Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Ďábel jako strážce pokladu u města Brémy

(autor neznámý)

V Dolní Čtvrtce u města Brémy žil kdysi jeden sedlák, boháč nad boháče, kterému jeho značný majetek působil velkou starost, protože toho času v zemi vládla nejistota pustošivé války a jednoho dne mohla loupeživá horda vpadnout i na jeho dvůr. A tak kudy chodil, nemyslil na nic jiného než na to, jak by své peníze a cennosti bezpečně ukryl před lupiči. Nakonec se rozhodl svůj poklad zakopat do země.

Na statku sloužil jeden mladičký pacholek, kterého k sobě sedlák vzal z milosrdenství, neboť Jens byl chudičký sirotek. Když sedlák jednoho nedělního rána poslal všechnu chasu do kostela, aby mohl nepozorovaně uskutečnit svůj záměr, zalezl si Jens do stodoly, neboť se styděl jít na bohoslužbu v obnošených šatech. Ale právě stodolu si sedlák vyhlédl jako úkryt pro svůj majetek, a tak chlapec, který ležel ukrytý v seně, dobře viděl, jak jeho pán nejprve vykopal hlubokou jámu, potom do obrovského měděného kotle, který spustil dolů, nasypal velké množství zlata, stříbra, mincí všeho druhu a drahocenného náčiní, jámu opět zasypal a hlínu lopatou pečlivě uhladil a upěchoval.

Potom sedlák povolal k ochraně pokladu ďábla se zaříkáním, že nikdo nesmí poklad vyzvednout před uplynutím lhůty sedmi let; kdo potom přijde, aby si poklad vyzvednul, musí být ženichem jeho dcery; poklad nesmí kopat rýčem ani lopatou; kotel musí na Boží světlo dostat pomocí stříbrného vozu, ve kterém nebude bude zapřažený kůň, ale živý oheň; každý jiný, který se pokladu odváží, tomu musí ďábel zakroutit krkem. Když sedlák vyslovil svoje zaříkání, vletěl do stodoly velký netopýr, třikrát sedláka i místo s pokladem obletěl a opět zmizel. Sedlák spokojeně pokýval hlavou a šel svou cestou.

Jens na tu zvláštní událost nemohl zapomenout, kudy chodil, tudy myslil na poklad a vzrušení z toho, že by se ho mohl zmocnit, mu nedalo spát. Nakonec od sedláka odešel na moře, kde se z něj časem stal statný a urostlý námořník. Když uplynulo sedm let, neměl více na moři stání a vydal se na cestu k domovu. Tam ho nikdo nepoznával, neboť, jak brzy zvěděl, jeho dřívější pán před krátkým časem zemřel a jeho rodina nyní žila ve velké bídě, protože nikdo z nich netušil, kam se otcův velký majetek poděl, nezůstala po něm ani stříbrná lžička.

Jens na statek zašel a našel tam vše, jak mu lidé vylíčili, a protože osiřelá selská dcerka se na něj upamatovala, stal se na statku vítaným a častým hostem. Nakonec v sobě sebral odvahu a požádal to hezké děvče o ruku a ona neodmítla. Jens by mohl se svým na moři získaným kapitálem v klidu vést hospodářství a byl by spokojený a zámožný muž. Ale jeho nitro tížilo pomyšlení na ten obrovský poklad, a tak dnem i nocí přemítal, jak by se k němu dostal.

Jednou měl v noci podivný sen. Stodola stála v plamenech, ale když se podíval blíž, zjistil, že to není oheň, ale obrovský kohout, který poskakoval na střeše a mával křídly. V následujícím okamžiku se kohout snesl dolů, posadil se na převrhnutou radlici, kloval zobákem a hrabal nohama, zkrátka choval se tak, jako by chtěl pluh postavit a jet s ním. Dlouhý čas Jens tomu snu nerozuměl, ale konečně se mu v hlavě rozjasnilo. Zajel do města ke zlatníkovi a objednal u něj stříbrný pluh, který mu hned zaplatil ryzím zlatem. Za osm dní byl pluh hotov a on se mohl pustit do díla.

Následující noci, právě když kostelní zvon odbil dvanáctou hodinu, vstal, pod pravou paži vzal stříbrný pluh a pod levou nádherného červeného kohouta. Před stodolou zapřáhnul kohouta do stříbrného pluhu, otevřel vrata a zavedl ho na to místo, kde byl zakopán poklad. Ačkoli do stodoly neproniklo měsíční světlo, bylo tu najednou jasno jako ve dne, neboť zlatý pluh zářil a kohout v jeho záři připomínal plápolající oheň. Jens začal mlčky orat zem v kruhu kolem místa, kde byl zakopán poklad. Tu se zvedl povyk tisícihlavého davu pekelníků, ale Jens nerušeně pokračoval ve své práci, dokud nenarazil na víko kotle a neobjevil poklad v celé jeho nádheře. Potom nabíral vše do nůše a vynášel na dvůr, aby to ochránil před ďáblem. I to bylo jukání a divení nad tím znovunalezeným majetkem. A na podzim byla velká svatba.

Ten stříbrný pluh zůstával po dlouhý čas v majetku té rodiny, ale později se ve válečném běsnění a plundrování ztratil.