Pohádky pro malé i velké

Největší sbírka pohádek na českém internetu.

Nejčtenější pohádky

Nejnovější pohádky

Bělinka a Růženka

(autor neznámý)

Byla jednou jedna chaloupka a před ní rostly dva růžové keře. První měl bílé květy, druhý červené. V chaloupce bydlila chudá vdova s dvěma dceruškami. První dcerušce říkávala:

?Ty jsi moje bílá růžička, moje Bělinka.? a na druhou dcerušku volávala, ?Pojď sem, moje růžičko červená, moje Růženko.?

Bělinka byla bílá a Růženka měla červené tváře. Bělinka sedala doma u matky a pomáhala jí nebo si tiše hrála. Růženka poskakovala raději po lukách a zpívala tak hlasitě, že i ozvěna v lese začala zpívat její písničky.

Často vzala Růženka Bělinku za ruku a šly spolu na jahody. V lese žilo plno zvířat, ale žádné dětem neublížilo. Divocí králíci se dali od nich krmit, srnky se pásly vedle nich, lišky se před nimi vyhřívaly na sluníčku a ptáci se k nim slétali. Když se Bělinka s Růženkou v lese opozdily a snesla se noc, položily se vedle sebe na hebký mech a spaly až do bílého rána a matka věděla, že se jim nic zlého nepřihodí, a neměla starost.

V létě trhala Růženka květiny a nosila je do chaloupky a celá chaloupka voněla jako rozkvetlá louka. V každé kytici byla jedna červená růže za Růženku a bílá růže za Bělinku. V zimě rozdělávala zrána Bělinka oheň a Růženka leštila mosazný kotlík, dokud se neleskl jako zlatý. Potom jej společně zavěsily na ohniště. Když Bělinka zametala sníh přede dveřmi, Růženka zametala pod okny, a když matka šila, navlékala jí nit jednou Bělinka a jednou Růženka.

V zimě honil vítr okolo chalupy sněhové vločky a matka říkávala:

?Jdi Bělinko, zastrč závoru.?

Bělinka zastrčila závoru a vítr nemohl do světnice. Potom říkávala matka:

?Růženko, rozsviť lampu, už se šeří.?

Růženka rozsvítila lampu, matka si nasadila brýle a četla z veliké knihy. Děvčátka se posadila k matce, poslouchala a předla. U nohou jim ležela ovečka a zdálo se, že také poslouchá, a za nimi na bidýlku dřímala bílá holubička a schovávala hlavu pod křídlo.

Seděly pěkně v teple a měly radost, že jsou pohromadě a pod střechou za takového nečasu. Tu zaklepal někdo na dveře. Matka řekla:

?Rychle, Růženko, otevři, jistě hledá nějaký pocestný nocleh.?

Růženka pospíšila a odšoupla závoru. Ale místo pocestného vsunul do dveří tlustou černou střapatou hlavu medvěd. Růženka vykřikla, uskočila, ovečka zabečela, holubička vyletěla ke stropu a Bělinka se schovala za matčinu postel.

Medvěd promluvil lidským hlasem:

?Nebojte se, nic Vám neudělám, jsem jen promrzlý a chtěl bych se u Vás trošku ohřát.?

?Ubohý medvěde,? řekla matka, ?polož se u ohně, ale dej pozor, aby sis nepřipálil kožich.?

A zavolala:

?Bělinko, Růženko, pojďte ven, medvěd Vám nic neudělá, není zlý.?

Tu se děvčátka k medvědovi přiblížila, i ovečka se přestala bát a holubička se zas posadila na bidýlko. Medvěd poprosil:

?Děti, prosím Vás, vyklepejte mi sníh z kožichu.?

Bělinka a Růženka přinesly koště a vymetly medvědovi z kožichu sníh. Medvěd se natáhl u ohně, spokojeně bručel a bylo mu dobře. Netrvalo dlouho a děvčátka se s medvědem spřátelila. Cuchala nemotorovi kožich, sedala u něho, nebo ho škádlila proutkem a smála se, když medvěd zabručel. Medvěd si všechno dal rád líbit, jen když děvčátka příliš dováděla, zavolal:

?Jen mě nechte naživu, děti: