Jak Harmsdorfští kupovali slotu

(autor neznámý)

V vsi Harmsdorf , která leží u Oldenburgu, měli jednou před léty tak suché léto, že sedláci si nepřáli nic toužebněji, než aby trochu zapršelo. Na polích schnulo obilí a seschnuly i brambory, dobytek neměl co jíst.

Tedy se jednoho večera sedláci sešli u džbánku a domlouvali se, co by se mělo udělat, aby přišla pořádná slota. Jeden mínil to a druhý zase ono. V šenku seděl jeden cizinec ? pěkně vykutálený ptáček ? který zamýšlel zůstat přes noc a slyšel, co si sousedé mezi sebou vypravují. Tu k nim pravil:

?Nu, pokud to není nic horšího, tak já vám mohu poradit.?

Měli prý jednoho poslat do apatyky v Oldenburgu, aby tam nakoupil slotu.

?Ale není to levná záležitost,? pokračoval ten šprýmař: ?za méně než sto marek to nepořídíte.?

Ale sedláci byli s touhle radou spokojeni a řekli:

?To rádi dáme, na slotě šetřit nebudeme.?

Tak se sedláci umluvili a druhého dne poslali jednoho pacholka do Oldenburgu. Když přišel tento do lékárny, ptali se ho, cože si bude přát.

Pacholek řekl:

?Harmsdorfští sedláci mě poslali, abych koupil za rovných sto marek slotu.?

?Aha,? mínil apatykář: ?ty jsi z Harmsdorfu? Z té horkokrevné dědiny, kde bruskou točí napříč a psi štěkají ocasem? Nu něco s tím uděláme, přijď za půl hodiny.?

Apatykář šel do zahrady, chytil tam velkého, tlustého brundibára a strčil ho do krabičky. Když se pacholek vrátil, podal mu lékárník krabičku a řekl:

?Ale neotvírej tu krabičku dříve, dokud nepřijdeš domů do Harmsdorfu. Jinak ti ta slota uletí.?

Pacholek zaplatil sto marek a vydal se i se slotou na cestu domů. Cestou se zastavil a vytáhnul krabičku z torny. Přiložil si ji k uchu a slyšel uvnitř tu bručení a mručení. Tu si pomyslil:

?Co kdybych se na tu slotu jedním očkem podíval??

A pootevřel krabičku a tu pojednou frrr a brundibár vyletěl. Nejdříve několikrát zabručel pacholkovi kolem hlavy a pak letěl pryč. Pacholek běžel za ním a volal:

?Do Harmsdorfu! Ne na Enhus! Stále rovně na Harmsdorf!?

Když přišel pacholek domů, sedláci se ho hned vyptávali, zda přinesl slotu.

?Ano, slotu jsem nakoupil,? odvětil pacholek: ?ale cestou mi uletěla pryč a letěla na Enhus, ale já jsem ji navedl na správný směr a ona obrátila na Harmsdorf.?

Pacholek byl doma pár chvilek, když se najednou zablesklo a zahřmělo a jalo se docela zhusta pršet. A pršelo a pršelo den za dnem a přestat nechtělo. Tu si Harmsdorfští pomyslili, že slotu za celých sto marek nepotřebovali. Jestli ještě jednou přijde sucho, nakoupí sloty nanejvýš za padesát marek.