko Šelmu srovnal v hlavě, řekl pádišáhovi:

?Mocný vládče! Nevezmu si Tvou dceru za ženu. Se mnou by mnoho štěstí neužila. Raději mi dej pěkného osla.?

Pádišáh a jeho náměstkové a vezírové nemohli uvěřit svým uším. Ale pak se radostně zasmáli, protože džin opravdu není ten nejlepší ženich pro pádišáhovu dceru. A pádišáh hned nařídil, aby přivedli Šelmuovi nejlepšího osla, jaký je ve městě, osedlali ho zlatým sedlem a na sedlo přivázali dva veliké měšce plné zlatníků.

Šelmu se se všemi rozloučil, nasedl na osla a jel domů.

Byla to daleká cesta, ale přece jenom mu uběhla veseleji, než když letěl na mravenci.

A když přijel Šelmu domů, pořádně se vyspal, pak vzal osla a sekeru a šel do lesa porazit doubek na trám. Šel však do jiného lesa, na opačnou stranu. Že tam jsou menší mravenci.