Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Boty z buvolí kůže

(autor neznámý)

Který voják se ničeho nebojí, je bezstarostný a z ničeho si nic nedělá? Jednoho takového nebojsu z vojny propustili, a protože se ničemu nevyučil a nemohl si nic vydělat, potuloval se krajem a prosil dobré lidi o almužnu. Před deštěm ho chránil starý plášť a také mu ještě zůstaly pevné jezdecké boty z buvolí kůže.

Jednou tak rázoval širým polem, cestou necestou, pořád dál a dál, až se dostal do hustého lesa a nevěděl, kde je. Ale na mýtině uviděl sedět nějakého muže v pěkném obleku se zeleným loveckým kabátkem. Voják mu podal ruku, usedl vedle něho do trávy a pohodlně rozhodil nohy.

?Máš Ty ale parádní boty, a naleštěné, jen se blýskají,? řekl tomu myslivci. ?Ale kdyby ses musel trmácet světem jako já, to by takové parádičky dlouho nevydržely. Podívej se na moje, ty jsou z buvoliny, slouží už hezky dlouho, ale jsou k neroztrhání. A že je nešetřím, kam šlápnu, tam šlápnu.?

Myslivci nebylo do řeči. A tak voják po chvíli vstal a povídá:

?Nic platno, pohověl jsem si, hlad mě žene dál. A kampak Ty máš namířeno, bratře Parádičko??

?Sám nevím,? odpověděl myslivec, ?já jsem v tom lese zabloudil.?

?Tak jsme na tom zrovna stejně,? zasmál se voják. ?Inu, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Víš co, dáme se dohromady a cestu najdeme.?

Myslivec se pousmál a šli spolu lesem pořád dál až do tmy.

?Teď už se z lesa nedostaneme,? řekl voják, ?ale tamhle v dálce mrká světýlko, tam budou mít jistě něco k jídlu.?

Pustili se za světlem, našli kamenný dům a zaklepali na dveře. Otevřela jim stará babka.

?Hledáme nocleh a nějakou futráž do žaludku,? povídá voják, ?ten můj už zívá jako stará torba.?

?Tady zůstat nemůžete,? odpověděla babka, ?to je loupežnické doupě, a uděláte nejlíp, když se ztratíte, dřív než přijdou domů. Kdyby Vás tu zastihli, je s Vámi ámen.?

?Tak zlé to snad nebude,? odpověděl voják. ?Dva dni už jsem nepozřel ani sousto a je mi docela jedno, jestli zajdu tady nebo umřu v lese hladem. Jen mě pusť dovnitř.?

Myslivec do domu nechtěl, ale voják ho vzal za rukáv a táhl ho za sebou:

?Jen pojď, bratříčku, však ono hned nepůjde o kejhák.?

Babka s nimi měla útrpnost a řekla:

?Vlezte si za pec, až se najedí a usnou, podstrčím Vám nějaké zbytky.?

Sotva se usadili v koutě, přihnalo se jako velká voda dvanáct loupežníků, posedali za stůl, kde už bylo prostřeno, a hartusili na hospodyni, aby dávala večeři. Babka přinesla velikánskou pečeni a loupežníci jedli, až jim za ušima lupalo. Pečeně voněla, že se těm dvěma sliny sbíhaly, a voják řekl myslivci:

?Já už to nevydržím, sednu si ke stolu a budu jíst s nimi.?

?Připravíš nás o život,? zašeptal myslivec a držel ho za loket. Ale voják už začal hlučně kašlat. Když to loupežníci uslyšeli, odhodili nože a vidličky, vyskočili a rovnou k těm dvěma za pecí.

?Oho, panáčkové,? volali, ?Vy dřepíte v koutě? Copak tady chcete? To Vás sem poslali na zvědy? No počkejte, na suché větvi se naučíte pěkně lítat.?

?Jen pomalu a ne tak nezdvořácky!? povídá voják. ?Mám hlad, dejte mi najíst a potom už si se mnou dělejte co chcete.?

Loupežníci se zarazili a vůdce řekl:

?Tak Ty se nebojíš? No dobře, najíst Ti dáme, ale živý odtud nevyvázneš.?

?To teprve uvidíme,? řekl voják, přisedl ke stolu a hned se s náramnou chutí pustil do pečeně.

?Bratře Parádičko,? zavolal na myslivce, ?pojď taky jíst! Jistě máš hlad jako já a lepší pečeni ani doma nedostaneš.? Ale marně ho pobízel ke stolu, myslivec jíst nechtěl.

