Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Hadry

(Andersen Hans Christian)

Před továrnou byla vysoká kupa hadrů, sebraných z daleka široka. Ke každému se poutal nějaký příběh, každý mluvil o sobě, ale my je všechny nemůžeme poslouchat. Některé hadry byly domácího původu, jiné z cizích zemí. Ležel tam také dánský hadr vedle norského. Jeden byl do poslední nitky dánský, druhý norský, jak se sluší a patří, a to na nich také bylo tak zábavné.

Poznaly se po řeči, i když se obě od sebe liší, jak říkal ten norský, jako franština od hebrejštiny. ?My jdeme do hor za jadrnými a původními slovy a Dánové si zatím pěstují tu svoji slaďoučkou, fádní hatmatilku.?

Hadry spolu mluvily a hadr je všude jenom hadr, má nějakou váhu jenom v hromadě pro papírnu.

?Já jsem Nor,? povídal norský hadr, ?a myslím, že když řeknu tohle, že to stačí! Vlákna mám pevná, že si nezadají se skalnatými horami starého Norska, země, která má konstituci zrovna jako svobodná Amerika! Svrbí mě v útku i v osnově, když si pomyslím na to, kdo jsem, a když tato myšlenka, pronesená slovy jako žula, zvučí jako kov!?

?Ale my máme literaturu!? povídal dánský hadr. ?Víte, co to je??

?Zda to vím!? rozhorlil se norský hadr. ?Mám vás, takový nějaký hadr z nížiny, vyzdvihnout na hory a posvítit na vás severní září? Když pod norským sluncem taje led, připlouvají k nám dánské kocábky s máslem a sýrem, věcmi vskutku k jídlu, a za nimi se táhne jako přítěž dánská literatura. Nepotřebujeme ji! Kde tryská čerstvé zřídlo, tam je lépe obejít se bez zvětralého piva, a u nás máme studnici, která není vyvrtaná, není hlučně chválena po Evropě novinami, uváděna ve známost přátelskými styky a cestami spisovatelů za hranice. Mluvím svobodně od plic, a Dán si musí zvyknout na tento svobodný hlas. Také si na něj zvykne, když se tak pořád drží skandinávské myšlenky a chytá se naší hrdé skalnaté země, pravého jádra světa!?

?Takhle by dánský hadr nikdy nemluvil,? povídal jeho druh. ?To nemáme v povaze. Znám se dobře, a jako já jsou i všechny ostatní hadry u nás. Jsme tak shovívaví, skromní, příliš málo si o sobě myslíme. Tak se nikdy ničeho nedosáhne, ale mně se to takhle zamlouvá a pokládám to za něco velmi hezkého! Znám ostatně, a tím vás mohu ujistit, naprosto dokonale svoji jakost, i když o ní nemluvím. To bych pokládal za chybu a nechci, aby mi to někdo mohl vytknout. Jsem měkký a poddajný, všechno si dám líbit, nikomu nezávidím, o všech dobře mluvím, nehledě na to, že se o těch ostatních nedá mnoho dobrého povědět ? ale to je jejich věc! Vždycky je mi to k smíchu, protože já jsem tak nadaný!? ?

?Nemluvte mi tou svou měkkou, lepivou řečí nížiny, hnusí se mi to,? řekl norský hadr a ve větru se uvolnil z hromady a přelétl do jiné.

Papír se z nich stal z obou, a náhoda tomu chtěla, že z norského hadru se stal papír, na kterém Nor psal dívce v Dánsku milostný dopis, v němž ji ujišťoval věrností, a dánský hadr se stal rukopisem dánské ódy, která oslavovala sílu a krásu Norska.

Hadry mohou být také k něčemu dobrému, když se ovšem napřed dostanou z hromady na dvoře a když se promění v pravdu a krásu; pak si spolu skvěle rozumějí a v tomto porozumění je i požehnání.

Tohle je příběh ? docela zábavný. A jistě neurazí nikoho, až na ? hadry.