Největší sbírka pohádek na českém internetu.
Byl jeden král a ten měl dceru, která se nikdy nesmála. Vyhlásil proto, že dobře zaplatí každému, kdo by ji rozesmál. Mnoho jich přišlo, aby zkusili svoje štěstí, ale všichni zase odešli s nepořízenou. Princezna se na ně ani nepodívala, natož aby se zasmála.
Blízko královského zámku žil jeden muž se ženou, chytrosti mnoho nepobral. Snad ani o smutné princezně nic nevěděl. Ten vzal jednou hroudu másla a nesl ji prodat. Šel a šel, až došel k jatkám. Tam seděl u vrat velký černý jednooký řeznický pes. Jen pes ucítil máslo, dal se do štěkání a neustále na muže dorážel. Ten povídá psovi:
?Koupíš??
Pes ještě víc štěkal. ?Kdy dáš peníze?? Pes štěkal dál. ?Za čtrnáct dní zaplatíš??
Ale pes jen štěkal a po másle vyskakoval. Muž tedy hodil hroudu másla na zem a šel domů. Jak přišel domů, povídá:
?Ženo, už jsem prodal.?
?Komu??
?Tomu velikému černému jednookému. Zaplatí za čtrnáct dní.? V městě žil velebný pán, jmenoval se Černý a měl jen jedno oko. Žena tedy neříkala nic, ale jak došlo těch čtrnáct dní, povídá muž:
?Ženo, běž pro peníze!? Žena se tedy sebrala, šla na faru a povídá:
?Velebný pane, zaplaťte mi to máslo!? Farář se však podivil:
?Jaképak máslo? Já jsem od Vás žádné máslo nekoupil!?
?Ale koupil, před čtrnácti dny a bez peněz!?
Když jí nechtěl peníze dát, rozzlobila se žena a povídá:
?Tak já na Vás půjdu žalovat!?
A sebrala se a na zámek k panu králi. Přišla tam a žaluje, že velebný pán si vzal máslo a peníze že teď nechce dát. Páni se divili a říkali:
?Vždyť on by Vám ho zaplatil, kdyby ho byl vzal bez peněz.?
Žena se však bránila:
?On ho vzal. Můj muž mu ho donesl a pravil, že ho donesl tomu velikému černému jednookému.?
Když to stále opakovala, řekli páni nakonec:
?Velebný pane, víc jich tady takových není. Veliký jste, Černý se jmenujete, v černém chodíte a jedno oko máte také. Musíte to zaplatit.?
Farář tedy povídá:
?Inu, co mám s Tebou dělat, zaplatím. Ale já jsem žádné máslo nekupoval.?
Žena popadla peníze a šla. Když přišla domů, povídá mužovi:
?Ty vždycky něco děláš a popleteš to. On mi nechtěl zaplatit, až na kancelář v hradě jsem s ním musela jít.?
?Na koho jsi šla na kancelář žalovat?? podivil se muž.
?Na panáčka, na našeho velebníčka.?
?Ale to nebyl panáček, to byl ten veliký černý jednooký, co u jatečních vrat líhá, řezníkův pes. To já mu nenechám, ten mi musí zaplatit.?
A muž se sebral a běžel k jatkám. Pes tam ležel, a protože asi neměl hlad, ani na muže nezaštěkal. Ten však rovnou k psovi a už na něho křičí:
?Zaplať mi to máslo, co jsem Ti dal bez peněz!?
Pes na to nic. Tak ho muž chytil za uši a nesl ho ke králi na kancelář, aby tam na něj žaloval. To víte, pes kňučel a mrskal sebou, ale muž na to nedbal. Brzy za ním šel zástup lidí a všichni se smáli, když to divadlo viděli. Když se blížili k hradu, stála zrovna smutná princezna u okna. Kouká, co se to děje, co to může být a už se smála také. Muž přinesl psa až nahoru ke králi a povídá:
?Jasnosti královská, rozsuďte to!?
Král se jen usmíval a divil se, co by měl rozsoudit.
?Tady ten ode mne koupil hroudu másla a nechce mně ji zaplatit.?
To už byla v kanceláři i dcera a smála se tolik, že se skoro už ani nedalo v místnosti vydržet. Král proto povídá:
?No pusť toho psa, já to máslo zaplatím.?
Byl rád, že se mu ta jeho dcera už rozesmála. Zaplatil mužovi jeho máslo a ještě mu dal navíc velkou odměnu za rozesmátí princezny, jak to vyhlásil. Muž se radoval a upaloval domů. Pes byl také rád, že už ho nikdo za uši nevláčí, a utíkal ze zámku, ani se zastavit nemohl. Žena podivením ani promluvit nemohla, co teď mají peněz, a muž jí musel všechno několikrát vyprávět. A tak byli všichni rádi.