Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jak lišák vedl vlka do ovčína

(Haltrich Joseph)

Lišák ležel zrovna před svou norou a spokojeně si olizoval fousky, když přitáhl zkrvavený a zbitý vlk . ?Kmotře, copak vyhlížíte tak utrápeně? Něčeho špatného jste se napil? Ještě před chvíli jste vypadal tak spokojeně a teď jste si někde vysloužil krvavé šrámy.? ?To skrze tvoji nevěru a zlobu, zrádče! Však vyčkej, jednou mi to všechno splatíš!? zavyl vlk. ?Vaše výčitky jsou nespravedlivé, neboť mohu snad já za to, že jste hlupák a žádný chlapák? Ale nekazte mi chuť po tak výtečné snídani.? ?Copak jste měl k snídani?? zeptal se vlk lišáka chtivě. ?Já teď jídávám,? odvětil lišák: ?každé ráno s ženou a dětmi ovci, jak dlouho to půjde, neboť v tom ovčině, co znám, je ještě kolem sta kousků.? ?Kmotře, dobře víte, že ovce mám k smrti rád, když mne tam zavedete, abych si jednu jedinou vzal, pak bude vše zlé, co jste mi učinil, rázem zapomenuto.? ?Tak jdeme, abych vám doložil svoji věrnost a přátelství i navzdory vaši nevděčnosti.? souhlasil lišák. Kdo byl nyní šťastnější než vlk!

V ovčině vládl hluboký, ničím neručený klid a mír. Lišák přivedl vlka k malému otvoru, kudy vedl dovnitř žlab na vodu a vlk se s námahou vsoukal dovnitř. ?Ale to vám povídám, dnes držte slovo!? řekl lišák: ?Nejezte víc než jednu ovci a pamatujte na mne, moji ženu a děti, pro nás jsou ty ovce určeny.? ?Nedělejte si starosti, kmotře, já přeci vím, co jsem dlužen své cti.? S těmi slovy se vlk připlížil k ovcím, popadl tu první, zardousil ji, odtáhnul ji na stranu a zhltnul. ?Ta byla moc malá!? řekl si: ?Ta se nepočítá!? a šel a zardousil druhou a v mžiku ji spolknul. ?Tak tahle byla ještě menší!? řekl si poznova: ?Jinak bych neměl stále tak velký hlad!? Šel tedy a popadl třetí ovci a sežral ji. ?Já nevím,? řekl si: ?asi se mi to jen zdá, že jím ovce, v žaludku necítím vůbec nic.? Šel a zardousil čtvrtou ovci, pak pátou, šestou, no nakonec jich bylo deset. ?Tak to by bylo!? řekl si, neboť nyní byl tak nacpaný, že se mu maso převracelo v jícnu. Chtěl vylézt z ovčína ven, ale bylo to, jako byste chtěli protlačit sklepním okénkem bečku vína, tak byl tlustý a otvor tak malý. Protáhl ven jen hlavu a pak nemohl ani tam ani zpět.

Lišák čekal venku. ?Kmotře,? zašeptal vlk: ?jak se teď dostanu ven?? ?Já jsem vám to říkal,? zavolal lišák hlasitě: ?že máte sníst jen jednu ovci!? ?Ale ano, vždyť já jsem snědl jen jednu, těch prvních devět bylo tak malých, že jsem je ani nepočítal, těch deset byla jedna ovce, která mě nasytila.? ?No, nedá se dělat nic jiného,? volal dále lišák co nejhlasitěji: ?než počkat, dokud zase nebudete tak štíhlý, jako jste lezl dovnitř.? A těmi slovy utekl pryč. Hned nato přiběhli ovčáčtí psi, kteří buď vlka konečně zavětřili, nebo je přilákal lišákův řev. Vrhli se na něho, rozervali mu břicho, takže všechno ukradené maso mu vypadalo z žaludku a střeva mu visela ven. Jen s velkou námahou odtamtud unikl a doplazil se do lesa.

Zlomyslný lišák ležel před svou norou a slunil se. ?Kmotře, proč s sebou taháte ty provazy? Chcete se snad oběsit?? Vlk věděl, že lišák je v bezpečí, tak mu ani neodpověděl a táhnul domů, aby se tam léčil. Ale za tu potupu, které ho lišák vystavil, se mu v srdci rodila pomsta.