Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Divoženky na Untersbergu

(Grimmové bratři)

Měšťané z Grödigu a sedláci z okolí vyprávějí, že okolo roku 1753 k dětem, které pásly svá stáda zejména v dolíku Glaneggu , přicházely divoženky z Untersbergu a dávaly jim k jídlu svůj chleba. O žních divoženky přicházely brzy ráno a večer, když unavení lidé již odpočívali, odešly, aniž by si cokoliv vzaly, zpět na Untersberg. Lidé si o nich mezi sebou vyprávějí podivuhodné příběhy.

Jednou seděl jeden malý chlapec na koni, kterého jeho otec zapřáhnul k orání. Tu přišly z hory divoženky a chlapce popadly, že ho odnesou pryč. Ale otec, který tajemství a nástrahy té hory dobře znal, beze strachu přiskočil a ženám dítě vzal se slovy: ?Co se to opovažujete? Jen si tak přijít a vzít mi dítě? Copak jste s ním zamýšlely?? Divoženky mu odvětily: ?Dobře bychom o něj pečovaly, měl by se u nás lépe jak doma, milovaly bychom ho a nic zlého by se mu nestalo.? Ale otec svého syna už z náruče nepustil, a tak naříkající divoženky odešly pryč s nepořízenou.

Jindy se přihodilo, že jedna divoženka přišla do vsi Anif , která leží asi půl hodiny cesty z Untersbergu. V zemi si vyhloubila díru a v něm udělala lůžko. Měla neobyčejně krásné a tak dlouhé vlasy, že jí padaly až na paty. Jeden sedlák z vesnice, který ji často viděl, jak bloumá po okolí, se do ní zamiloval, hlavně pro ty její krásné vlasy. Nemohl se tomu ubránit a šel tedy za ní, díval se na ni se zalíbením a nakonec ve své prostotě a bez ostychu ulehl do jejího lůžka. Jeden druhému nic neřekli, mnoho či málo to bylo, činili, co muži se ženami činívají.

Druhé noci se divoženka sedláka zeptala, zda nemá ženu, ale ten svoji manželku zapřel. Ale jeho žena zatím přemítala, kam její muž po večerech chodí a kde v noci asi spí. Slídila tedy za ním a našla ho u divoženky. ?Chraň Bůh!? řekla jí: ?Ty tvoje krásné vlasy! Copak tu vy dva děláte?? S těmi slovy selka utekla a sedlák se velmi vylekal. Divoženka mu vyčetla jeho nevěrnou lež a pravila: ?Kdyby se tvoje žena na mě hněvala a svůj hněv mi dala okusit, byl bys teď nejnešťastnější člověk, protože bys tu musel navěky zůstat. Ale protože se tvoje žena nehněvala, miluj ji od této chvíle a věrně s ní přebývej a více se neopovažuj sem přijít. Stojí psáno, ať každý věrně žije se svou oddanou ženou! Jen síla tohoto přikázání ve chvílích pochybností manželům pro všechny časy zajišťuje věčnou blaženost. Vezmi si tento zlatý střevíček a jdi a už se neohlížej!?