Loupežníci se nemohli vynadivit, jak vojákovi chutná, a říkali si:

?Ten chlap nedělá žádné cavyky, to svět neviděl.?

Potom se voják ozval:

?Jídlo máte dobré, ale patří k němu taky dobrý truňk, sem s ním!?

Vůdce se tak dobře bavil, že si dal i tohle ještě líbit a zavolal na hospodyni:

?Dojdi pro lahvinku do sklepa, ale vem z toho nejlepšího.?

Voják vytáhl zátku, až to bouchlo, zašel s lahví k myslivci a povídá:

?Dávej pozor, kamaráde, uvidíš, cos jaktěživ neviděl: já teď celé té sebrance připiju na zdraví.? Potom lahví zatočil loupežníkům nad hlavami, zvolal:

?Všichni ať žijete, ale hned hubu dokořán a pravou ruku vzhůru!? a důkladně si přihnul. Sotva dořekl, hned všichni seděli bez hnutí jako kamenné sochy, hubu měli dokořán a pravou ruku vzhůru.

Myslivec řekl vojákovi.

?Jak vidím, umíš ještě všelijaké kousky, ale teď už pojď, musíme domů.?

?Oho, bratříčku, to bys chtěl z bojiště odmašírovat moc brzy: nepřítele jsme porazili, tak teď vzhůru na kořist! Oni tu sedí jako přišití, celí zkoprnělí otvírají hubu dokořán a nesmějí se hnout, dokud já nedovolím. Tak jen pojď jíst a pít.?

Babka jim musela přinést ještě láhev toho nejlepšího a voják nevstal dřív od stolu, dokud se nenajedl zase na tři dny dopředu. Teprve když svítalo, řekl konečně:

?Teď už je čas strhnout stan a dát se na pochod do města. A aby nám to netrvalo zbytečně dlouho, ať nám ta babka ukáže nejkratší cestu.?

Když došli do města, zašel voják k svým starým kamarádům a povídá:

?Našel jsem tamhle v lese plné hnízdo pěkných ptáčků, co patří na šibenici. Pojďte se mnou, vybereme je.?

Přivedl svůj houf k myslivci a řekl mu:

?Ty tam musíš s námi, bude to podívaná, jak se budou třepetat, až je popadneme za nohy.?

Šťastně zas našli loupežnické doupě, nahrnuli se do světnice a voják rozestavil své mužstvo okolo loupežníků. Potom vzal láhev, napil se, láhví nad nimi zatočil a zvolal:

?Všichni ať žijete!?

Mžikem se zase mohli hýbat, ale vojáci je srazili k zemi a svázali na rukou i na nohou. Voják přikázal, aby je naházeli jako pytle na vůz, a zavelel:

?A teď je odvezete rovnou do vězení.?

Myslivec si však zavolal jednoho z mužstva, vzal ho stranou a svěřil mu ještě nějaký vzkaz.

?Bratře Parádičko,? povídá voják, ?nepřítele jsme šťastně překvapili a zdolali, nadlábli jsme se jaksepatří, a teď za nimi pěkně klidně pomašírujeme jako zadní voj.?

Když se blížili k městu, uviděl voják, jak se z městské brány hrne ven dav lidí, všichni jásají, provolávají slávu a mávají nad hlavou zelenými ratolestmi. Potom viděl, že z brány pochoduje i celá královská osobní garda.

?Co to znamená?? zeptal se udiveně svého druha.

?To nevíš,? odpověděl myslivec, ?že král pobýval dlouhý čas za hranicemi a že se dnes vrací? Proto ho všichni tak vítají.?

?A kdepak ten král je?? povídá voják, ?já ho nevidím.?

?Tady je,? odpověděl myslivec, ?já jsem král a dal jsem svůj příchod ohlásit.? A rozepjal si lovecký kabát, aby bylo vidět jeho královské oblečení.

Voják se polekal, padl na kolena a prosil za odpuštění, že s ním jednal jako se sobě rovným a dával mu takovou přezdívku. Ale král mu podal ruku, pozvedl ho a řekl:

?Jsi statečný vojín a zachránils mi život. Už nebudeš mít nouzi, já už se o Tebe postarám. A budeš-li mít někdy chuť na dobrou pečeni, tak dobrou jako u těch loupežníků, přijď si do královské kuchyně. Ale kdybys chtěl zase pronášet přípitek, musíš nejdřív ke mně a vyžádat si dovolení.?