Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Čarovná truhlice

(autor neznámý)

Jeden kupec byl tak bohatý, že by byl mohl vydláždit samými stříbrňáky celé náměstí a klidně ještě malou sousední uličku. Ale on to neudělal, raději užil peněz jinak. Vydal-li malý peníz, dostal za něj hned peníz velký. Takový to byl kupec. A potom zemřel.

Jeho syn zdědil po něm všechny peníze a žil si vesele. Měl mnoho dobrých přátel. Lepil papírové draky ze stokorun a házel "žabky" po vodě jenom samými zlaťáky místo kamenů.

Tak se ovšem peníze snadno rozkutálejí, a také se kutálely. Konečně neměl mladík víc než čtyři haléře a také neměl jiný oděv, jenom jediné střevíce a starý župan.

Teď se ho přátelé stranili, protože s ním nemohli ani jít na ulici. Jeden z nich však byl tuze dobrý a poslal mu starou truhlici se vzkazem, aby do ní dal svých pět švestek. Ale poněvadž mladík neměl ani těch pět švestek, sedl si do truhlice sám.

Byla to zvláštní truhlice. Když se na ní stiskl zámek, začala létat.

To kupcův syn také udělal a hned šups! Truhlice s ním vyletěla komínem, pak vysoko nad mraky, dál a dál. Dno truhlice však bylo prasklé a on se bál, aby se úplně nerozsypala. To by pak udělal hezky způsobný kotrmelec! Pánbůh chraň!

Tak se dostal až do turecké země. Truhlici schoval v lese pod uschlé listí a šel do města. Mohl tam docela dobře tak chodit, protože v Turecku chodili tehdy skoro všichni lidé oblečeni tak, jak byl právě on, totiž v županu a ve střevících. Potkal chůvu s malým děťátkem.

?Poslyš, turecká chůvo,? pravil, ?čípak je ten velký zámek za městem, víš, ten s vysokými okny??

?Tam bydlí králova dcera,? odvětila chůva. ?Té bylo předpověděno, že bude jednou velmi nešťastná, a proto k ní nikdo nesmí, když při tom není král a královna.?

?Děkuji,? pravil kupecký synek. Šel zpátky do lesa, sedl si do své truhlice, vyletěl na střechu zámku a vlezl oknem k princezně.

Ležela na pohovce a spala. Byla tak krásná, že se náš kupecký synek nezdržel a políbil ji. Probudila se a velmi se polekala. On jí však řekl, že je turecký pánbůh a že k ní přiletěl vzduchem. To se jí líbilo.

Seděli vedle sebe a on jí vypravoval pohádky o jejích očích: že to jsou překrásná hluboká moře a myšlenky že po nich plavou jako mořské panny. A vypravoval o jejím čele: to že je sněhový zámek s nejnádhernějšími sály a obrazy. A vypravoval o čápovi, který přináší rozkošná malá děťátka.

Ano, byly to opravdu pěkné pohádky! Potom se tázal princezny, chce-li být jeho ženou, a ona řekla hned:

?Ano! Ale to sem musíte přijít v neděli,? pravila, ?když jsou u mne král s královnou na čaji. Budou velmi hrdi na to, že dostanu tureckého pánaboha. Ale musíte jim vypravovat hodně pěknou pohádku, protože to moji rodiče mají náramně rádi. Moje matka chce hodně mravné a ušlechtilé, otec spíš veselé, pro zasmání!?

?Ano, vždyť beztak nepřinesu jiný svatební dar nežli pohádku!? řekl. I rozloučili se. Ale princezna mu dala šavli posázenou zlaťáky, a těch on potřeboval nejvíc.

I odletěl, koupil si nový župan a seděl potom v lese a vymýšlel si pohádku. Musil s tím být hotov do neděle a nemyslete si, že je to tak lehké.

Když byl hotov, byla právě neděle. Král, královna a celý dvůr čekali se svačinou u princezny. Uvítali mladíka přívětivě.

?Nechtěl byste vypravovat pohádku?? řekla královna po svačině. ?Víte, nějakou vážnou a poučnou!?

?Ale aby v ní bylo také něco pro zasmání!? poznamenal král.

?Tak dobrá!? řekl mladík a vypravoval. A teď dávejte hezky pozor!