Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Dar ještěřího krále

(autor neznámý)

Žil jednou jeden chudý pastýř. Říkali mu děda Todor, protože byl už starý. Patřila mu malá nuzná chatrč, u které měl nevelkou ohradu pro pár ovcí. Měl snad jediné potěšení, kotě a štěně. Ze štěněte si chtěl vycvičit pořádného ovčáckého psa ..... pomocníka. Kotě pak se mělo po čase starat o to, aby v chatrči moc neřádily myši.

Obě zvířátka si spolu hrávala celé dny a ze všeho nejvíc se těšila, až Todor přivede ovce z pastvy a bude si s nimi hrát také. Chudý člověk mívá chudé radosti, říkává se, a prý mu také alespoň nikdo jeho nouzi nezávidí.

A přece tu jeden závistivec byl. Byl to soused Boris, mladý pastevec, o kterém se říkávalo, že závidí každému i nos mezi očima. Nikdy však nedával nic najevo, jen pejsek s kotětem by byli mohli vyprávět.

Nejednou se stalo, že se při hře zaběhli kousek od chaloupky a zatoulali se přitom za Borisův plot. Škodu žádnou nemohli nadělat, nic nespásli ani neušlapali. Jakmile je soused u sebe uviděl, hned se snažil oběma nějak ublížit. Když to jinak nešlo, alespoň po nich hodil kusem dřeva nebo je polil studenou vodou. Zkrátka Boris byl tak zlý a lakotný, že z toho ani spát pořádně nemohl. Přemýšlel pořád, jak by bez peněz dostal sousedovu chatrč.

Starý Todor o tom neměl ani tušení a žil si, jak to šlo. Jednou vyhnal zase ovce na pastvu na paseku. Znal místa s čerstvou a měkkou travičkou, kde se ovcím nejvíc líbilo. Když bylo už odpoledne a ovce se napily a znovu se pásly, zdálo se Todorovi, jako by cítil kouř. Sebral hůl a šel se porozhlédnout. Opravdu, na kraji lesa hořelo křoví. Jen se Todor u ohně objevil, ozval se slabý a úzkostný hlásek: