Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Jabloňová panna

(autor neznámý)

Tak byl jeden mladý král, a ten rád jezdíval do lesa na lov. Jedenkráte také když si do toho lesa vyjel, dostal velikou žízeň; ale nebylo nikde potoka ani žádné studánky vidět, aby se napil. A když už dlouho celý zarmoucený po tom lese chodil a nevěděl, jak žízeň uhasit, přišel tu nenadále k jedné jabloni a na ní viděl tři zralá pěkná jablka. Byla dopola červená jako brunát a odpola žlutá jako vosk, až se na ně hledět chtělo. Ihned mu přišlo na mysl, že by si je mohl utrhnout, jimi se ovlažit, a králi se již sliny v puse dělaly. Hned tedy to jedno jablko utrhl, vytáhl z kapsy nůž a počal ho krájet. Ale jak ho v půli překrojil, tu najednou z toho jablka vyskočila panna, až byl král celý omámený, neboť byla od hlavy do paty celičká nahá a tak krásná, že jaktěživ žádnou takovou neviděl. A jak vyskočila, volala:

?Vodu! vodu!!? Ale než se král z toho omámení probral, byla již zase tatam, jako když se blabuňka z mydlin rozpukne, takže král ani svým očím nevěřil a celou tu příhodu za nějaké mámení smyslů pokládal. Ale sáhl přece po tom druhém jablku, vzal nůž a překrojil ho také. A tu zase z něho vyskočila panna, a ta byla také celičká nahá, jak ji pánbůh stvořil, ale ještě mnohem krásnější nežli ta první, až byl král podivením celý omámený. A ta také vykřikla:

?Vodu! vodu! vodu!!? A že tu žádné nebylo, zmizela mžikem jako ta první. Tu bylo králi toho srdečně líto, ale hned si pomyslel: zajisté že to třetí jablko také jiné nebude! A hned si ho také utrhl a schoval, až by někde k vodě přišel.

A potom konečně přišel k jedné řece, velmi prudké a hluboké. Tu se postavil na břeh, vytáhl to třetí jablko a rozkrojil, a hned také z něho vyskočila panna; ale ta byla ještě krásnější nežli ty obě první. A když zavolala:

?Vodu! vodu!!? tu se honem král shýbnul do řeky, nabral vodu rukou a pokropil ji, a tu se ta panna již neztratila. Ale že byla také celičká nahá, styděla se tuze před králem a prosila ho, aby jí půjčil svůj plášť, že se jím přikryje. A když ten král tu třetí pannu uhlídal, tu se mu teprve náramně zalíbila a zdálo se mu, že bez ní ani živ být nemůže. A proto hned řekl:

?Když mi přislíbíš, že si mě vezmeš, tedy Ti ten plášť půjčím.?

Když tedy ta milá panna viděla, že jináč není, slíbila mu, že si ho vezme. Tu on jí hned ten plášť ze sebe dal a řekl jí:

?Počkej zde, až se pro Tebe navrátím, však já Tě nenechám dlouho čekat.? Potom skočil hned na koně a cupity, cupity k svému zámku uháněl. A když tam přijel, dal hned zapřáhnout tři páry koní a jel pro svou nevěstu. Zatím ho necháme jet a podíváme se, co ta milá panna na břehu dělá.

Když tak ta panna v plášti zaobalená tam na břehu seděla a na něj čekala, tu najednou odněkud za ní se vyskytne stará ošklivá babice, strhne z ní zezadu plášť, a než se panna nadála, strčila ji houp! do řeky; a hned se také voda nad ní zavřela a nebylo po panně ani památky. Tu ta baba své hadry čerstvě ze sebe svlíkla a zahodila je do řeky, pak přikryla se tím pláštěm a posadila se na břeh, jako dříve ta panna seděla. A když ten král zase přijel, ulekl se velice, když místo své krásné panny takovou šerednou babici uhlídal. Ale že věděl, že ta panna není žádné obyčejné stvoření, a také že se zapřísáhl, že si ji za ženu vezme, vysadil babu přece na vůz a myslel si:

?Jistotně že mě jen chce zkoušet, a až bude po svatbě, potom se zase v krásnou pannu promění.?

A když přijeli do zámku dal vystrojiti hlučnou svatbu, ale všecko v zámku se po straně smálo (neboť před králem nesměli), že tak mocný, mladý a krásný král tak starou a šerednou babici, a kdoví ještě odkud, za ženu sobě bere. Ale král se nesmál i bylo mu jaksi úzko v srdci, a pořád jen si myslel, zdali se ta šeredná babice, až bude po oddavkách, zase v tu krásnou pannu promění. A když již jeli z kostela, podíval se král své nové paní do očí; ale ona byla ještě tak stará i ošklivá jako dřív. Tu se ten král z toho velice zarmoutil, ale vždy přece ještě doufal:

?Jistěže mě chce zkoušet, a až jen mine ta první noc, snad bude potom zato tím krásnější.?

A když již druhý den počalo svítat, podíval se král své nové paní do očí, ale ona byla ještě škaredější a vráskovitější nežli včera. Tu se král z toho rozhněval a již ji chtěl dát ze zámku vyhnat; potom se ale přece ještě rozmyslel a pravil sám k sobě:

?Snad mě chce ještě zkoušet; počkám, až bude mít syna.? Zatím ale bylo mu čím dál tím více v srdci úzko; šel do svého pokoje a zavřel se a nechtěl žádného k sobě pustit. A když tak celý zamyšlený oknem do zahrady hleděl, přiletěla na okno bílá holubička s červeným zobáčkem a nic se krále nebála, ale sedla mu na ruku, vrkala a lichotila se k němu, jako by ho již byla dávno znala. A král měl také z ní srdečné potěšení, hladil ji a líbal a ptal se jí:

?Copak jsi mi přinesla, má zlatá holubičko?? A ona odpověděla: