Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jak hloupý rozesmál princeznu

(autor neznámý)

Byl jeden král a ten měl dceru, která se nikdy nesmála. Vyhlásil proto, že dobře zaplatí každému, kdo by ji rozesmál. Mnoho jich přišlo, aby zkusili svoje štěstí, ale všichni zase odešli s nepořízenou. Princezna se na ně ani nepodívala, natož aby se zasmála.

Blízko královského zámku žil jeden muž se ženou, chytrosti mnoho nepobral. Snad ani o smutné princezně nic nevěděl. Ten vzal jednou hroudu másla a nesl ji prodat. Šel a šel, až došel k jatkám. Tam seděl u vrat velký černý jednooký řeznický pes. Jen pes ucítil máslo, dal se do štěkání a neustále na muže dorážel. Ten povídá psovi:

?Koupíš??

Pes ještě víc štěkal. ?Kdy dáš peníze?? Pes štěkal dál. ?Za čtrnáct dní zaplatíš??

Ale pes jen štěkal a po másle vyskakoval. Muž tedy hodil hroudu másla na zem a šel domů. Jak přišel domů, povídá:

?Ženo, už jsem prodal.?

?Komu??

?Tomu velikému černému jednookému. Zaplatí za čtrnáct dní.? V městě žil velebný pán, jmenoval se Černý a měl jen jedno oko. Žena tedy neříkala nic, ale jak došlo těch čtrnáct dní, povídá muž:

?Ženo, běž pro peníze!? Žena se tedy sebrala, šla na faru a povídá:

?Velebný pane, zaplaťte mi to máslo!? Farář se však podivil:

?Jaképak máslo? Já jsem od Vás žádné máslo nekoupil!?

?Ale koupil, před čtrnácti dny a bez peněz!?

Když jí nechtěl peníze dát, rozzlobila se žena a povídá:

?Tak já na Vás půjdu žalovat!?

A sebrala se a na zámek k panu králi. Přišla tam a žaluje, že velebný pán si vzal máslo a peníze že teď nechce dát. Páni se divili a říkali:

?Vždyť on by Vám ho zaplatil, kdyby ho byl vzal bez peněz.?

Žena se však bránila:

?On ho vzal. Můj muž mu ho donesl a pravil, že ho donesl tomu velikému černému jednookému.?

Když to stále opakovala, řekli páni nakonec:

?Velebný pane, víc jich tady takových není. Veliký jste, Černý se jmenujete, v černém chodíte a jedno oko máte také. Musíte to zaplatit.?

Farář tedy povídá:

?Inu, co mám s Tebou dělat, zaplatím. Ale já jsem žádné máslo nekupoval.?

Žena popadla peníze a šla. Když přišla domů, povídá mužovi:

?Ty vždycky něco děláš a popleteš to. On mi nechtěl zaplatit, až na kancelář v hradě jsem s ním musela jít.?

?Na koho jsi šla na kancelář žalovat?? podivil se muž.

?Na panáčka, na našeho velebníčka.?

?Ale to nebyl panáček, to byl ten veliký černý jednooký, co u jatečních vrat líhá, řezníkův pes. To já mu nenechám, ten mi musí zaplatit.?

A muž se sebral a běžel k jatkám. Pes tam ležel, a protože asi neměl hlad, ani na muže nezaštěkal. Ten však rovnou k psovi a už na něho křičí:

?Zaplať mi to máslo, co jsem Ti dal bez peněz!?

Pes na to nic. Tak ho muž chytil za uši a nesl ho ke králi na kancelář, aby tam na něj žaloval. To víte, pes kňučel a mrskal sebou, ale muž na to nedbal. Brzy za ním šel zástup lidí a všichni se smáli, když to divadlo viděli. Když se blížili k hradu, stála zrovna smutná princezna u okna. Kouká, co se to děje, co to může být a už se smála také. Muž přinesl psa až nahoru ke králi a povídá:

?Jasnosti královská, rozsuďte to!?

Král se jen usmíval a divil se, co by měl rozsoudit.

?Tady ten ode mne koupil hroudu másla a nechce mně ji zaplatit.?

To už byla v kanceláři i dcera a smála se tolik, že se skoro už ani nedalo v místnosti vydržet. Král proto povídá:

?No pusť toho psa, já to máslo zaplatím.?

Byl rád, že se mu ta jeho dcera už rozesmála. Zaplatil mužovi jeho máslo a ještě mu dal navíc velkou odměnu za rozesmátí princezny, jak to vyhlásil. Muž se radoval a upaloval domů. Pes byl také rád, že už ho nikdo za uši nevláčí, a utíkal ze zámku, ani se zastavit nemohl. Žena podivením ani promluvit nemohla, co teď mají peněz, a muž jí musel všechno několikrát vyprávět. A tak byli všichni rádi.