Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Co není pravda

(autor neznámý)

Byl jeden chudý švec a měl čtyři děti, děvče a tři hochy. Ale chaloupka je nemohla uživit a nouze s bídou si tam podávaly ruce. Měl tam ve vesnici bratra rychtářem, ten dělal jen co musel, a tuhle žebrotu že nechce ani znát. Tak co, odnikud pomoc žádná, kluci byli už dost velcí, ať si jdou hledat nějakou službu. Poslal je tedy do světa.

Sebrali se, a jak byli, Pepek, Tonda a Honza, všichni jdou. Přišli kamsi na velkou louku, ale vesnici neviděli ještě široko daleko žádnou. Nezbývalo jim nežli se trochu porozhlédnout a zůstat tam někde do rána.

?Ale co budeme jíst! Už máme hlad.? Brambory tam na poli byly, že si mohli upéci, ale oheň, oheň neměli. Honza se ohlédl dokola a tamhle prý hoří oheň.

?Jdi tam, Pepku, pro trochu uhlí.? Pepek se rozběhl a u ohně vidí dědečka. Tak ho prosil o pár uhlíčků.

?Dám Ti, až mi řekneš, co není pravda.?

?Ale jakpak Vám mohu, dědečku, lhát! Takový usmrkánek starému člověku.? Ten popadl lopatu a třikrát ho plácl a  povídá:

?Jdi, nedám Ti nic!? Přišel s prázdnou.

?Jdi Ty, Tondo, ať si zatopíme.? Tonda skočil a žene se tam.

?Dejte mi, dědečku, trochu uhlí, ať si můžeme zatopit.?

?Až mi řekneš, co není pravda.?

?Ale jakpak bych Vám mohl lhát, takovému starému!? Ten zase popadl lopatu a třikrát ho plácl a povídá:

?Jdi, nedostaneš nic!? Tonda přiběhl s brekem a uhlí nenese.

Tak Honza se rozkřikl:

?Zatrolený dědek, chytím-li ho, pořádně jím zatřesu.? A skočil tam sám.

?Dědečku, dej mi uhlí!?

?Až mi povíš, co není pravda.?

?Tak víš, ještě jsem nebyl na světě a mámě se zachtělo jahod. Venku byl mráz, bylo o Třech králích. Chytil jsem putnu, jedu s ní do lesa a jahod byla hned plná. Máma je v okamžení snědla. Je to pravda??

?Není.?

?No tak vidíš. A pak zase chtěla péci placky a neměla roští. To jsem také ještě byl na houbách, ale chytnu trakař, roští jsem nalámal a všichni jsme se pořádně najedli i se mnou. Je to pravda??

?Není.?

?A tak vidíš. Ale teď jsem šel do lesa, byla tam vysoká souš, chci ji olámat, ale výše bylo ještě roští. Tak jsem po ní lezl a lezl, až jsem se dostal do nebe. Všichni svatí tam mlátili ječmen. Já se procházím po nebi, když čert přinesl mého tátu a on mi tu souš dole uřízl. Teď jsem nemohl dolů. Všichni svatí zrovna váleli ječmen, já z těch plev si upletl provaz a po milém provaze se soukám dolů. Ale přijdu ke konci a ještě jsem nebyl v polovici, provaz nestačil. Tak jsem ho nahoře uřízl, dole navázal a zase lezu. Ale ještě přeci jen nedosahoval úplně na zem. Tak už jsem ostatek skočil a jak jsem skočil, tady zapadnu po pás do země. Čert tam chytil zajíce, myslel, že jsem pařez, tak si ke mně lehl. A já jsem si ten zaječí ocas devětkrát otočil okolo ruky. Je to pravda??

?Není.?

?No tak mi dej uhlí.? Honza nastavil šos a on mu ho tam tři lopatky dal. Přiběhne k hochům:

?Vidíte, hejhulové, u všeho abych byl sám, beze mne nic nespravíte.?

Teď nakladli mezi kořeny roští, sedli všichni kolem, ale nechtělo to chytit. Tak u toho konečně usnuli. A ráno prohlížejí, ony samé zlaté plíšky, bylo jich zrovna tři lopaty. Sebrali se a běželi s tím domů. Táta poslal hned dcerku k rychtářovi, aby byl tak dobrý a půjčil mu dubový věrtel, že si něco změří. ?Copak budete měřit??

?Ale nějaké peníze.?

?Kde jste je splašili?? ptá se rychtář.

?I snad byl táta někde v trhu.? Když s věrtelem odešla, rychtář se hned přestrojil a žene se do chalupy. A Honza dno schválně vymazal kolomazí a asi tři dukáty přilepené tam nechal.

?Kdes to nabral?? povídá rychtář.

?Ale kde bych to nabral! Musím Vám říci, strejčku, Vy jste takoví nehospodáři. Nabral jsem kobylinců, jedu s tím do města a dobře jsem to zpeněžil.? Rychtář s tím přiběhl k sousedům, všichni nasbírali kobylince, naložili na vůz a jeli s tím do města. Komisař tudy chodí, vidí, co vezou a vyhnal je z města. Tak sousedé viděli, že si z nich Honza vystřelil, rozzlobili se a tajně se smluvili, že ho zašijí do pytle a utopí v rybníce. A tak udělali. Vzali pytel, Honzu do něj zavázali a obecní sluha ho postavil k rybníku, že až bude večer, že ho do rybníka vhodí.

Teď Honza v tom pytli sedí a byl pevně zavázaný. Hnout se nemohl. A nějak se z toho vydrápat byla marná práce. Až tady někdo klape kolem. Jak to slyšel, Honza spustil náramnou vřavu:

?Lidičky zlatý, co to se mnou jen chtějí! Abych byl rychtářem, vždyť neumím ani psát!? A halekal to jako na lesy a v tom sluha žene kolem a povídá:

?Inu, pojď, to já Tě zastanu a pas mi stádo.? Hned ho rozvázal, Honza sluhu strčil do pytle, nechal na hrázi a milé stádo žene vesele domů, zrovna přes náves. Všichni se dívají jako hloupí.

?Kdepak jsi to sebral??

?I v rybníce toho je a jakých volů velikých! Kampak bych já to dal! Mám jen ten chlívek, ještě musím kus světnice probourat.? Rychtář svolal ty ostatní sousedy a povídá:

?Poslouchejte, hoši, ty voly tam nenecháme. Já jsem nejstarší, já půjdu napřed.? Vylezl na stavidlo a skočil rovnou dolů na čep. A teď spustil, jako by ho na nože brali:

?Kůl, kůl, kůl!? Ti všichni mysleli, že "vůl", tak všichni za ním a utopili se tam. A ostatní sousedé hned všichni na Honzu:

?Ty musíš být rychtářem.? A tak se Honza chtěj nechtěj stal u nich ve vesnici rychtářem.